Z Poděbrad až na kraj světa
O pěší pouti z Čech do Santiaga de Compostella a dál na mys Capo de Finisterra
Změna je vždy život. A dokud se jí přizpůsobujeme, tak se učíme. A dokud se učíme, tak žijeme. Dneska se nenápadně změnila celá krajina. Oblázky za sopky.
Krásná kopcovitá etapa, která vede houbovým rájem! Začala u blondýnek, protáhla mě pravým francouzským trhem a skončila večeří s Němci.
Rhona u Chavanay znamená vinice, vinice, jablečný sad a zase vinice. Dobře načasovaná podzimní návštěva tak přináší zážitky všeho druhu.
Městečka jsou na cestě jako ostružiny na proutku. Faramas, Tourdan,Bellegarde, Assieu. I když dnešní putování končí umrlčí károu.
Když jdete svatojakubskou pouť bez mobilu a mapy, je překvapení na každém rohu. V La Côte-Saint-André byl nejen pan Belioz, ale i obrovský trojský kůň
Během cesty jsme si párkrát houby nasbíral. Ale pravá sezóna zjevně začíná až teď. Pravda je, že tyhle černé houby bych dřív doma nesebral.
Kopečky se zmenšují, zůstávají vinohrady a mění se název oblasti. Dávám sbohem Savojsku, čeká mě prudce proudící Isére. Podobnost názvu s Jizerou není náhoda.
Život není film. Nechcete přece jen čumět, jak druzí předvádějí, že jsou top a happy v každé vteřině. Jdi a dívej se kolem. To stačí.
