Via Podiensis neboli Camino Le Puy. Camino de Santiago Francie druhá část průvodce

Začíná doslova a do písmene na „podiu“ v katedrále Panny Marie nad městem Le Puy en Velay. Někdy se říká, že „nezáleží na tom, jak začneš, ale jak skončíš.“ Slavnostní začátek této poutě v 7 hodin ráno v katedrále, s požehnáním pro poutníky, si rozhodně nenechte ujít. Takový začátek vám bude pomáhat celou cestu, abyste ji dokončili dobře. Tady máte průvodce celou trasou dne po dni a dvěma bonbónky navíc.

Začal ji tak i pověstný biskup z Le Puy Godescalc, první doložený poutník na této trase. Vyšel někdy v roce 950, takže Via Podiensis se chodí víc než 1000 let. V roce 2024, kdy jsem ji šel já, odtud vyrazilo víc než 50.000 lidí během jednoho roku! Podle statistik jich na jeden zátah až do Santiaga dojde tak 10%. Většina lidí končí v Saint Jean Pied de Port kousek do španělských hranic, kde na Camino Le Puy navazuje Camino Francés.

Vzhledem k pokročilé době – k 1. listopadu se uzavírá klasická Camino Francés kvůli sněhu v Pyrenejích- jsem zvolil místo něj Camino Norte z Irún po pobřeží oceánu. Je trochu delší, ale s lepším počasím. Nadešel jsme si kvůli tomu dalších 100 km, ale bylo to s návštěvou městečka Cambo les Bains a Cyranem z Bergeracu.

Co je na via Podiensis nejlepší? Jídlo! Množství malých pekárniček, cukráren, barů a hospůdek, městské trhy, to vše vám nabídne ohňostroj chutí za ceny, jaké v Čechách neznáme. Ujišťuji vás, že na čerstvý croissant s espresem po ránu si tak rychle zvyknete, že se ještě doma budete budit s jeho lahodnou chutí na jazyku. Bohužel se i Francií šíří super a hypermarkety, které unifikují tuhle pestrost, tak neváhejte.

Základní informace o Via Podiensis

Na Camino jsem vyšel 7.října. V Saint Jean Pied de Port jsem byl 26.října. Počasí bylo naprosto skvělé – kolem 20 stupňů přes den, na noc se vždy ochladilo, ale pořád to bylo přes den na tričko a kraťasy. Měj v záloze dlouhé kalhoty a nepromokavé oblečení pro oblast Aubracu. Tam jdeš v podstatě v nadmořské výšce našich Krkonoš, často tam fouká vítr jako blázen a není se kde schovat.

Pršelo mi pár dní v oblast před Pyrenejemi, ale tam prší často.

Počet etap si naplánuj podle sebe. Já byl rozeběhlý ze Švýcarska, takže jsem chodil průměrně 35 kilometrů denně. Proto mi stačilo 19 dní a pak ještě dva dny do Irún.

Běžně se chodí kratší denní etapy mezi 20-26 kilometry, takže na celou trasu počítej něco přes měsíc. Těmhle vzdálenostem je přizpůsobená struktura gítés neboli ubytoven.

Kolik kilometrů má Via Podiensis

• Celková délka Camino Le Puy se pohybuje mezi 720 až 780 kilometry. Cestou se ti nabízí několik variant na lehké zkrácení cesty, ale tím přijdeš o několik krásných měst, které rozhodně stojí za vidění.
• V porovnání se Švýcarskem na trase nejsou žádné dramatické kopce. Když už, tak je stoupání krátké. Většinou jdeš hezky zvlněnou krajinou. Vyloženě rovné asfaltové úseky jsou na stezkách po bývalých železničních tratích, naštěstí jich je jen pár.
• Čím víc se budete blížit svému cíli, tím víc se bude krajina měnit na typicky středomořskou. Při tom ale budete vidět zdvihající se hřebeny Pyrenejí.

Regiony na trase

Výborné je, že se při přechodu jednotlivých regionů nemění značení, jen místní speciality, které doporučuji ochutnávat.

• Projdeš regiony: Auvergne-Rhône-Alpes, Occitanie, Nouvelle-Aquitaine, Pyrénées-Atlantiques.
• začátek: Le Puy en Velay
• konec: Saint Jean Pied de Port

Via podiensis čili Camino le Puy – etapy den po dni jak jsme je prošel

Podrobnosti z každého dne vydaly na samostatný článek. Najdeš tam i postřehy z jednotlivých gítés, kde jsem spal. Šel jsem koncem sezóny, kdy už jsou některé zavřené. Proto je dobré si do vybrané gíté vždy dopředu zavolat a udělat si rezervaci. Takže vzhůru na nejoblíbenější desetidenní úsek z Le Puy do Conques.

Auvergne-Rhône-Alpes -co by jste měli určitě vědět

FAQ nejčastější otázky Camino le Puy nebo Via Podiensis

Ubytování – francouzské gites

Gité (džíté) je ve Francii cokoli k ubytování od malého hotelu přes seník až po privátní rekreační středisko. To co hledají poutníci na Svatojakubské cestě je Gíte d´ etape. Je dobré si tam předem zavolat a udělat rezervaci. Rezervaci si můžete udělat i emailem nebo SMS, ale obecně se Francouzům na cizojazyčné vzkazy nechce moc odpovídat. Takže jsem se naučil pár frází a vždycky vše potvrzoval telefonicky.

Některé gíté provozují města a jsou levnější, pohybujete se od 10 do 25 EUR za noc. Většinu ale provozují soukromníci jako příjemný vedlejšák. Ti nabízejí k přespání i jídlo a nejsou moc rádi, když má člověk vlastní zásoby. Tam počítejte minimálně 45 EUR za noc, ale je v tom večeře a snídaně, oboje většinou dobré a vydatné. Platí se vždy hotově!

Pak je ještě kategorie gite donativo, kde je na vás kolik dáte. Ty často provozuje nějaký církevní řád a využívají je hlavně mlaďoši, kteří jdou skoro bez peněz.

Seznam ubytoven

Báječná je aplikace gronze.com, kde je kromě rozpisu jednotlivých etap a výškového profilu také seznam ubytování i s jejich hodnocením. Informace ale nejsou vytesané do kamene a tak na ubytování vždy předem zavolejte! Francouzi mají poněkud svérázný přístup k updatu, tak ať nejste překvapení. Zvlášť mimo sezónu. Gítés také bývají vypsané na velkých informačních tabulích na náměstích měst u radnic, případně na šipkách cestou.

Finance a rozpočet

Pokud chcete spát pod střechou, počítejte zhruba 60 EUR na den. Potkal jsem ale cestou mladé lidi, kteří šli v pohodě prakticky bez peněz. Vybírali si jen gítes donativo nebo spali venku. O zeleninu se dá říci zdvořile místním, hlavně se musí pochválit. Ve velkých supermarketech mají dost podobný sortiment jako tady i s podobnou kvalitou. Lidi mi říkali, že co Carefour koupil Křetínský, šlo všechno kvalitou dolů. Ale pořád ještě zůstalo dost malých obchodů a a provozoven, kde koupíte opravdu dobré jídlo za slušnou cenu.

Jakým způsobem se dá svatojakubská pouť absolvovat?

Pouť je hlavně duševní a duchovní záležitost. Bez správně nastavené hlavy se těžko dokončí. Zapomeňte na neustálé připojení na soc. sítě. Jednak občas není signál a za druhé pouť je příležitost pro báječný digitální detox. Sdílíte svůj život s lidmi, co o to stojí, ne posty s anonymním davem.

Vychutnejte si pomalé putování, kdy máte čas přemýšlet, pozorovat sebe i okolí. Myšlenky se chůzí rozebíhají, nahoru vyplavávají všechny možné staré i nové záležitosti. Jste schopní s odstupem vidět řešení problémů, ve kterých jste doma potopení až po krk.

Osobně považuji osamělé pěší putování za nejlepší způsob.

Ale i putování se psem nebo kocourem jako nejlepším přítelem, který mi nekecá do tempa ani kde se zastavím má něco do sebe. Setkání s chlupatými poutníky a jejich pány bylo vždy obohacující.

Putování na vozíku v tomhle konkrétním úseku by už vyžadovalo asistenci minimálně dvou silných mužů nebo velmi dobré plánování trasy. Jsou úseky řekněme velmi dobrodružné. Ale bylo by to proveditelné.

Putování na kole

Cesty i trasy na něj jsou připravené. Rozhodně občas vyžadují velké soustředění. Když to šviháte z kopce po cestě plné mokrých kamenů, určitě zažíváte pocit velkého dobrodružství. Ovšem ostružinové šlahouny vysící ze stromů umí roztáhnout úsměv doslova od ucha k uchu.

Také vzdálenosti rychle ubývá ,takže absolvování asi vyjde levněji než při pěší pouti. Otázkou je doprava kol na začátek Camina a pak domů. Někomu tenhle způsob může vyhovovat.

Pro ty, co mají trop kolena je například elektrokolo na cestu do Compostely jedním z mála řešení.

Kdy je nejlepší Via podiensis jít?

Počítejte s tím, že je výš, hornatá a tudíž chladnější než etapy na pobřeží Španělska. Za mě září/říjen ideál kvůli tomu, že je všude spousta ovoce a vína. Na jaře od půlky dubna do konce června. Pak začne sezóna, přibudou davy lidí a začne horko. Ale fantastická je pitná voda všude. I na relativně pustých místech, takže když nic jiného, žízní neumřete.

Vybavení na cestu

Dobré prošlápnuté boty v každém případě, protože vztah Francouzů k údržbě turistických cest jsem opravdu nepochopil. U některých cest jsem podezříval tvůrce trasy, že nejdřív našel pořádný potok a na břehy pak napíchal značky. Připravte se na občasné bahno v lese, protože když se kácí, harvestory rozjezdí cestu do metr hluboké bažiny.

Zapomeňte na sandály, pokud si z nich nechcete každou chvíli vyklepávat drobné kamínky.

Hodí se poutnická hůl právě na testování hloubky bahna, jako opěra když budete klouzat a taky si o ni opřete bradu, až se na kopci budete vydýchávat.

Nepromokavé oblečení pro náhlé změny počasí. Při nejmenším pláštěnku, která odolá větru. Pončo vypadá jako dobrý nápad, ale teče vám z něj voda do rukávů, když jdete s hůlkami a vítr do něj žene déšť tamtéž. Taky vám ho pěkně nafoukne a když se dřete proti větru, připadáte si jak připíchnutí na draka.

Základní hygienu a malou lékárničku s náplastmi na puchýře. Nějaký mastný krém na nohy (předejdete puchýřům) a magnésium proti křečím, pokud nejste zvyklí chodit.

Snažte se mít baťoh tak do 10 kg i s vodou a jídlem na jeden den. Celý seznam Co na camino si můžete stáhnout tady.

Kredenciál a získávání poutnických razítek

V Puy en Velay pak nahoře v katedrále, kde je celý obchod pro poutníky.

Ve Francii jsou poutnická razítka primárně v kostelích. Někdy je musíte trošku pohledat.

Další možností jsou radnice –La Mairie (čti miri) nebo L´hôtel de ville . Oba termíny označují sídlo městského úřadu. Případně infocentra, pokud se trefíte do otvírací doby.

Ke každému razítku si nechte připsat datum. Případně si k němu připište město. Až budete vzpomínat, pomůže vám to.

Navíc téměř u každého francouzského kostela jsou otevřené veřejné záchody. Pokud máte tíseň na těle i na duši, určitě si ulevíte.

Vezměte si s sebou tlustý sešit na deník cesty. Zapisujte, zapisujte, zapisujte. Budete překvapení, co všechno zažíváte. Vykašlete se na sociální sítě a užívejte si každý den.

Bueno camino