
Německo je zemí pěším poutím zaslíbená. Existuje tu dlouhá tradice svatojakubských, svatomartinských a mariánských poutí. Chodí se skoro ke každému svatému a to klidně přes půl Německa. K tomu přičtěte ještě klasické vyhlídkové několikadenní trasy a máte zhruba náhled.
Dokonce je stále živá tradice tovaryšských vandrů, kdy se mladí lidé po vyučení nebo skončení školy pěšky vydávají pracovat k mistrům svého oboru. Požívají při tom stejné výhody jako poutníci. A jak jsi Pilger (Pilgerin) – poutník, zdravíš a jsi zdraven všude.
Mapa vám ukazuje hustotu poutních cest po Německu. Najdete ji na stránkách Deutsche-jakobswege.de a velmi se mi osvědčila jak při denním plánování, tak celkovém přehledu. Je interaktivní a po prokliknutí se dostanete na podrobný kilometrovník jednotlivých cest. Doporučuji si ho stáhnout a vytisknout, na mobilu je méně přehledný.
Při samotném putování jsem používal mapy.com, kam jsem si vždy zadal výchozí a koncový bod denní cesty. Mají perfektní grafiku a ukážou i další velmi důležité body jako studánky, přístřešky a rozcestníky. Nechají se podle nich najít i hospody s výhradou viz níže. Teoreticky se s nimi nedá ztratit, prakticky se mi to párkrát povedlo, když jsem myslel na něco jiného než na cestu. Dost podobné to je s trasami svatojakubské cesty ve Švýcarsku.
Celková délka je zhruba 560 kilometrů. Upřímně, udělal jsem v Donauwörth chybu v navigaci. Měl jsem jít přímo zkratkou na Ulm, protože jsem chtěl navštívit Kostnici. Trasa přes Augsburk je lepší když chcete do Švýcarska přes Lindau. Na druhou stranu zážitek z Augsburku si do dneška pamatuji, takže to tak mělo být. Z Meersburg přejedete Bodamské jezero do Kostnice trajektem, ale ty mapy.com neumí, takže je tam podivná oklika a trasa je o 18 km delší než byla ve skutečnosti.
Začíná na české hranici u Elskamm vede přes Regennsburg a končí v Donauwörth

Třináctý den putování a první v Německu na Ostbayerischer Jakobsweg. Ještěrka v bundě, nové značky a ono je Německo fakt úplně jiné! Přechod přes Hoher Bogen, odkud západní imperoalisté odposlouchávali celou republiku.

Železní zahrádka. Jdu 14. den svatojakubské pouti z Heitzelsbergu na Pilgramsberg. Bloudění u kamenolomu, potkal jse sršáně, nečekané setkání s „Pilgrimfreunde“, hledání noclehu i otevřený poutní kostel sv. Uršuly. Báječný Penzion Schönen Aussicht

Z Pilgramsbergu směrem k Wörth an der Donau zažívám během dne plno kontrastů – od lesních cest nad Dunajem až po nekonečné asfaltky v horku a průběh strašidelnou oborou. Vedou mě ruce Sauronovi na kůře stromů

Objevuji dechberoucí Walhallu nad Dunajem, atmosféru Regensburgu, koupání v řece i zážitky poutníka na cestě do Santiaga. Den plný krás a překvapení končí v Frauenhausl

17 den putování podél Dunaje z Frauenhäusl do Tettenaggeru: Kelheim, soutěska Weltenburg, římská cesta Limes Romanus i dobrodružná noc pod hvězdami na Ostbayerischer Jakobsweg.

Putování po Ostbayerischer Jakobsweg z Tettenaggeru do Pfünz přináší barokní Bettbrunn, klidné lesy, poutnická povzbuzení i nečekanou pohostinnost místních. Poprvé mi někdo sám do sebe nabídl přespání. „Kde budeš dneska spát? Nevím. Tak u nás, pojď.“ Že se mi to stane zrovna v Německu, to bych nikdy nevěřil.

Putování kolem Altmühlu(řeka Starý mýn) přineslo krásy Eichstättu, kostel a klášter Nejsvětějšího srce v Bergen. Nejlepší byl Franz při setkání s místními v Rennertschofenu. Sebral mě jak švestku

20 den putování z Rennertschofen do Donauwörthu mi přes šílenou bouřku přinesl nečekaný varhaní koncert v kostele ve věznici v Kaisheimu. Parkhotel Panorama dělá luxusní tečku za Ostbayerische Jakobsweg.
Varianta cesty do Švýcarska, která jde trochu jižněji přes Ausburg a Bregenz. Obě končí u Bodamského jezera. Schwäbischer Jakobusweg u města Lindau a další cesta ho obchází zleva. Ostbayerische Jakobsweg končí v městečku Meersburg. Tam přejedete trajektem rovnou do Kostnice a mažete dál skrz Švýcarsko. Tak dlouho jsem zvažoval obě varianty, až mi došla baterka v cihle.

Rozloučím se s Dunajem a jdu do Švábska. Co se všechno změní? Všechno. Přišel největší moment celé cesty, kdy se ze mne stal opravdový poutník do Santiaga de Compostela. Mám úplně všechno, co potřebuji, netoužím ani po špetce soli navíc. Neskutečný pocit. Děkuji

Švábsko, to nejsou jen malebné vesničky a městečka. Ale když víte čemu se vyhnout v Augsburg tak pohoda. Já to nevěděl. „Aber Wir schaffen das“ v reálu.

Může patron poutníků ležet? Objevte ležícího sv. Jakuba ve Wollmetschofen. 23 den svatojakubské poutě se fakt vyvedl. Zrovna od Sv. Jakuba bych takový žertík nečekal. Zážitků a humoru bylo na duchovních místech povícero.

Kneipovy lázně v Loppenhausen, to je v tomhle hicu boží požehnání. V čapím městě Kirchheim se mi za velkého hihňání povedlo pořídit novou nabíječku na cihlu a tak mám částečně nabito. Ovšem v tomhle fuggerském kraji je hotovost král. Ještěže nemám kartu nahranou v mobilu, jinak bych si nevybral ani euro.

Pouť do Compostely přes Horní Švábsko mi přinesla pár pěkných překvapení. To hlavní bylo setkání s UFO. U lesního rybníka Neuweiher nacházím hezké místečko na spaní

Biberach an der Riss mě přivítal směsí poutnických cest. U Sv. Martina mám nejtvrději vybojované razítko na celé pouti. Tedy tady muselo být bobrů -der Biber. To už je x-té městečko s bobrem v názvu.

Na deštivé etapě z Winterstettenstadt do Weingartenu se střídaly modré mraky, světelné pásy a švábské kostely. Přes Oberessendorf a Bad Waldsee jsem dorazil durch zum durch promočený, ale plný zážitků

Start s výjimečnou snídani v hotelu Rössle. Setkání s Schutzmantelfrau a dechberoucím příběhy z Ravensburgu. Pak kilometry ovocných sadů. Večer mi padá nebe na hlavu bouřkovými mraky. Nocleh v beobachtungstehle Leimbacher

Šel jsem do Kostnice za Mistrem Janem Husem a našel nahotinky v kašně. Cesta vám vždycky dá co chcete a ještě něco navrch.
Mistr Brožík tu musel být, než namaloval svého Husa před koncilem kostnickým. Nádherný je obrovitý nevěřící Tomáš v tom samém kostele.
Upřímně tam miluji malá řeznictví. Prakticky každé nabízelo jinou verzi něčeho, čemu pracovně říkám teplá sekaná. Ale tahle nemá nic společného s růžovou hmotou, které u nás nabízí třeba Kaufland. Jsou celomasové, z různých druhů masa a koření. Většinou si k ní hned koupíte křupavou žemli a je to neskutečná bašta.

Krámy s potravinami mají otevřeno jako tady kromě nedělí. Nehledejte slevové akce, v Německu se konkuruje kvalitou. Když už je něco v akci, tak se tomu blíží expirace. Pokud jdete v teplém počasí, mohou se vám „levné“ potraviny v baťohu zkazit.
Na ty moc nespoléhejte. V malých městech se jejich provozní doba blížila způsobem organizace uzavřenému pánskému klubu. Místní vědí, kdy je hospoda otevřená a ostatním do toho nic není.
Občas nabízí levnější Pilgrim menu, ale za tři neděle v Německu se mi zadařilo nabídky využít jednou nebo dvakrát. Ve větších městech můžete samozřejmě zajít do hotelových restaurací, ale ceny odpovídají hvězdičkám.
Na rozdíl od Čech, kde se lidi zdraví občas na vesnici nebo na horských cestách, se v Německu zdraví všude a pořád! Ale jaké pozdravy použít?
S neznalostí místních zvyků mi to přijde jako taková loterie. Žádné Guten Tag. Starší lidi zdraví většinou Grüss Got nebo jen Got, mladší Servus, Tschüss nebo klasicky Helou. Ale odhadnout kdo patří do které kategorie!
Často stačí úsměv a kývnout hlavou, hlavně když vás míjí na kole. Místo Bueno Camino uslyšíte spíš něco jako bukamin.


Velmi dobré, ale každá oblast ho má trochu jinak graficky pojmuté a umístěné s jinou hustotou. Na Ostbayerische Jakobsweg z Eschlkam do Donauwörth ho tvoří modré laminované čtverečky se žlutou stylizovanou mušlí. Značkaři je lepí přímo na stromy nebo sloupy a od jedné jsem viděl na další i v mlze.
Kromě nich najdete i starší značení malované přímo na stromech. Jenže jak stromy rostou, mění se jejich tvar, rozměr i výška. Pracovně jsem jim říkal ruka Sauronova.
Občas je nově vyznačená varianta cesty-na mapy.com se opět můžete spolehnout.
Ve Švábsku značkař spíše jen vyznačil směr a další značka byla až na křižovatce, takže třeba po 5 kilometrech.
Dost často se spolu prolínají různé trasy, takže na jednom sloupu bývá několik značek různého významu. Vypadají spíš jako totemy. Nejvíc mě mátly značky pro cyklisty jedoucí do Santiaga. Vypadají stejně jako pro pěší, jen na ně přibyl stylizované kolo.

Taky si dávejte pozor na svatojakubské značky s obrácenou barevností – tedy žluté s modrou stylizovanou lasturou. Ty označují trasu pro poutníky vracející se ze Santiaga de Compostela.
Na vyhledání ubytování můžete také využít seznam ubytování .Doporučuji si ho stáhnout a vytisknout, na mobilu se v něm hledá hůře. Vždycky si den dopředu zavolej, jestli je nabídka aktuální!
Podobný, ale přehlednější seznam je stránkách jakobus-franken.de. Ten je lehce nablind, protože tam nejsou kontakty na příslušné penziony a nevěděl jsem, jestli jsou otevřené nebo ne.

Prakticky v každém kostele byl seznam lidí, kteří jsou ochotní nechat přespat. Jen sjednání noclehu po telefonu vyžaduje alespoň elementární němčinu, protože ho většinou nabízí starší ročníky, které angličtinu úplně nedávají.
Druhou možností je zastavit se večer mezi pátou a šestou u kostela a někoho se zeptat. Párkrát se mi zadařilo a vždy to bylo velmi milé.
Třetí možností je dopředu plánovat a oslovit faráře v etapových městech. Jiní poutníci měli s touto metodou úspěch. Já většinou nechával na Pánu bohu kde budu spát a moc jsem se tím nezatěžoval.
Pokud se držíte oficiální trasy, není problém. S rozšiřováním přistěhovalecké komunity si dokážu nějaké potíže představit.
Vyloženě špatný pocit jsem měl jen při průchodu Augsburkem, kdy jsem to nechtíc střihnul arabskou čtvrtí. Ty snědé postavy s nakadeřenými vousy, stojící a mlčky zírající, brr fuj šel jsem hodně rychle.
Taky si dávejte pozor na nožík – nesmí být vyhazovací ani s rychlootvíráním jednou rukou. Délka čepele by neměla být delší než šířka dlaně. Když se vás policista zeptá, je lepší nerozumět než tvrdit že ho máte, ale je malinký.
Hodí se mít reflexní pásku na rukáv pro případ, že někde zakufrujete a půjdete v noci nebo za deště po silnici. Ale 90 % tras se silnicím vyhýbá nebo je u nich chodník. Co se vám ještě hodí na cestu si můžete stáhnout tady