Všerubský průsmyk je placatý! První hranice na pouti do Santiaga.

Kousek od spaní najdu další patník Svatojakubské cesty. Do Compostely už „jen“ 2.836 km. No těbůh. Rychle počítám. Na Všerubskou trasu, což je podle Ultrei 205 km+ cesta do Prahy dalších asi 70 km jsem potřeboval 12 dní, to je denní průměr 22 km.

Zbytek cesty tímhle tempem ujdu za 4 měsíce! Musím přidat, jinak mě zabije buďto vlastní žena nebo kolegyně ve firmě, kterým jsem slíbil 3 měsíční nepřítomnost.

12 den 25.8.2024 Koráb u Kdyně-Leming

Kdyně

Sbíhám do Kdyně. U náměstí si jdu do místního Infocentra pro razítko. Šéfuje tu úžasný pán. Zná ve Kdyni a okolí všechno a všechny, což dokazuje při rozhovoru s paní, co se přišla zeptat na lidi, se kterými se setkala před 30 lety. Fascinující.

Dobíjím mobil, píšu si do notesu ještě pro jistotu seznam německých městeček, kterými musím projít a dostávám od něj pytlík rajčat na cestu!

Nad Kdyní vylezu na kopec Čepice a na dlouho naposled se dívám do Čech. Na německou stranu se přede mnou rozprostírá Všerubský průsmyk.

Všerubský průsmyk

Nevím proč mám představu průsmyku jako úzké štěrbiny mezi vysokými kopci. Trošku jsem čekal, že se budu probíjet roštím a rubat aspoň maliní. Všerubský průsmyk je spíš dlouhá rovina. Sem tam lesík, hlavně louky a pole. Začíná drobně pršet, ale občas zasvítí sluníčko, takže to mám i s duhovou bránou před vstupem na Ostbayerische Jakobsweg.

Cesta kličkuje mezi poli. Míjím slepičí farmu v Hájku -asi jednu z posledních českých firem. Obrovský kohout nenechá nikoho na pochybách, co tady pěstují.

Ve Všerubech kupuji u Vietnamce půlku chleba, kus sýra, Majku a na chvilku si sednu do kostela.

Překonání hranice

Cítím že takříkajíc končí sranda. Doteď to bylo nezávazné courání po českých luhách a hájích, které se dalo jednoduše utnout a vrátit se. Každá babička na mezi mi mohla poradit, kudy dál.

Moje dosavadní zkušenosti s Němci byly hlavně bussines typu. I když se za ty roky posunulo jejich vnímání Čechů jako opic z Východu, které právě seskákaly ze stromů přes otroky do montoven až po určitý druh respektu, tohle bude jiné.

Doteď jsem překonával svoje hranice jen co se týče fyzické zdatnosti a nepohodlí. Za těch 12 dní si už tělo zvyklo na celodenní chůzi. Po nákupu v Klatovech už se nebojím ani deště v noci, vím že si suchý pelíšek vždycky najdu.

Teď jde o překonání mentální hranice

Kdykoli jsem jel do ciziny, vždycky jsem měl dopředu zajištěný nocleh, dopravu, program. Teď nic, musím spoléhat jen sám na sebe a hned se přizpůsobovat situaci. Domluvím německy s místními? Najdu správnou cestu do Compostely? Bude tu bezpečno? Jak se brzo ukázalo, stačilo opravdu skočit do vody a plavat, respektive šlapat dál a dál.

Vyjdu ze všerubského kostela a se zatajeným dechem mířím k hranicím s Německem. Neodolám možnosti sáhnout si na dotykový kámen – krásný přeshraniční nápad.

Najednou hraniční patník, u něj velký šutr s vloženou svatojakubskou mušlí 2825 km do Santiage de Compostela, cedule a jsem v Německu.

Jak jdu podle silnice, tak každou chvíli někdo huláká z auta. Až po chvilce zjišťuji že to není “ Kam lezeš, vole“ ale „Bueno camino!“ O moc příjemnější.

Hned se chytám správné značky, v tomhle směru je to v richtiku. Opravdu je znát, že Němci mají pořádek v krvi. Jdu krásnou cestou krajem lesa. Vynořuje se z něj dřevěná spirálová kaplička a u ní bedýnka s Pilgerstemplem. Dřevěná lavička je překrytá silnou látkou, aby na ni nepršelo jako zrovna teď. Orazím si kredenciál, dlouho se nezdržuji a mířím do prvního městečka.

Seugenhof 

Pěkně úpravné. Dokonce mají v hospodě Pilgrim menu! Bohužel, jako skoro všechny německé hospody během cesty, je teď zavřená. Tak holt nic. Začíná opravdu hodně pršet a jak míjím za městečkem v lesíku otevřenou kůlnu s pohodlnými širokými prkny, nepohrdnu suchým noclehem.

Ušel jsem asi 26 km.