Byl tu Jan Hus. V mistrových stopách do Kostnice

Speciálně kvůli Janu Husovi jsem se chtěl do Konstance (Kostnice) podívat. Mimoto se těším na první vnitrozemské moře – Bodamské jezero. Bude se pořád mluvit německy a co dalšího se ve Švýcarsku změní?

29 den 11.9.2024 Leimbach -Konstanz

V dálce jsou ráno vidět vysoké kopce a nad nimi hřebeny Alp. No děsit se budu až zítra.

Markdorf a Madona s pláštěm

Stavil jsem se v kostele sv.Mikuláše v Markdorfu. Krásná jednoduchá gotika a úžasná Madona na oltáři, která pláštěm chrání lidičky. Jako v Ravensburgu, ale tady mají tu původní. Měli bratrstvo ochranného pláště, které se staralo o chudáky a udrželo původní myšlenku.

Moc pěkně se u ní sedělo. Je zajímavé, že většina kostelů v Německu svojí atmosférou přímo zve k posezení a tichému zamyšlení. Jen velmi málo jich bylo zavřených. Lidi do nich chodí kdykoli potřebují. Bývá jen upozornění před oltářem, že je tam alarm, ale žádný kostelník ani kněz. I když jsem je možná jen nevyhledával, proto jsem si jich nevšiml. Ale takhle bych si to představoval u nás.

Přes Meersburg do Kostnice

Za nějakou chvíli vidím Bodamské jezero a přístavní městečko Meersburg. Krásně opravené hrázděné domy, hromada turistů a bělounký kostel Panny Marie. Historie na vás zrovna dýchá.

Ceny odpovídají blízkosti Švýcarska, takže k obědu chleba ze sýrem.

Trajekt mě za 3,4 EUR cash (no card pleas) převezl do Kostnice.

Jako první mě vítá v přístavu socha Imperia.

Místo Sochy Svobody tu mají tuhle fešandu od Petera Lenka. Jeden by čekal svatou Constanz a vidí vnadnou kurtizánu. No, ještě se s panem Lenkem setkám v kašně.

Konstanz neboli po česku Kostnice. Co vidět v Kostnici?

Legrace je, že v překladu je konstanz stálost, neměnnost. To si měl Mistr Jan Hus uvědomit, když tam cestoval. Že těžko něco změní na tom, že prachy vládnou světem.

Jakubská cesta ukazuje souměstí Kostnice jak od jezera s milionářskými vilami, přístavy jachet, tak bohatost a výstavnost starého města. Stačí přejít most.

Pomník Mistra Jana a Jeronýma Pražského

Za ním jsem z ní uhnul doprava na Untere Laube, protože jsem chtěl vidět pomník upálení Mistra Jana a Jeronýma Pražského. Vytvořili ho študáci z kamenické školy v Hořicích a nedávno (2015) instalovali u evangelického Lutherova kostela.

Muzeum mistra Jana Husa najdete na Hussenstraße 64.

Fontána Konstanzer Triumphbogen

Cestou k pomníku mi tahle fontána ve tvaru vítězného oblouku vyrazila dech. Kdo tohle povolil, ten musel mít koule.

Staříci v ní čumí na vnadnou slečnu v plavkách a ty chlípné výrazy! Druhý bazének je jak v Poděbradech na nudě, vše visí. Podrobnosti v odkazu.

Rozhodně je na co se dívat a při návštěvě Kostnice ji nevynechte.

Münster Unsere liebe Frau

Od těchto podivností je už jen kousek do basiliky Unsere liebe Frau neboli kostela Panny Marie na Münsterplatz, kde probíhal onen slavný koncil. Musím říci, že autor obrazu Jan Hus před koncilem kostnickým se tady musel zastavit, jak je interier věrný.

Krásně vyřezávané legátské lavice i trůn tu pořád jsou. I ta ponuře slavnostní atmosféra. A nad postranním oltářem je snad 10 metrů vysoká freska nevěřícího Tomáše.

Paní v kostele na informacích mi kromě razítka věnovala i pohled s místní sochou Sv. Jakuba. Má chudák od červotoče rozežranou tvář jak od neštovic.

Dal jsem si ještě poslední německou picu za zbytek EUR, dobil cihlu a vyrazil v dešti s občasnou duhou přes hranici do Švýcar.

V bankomatu už vydávali jen švýcarské franky,

Skončila Jakobusweg a začala ViaJacobi.

V Kreuzlingen – prvním švýcarském kostele Sv. Stefana – mi volala Zuzka, že v medvědovi odešla spojka, co má dělat. Vzhledem k tomu, že příchozí volání je už za 34 Kč/minuta to byl krátký přerušovaný hovor. Holt se s tím musí poprat. Snad Vito její způsob řízení přežije, než se vrátím.

Asi 5 km za městem byla hromada trámů přikrytá plechy, takže sice málo místa, ale sucho po celou noc. Jistil jsem si pelíšek tarpem, takže i teplo. Ušel jsem necelých 30 km, utratil 14 EUR.