Do Švábska. Končí Jakobsweg, začíná Jakobusweg Donauwörth – Biberbach

Bohatýrská snídaně ve stylu sněz co můžeš, takže start jako hrom. Seběhl jsem dolů do města k nádhernému gotickému chrámu pro razítko. Hned vedle je Charita s free-wifi, včera v hotelu jsem se nechytil. Tak stahuji aktualizace a cihla se zase rozebíhá.

21 den pouti 3.9.2024 Donauwörth – Biberbach

Před budovou charity seděla hromada tmavších nepřizpůsobivých a pár Ukrajinek, které si myslely, že jim tam nikdo nerozumí. To jsem se dozvěděl věci!

Chrám Panny Marie -Münster Zu Unserer Lieben Frau

Na její věže jsem včera koukal z jídelny hotelu. Po ránu v ní byl božský klid. Ze srdce jsem děkoval za možnost potkat lidi, co mi už na pouti pomohli nebo mě u sebe ubytovali, Ritě s Rupertem i Angele s Francem, Erblovým z Obytců a dalším jejichž jméno neznám. I těm které ještě potkám. Takový pocit vděčnosti a klidu, co mě prostoupil, bych přál prožít všem na zemi.

Možná mi pomohla i krásná gotická výzdoba. Původní fresky, na jedné dokonce kojí Pana Maria Ježíška. I ostatní malby jsou vyjímečně lidské a neokázalé. Nad hlavou mám žebra jednoduché sklípkové klenby a prostory mezi nimi vyplňují rostlinné motivy. Ani se mi odtud nechce.

Z výklenku se dívá krásně ustaraný Kristus. Sedí jakoby se právě probudil a přemýšlí, co jako dělat. Vypařit se bez rozloučení, nebo se raději cestou někomu ukázat? Nemá chybu. Rozhodně je ve větší pohodě, než když visí na kříži.

Ve městě ještě dokupuji zásoby a stavuji se v lékárně pro nůžky na nehty. Nožem se dají také okrajovat, ale s nimi je to pohodlnější.

V lékárně mi paní magistra doporučila mast na nohy a nůžtičky na nehty.

Jsou to Solingen, zdůraznila, a pokud je někomu nepůjčím, tak mi vydrží až do smrti!

Mám všechno, co potřebuji!

Jak si tak házím baťoh na záda a kontroluji, jestli jsem něco nezapomněl -nůž, mobil, vodu apod, tak si najednou uvědomím:

Mám vše co potřebuji na svoji životní cestu!

Ale úplně všechno na všech úrovních. Nepotřebuji navíc ani špetku soli! Jsem úplně v rauši. Ani na vipasaně po meditacích mi nic takového nepřišlo. No řekněte sami! Kdy se vám stalo, že máte úplně všechno a nechcete vůbec nic? Neskutečně silný wau moment.

Procházím podle vody dětským hřištěm, kde kamenní chlapci skáčí po kamenných holčičkách. Trošku to kompenzují jezdci na hlemýždích, ale je zjevné, že hřiště vzniklo ještě před gender šílenstvím.

Končí Bavorsko, začíná Švábsko

Rozhodl jsem se vyrazit trasou na Augsburg a v jednom místě přeskočit do té Ulmské trasy kvůli Kostnici. Mapy.cz slibují, že to bude jen 35 km doprava, tak se spolehnu na ně.

K trase Svatojakubské cesty se přidaly ještě Via Romea do Říma a nějaká místní turistická, takže značení je trochu zmatečné. Místo žluté stylizované lastury na modrém pozadí je to žluto-černá lastura na bílém pozadí s nápisem Jakobusweg.

Míjím poslední krásně malované domy v Donawörth a sochu mladá Dunaj, tedy Dunajka?

Mertingen a sekaná

Navíc tu mám kliku – otevřené řeznictví a zase ta báječná sekaná s čerstvou žemlí. Za dvě dávám 5 EUR a energie mi vydrží celé odpoledne. Mimochodem 5 EUR je také jedno nealko pivo.

Pořád se držím potoka- jmenuje se Schmutter. Krutí se jak had a cesta přebíhá z jednoho břehu na druhý. U zavřeného kostela mezi poli potkávám prvního německého poutníka s mušlí na baťohu. Starší chlápek, moc bavit se nechce, jít pohromadě taky ne, nevěří mé navigaci a ukazuje svou, že jdu blbě. Uvidíme.

V Druisheim dostávám malou ochutnávku klášterní nádhery. Kostel Zur Schmerzhaften Muttergottes je parádní. Hlavně dvoupatrová kruchta a varhany úplně úplně nahoře pod stropem. U lavic stojí několik barevných sloupků se svatým navrchu, že by příprava na procesí?

Klášter Holzen

Pod klášterem se potok Schmutter (odpad nebo hadrář) mění na Schmutterkanal. To si moc nepomohl. Co stouplo jsou dekorace v zahrádkách. Jak živé kytky, tak různé vtipné postavičky koukající z plotů.

V klášterní hospodě mají točené nealko pivo, tak dávám jedno velké orosené. A zrovna dopíjím, když vstupuje můj kolega z cesty. Ukazuji, ať přisedne, ale ten chce jen poutnické razítko, které tu nemají (už jsme se ptal). Vystřelí ze dveří, jdu tedy pomalu také.

Pingl mi poradil kam pro razítko – v části kláštera je luxusní hotel, tak šup na recepci.

Biberbach

Večer šťastně končím v Biberbachu. To jméno má v sobě něco přitažlivého a navíc nacházím po dlouhé době Pilgrimfreundlich hospodu.

Biergarden Huckerwirth.

Místo na spaní není – paní hospodská má všechny postele obsazené restaurátorkami a stavebními dělníky z nedalekého kostela. Zaparkovala mě na krásném trávníku schovaném za živým plotem a s venkovní sprchou, no luxus.

Místo čtyř hvězd hotelu Panorama jich mám nad hlavou miliony a grátis!

Sedím na zahrádce před hospodou a povídám si lámanou němčinou se starším truhlářem, co tam chodí na večeři. Chybí mu pár prstů a kus hlavy, jak ho chytla mašina. Teď chodí trhaně jen s chodítkem, ale pere se s osudem fest.

Dal jsem si s ním wurst salad za pár euro a nealko pivo, abych paní hospodské udělal nějakou útratu. Je to talíř měkkého salámu promíchaný s cibulí, kousky tvrdého sýra a rajčátky. Dochucené jablečným octem a pepřem. Moc dobré. Za všechno platím 8 EUR.

S restaurátorkama jdu ještě do kostela – všude plno lešení, sochy a obrazy zabalené v látce. Pracují zrovna na Kristovi na kříži, vedle sebe má ještě dva další ukřižované lumpy a pod nimi římský setník. Tak ti mi koukali při večeři do talíře! Ušel jsem 32 km.