
Ráno mám na sedmou připravenou teplou snídani, přesně jak paní slíbila. Jsem v jídelně sám, tak pak jen zaklapnout dveře a hurá na cestu. Kousek od penzionu koukám – u bývalé kovárny „roste“ železná zahrádka. Podkovy použité na milion způsobů jako květiny, doplňky z kousků starých zemědělských strojů, fakt pecka.

Chci dojít na až Pilgramsberg, což jsem si přeložil, jak se pak ukázalo špatně, jako kopec pro poutníky. Tak tam musím dostat plný servis, ne? Ó ta naivita začátečníka.
14 den pouti 27.8.2024 Heitzelsberg – Pilgramsberg
Když míjím poslední domy v Heitzelsbergu, všimnu si na stodole u č.p.8 cedulky Friends welcome. Že by ubytování pro poutníky? To už nezjistím. Kdyby někdo jo, napište mi.
O vesnici dál ve Voggenzell si pro inspiraci fotím vyvýšené záhony na zahrádce. Žádné ohýbání, pletí cestiček, solidní truhlářské práce a dokonce s domečky pro čmeláky a jinou žoužel. Fakt dobrý.
Před Moosbachem malé déjà vu – kostelní věž s cibulkou nahoře leze rovnou z pole. A mám první dnešní razítko, protože je otevřený.
Cesta se klikatí asi podle starých polí. Vždycky sto metrů rechts aus doprava, dalších sto metrů link aus doleva, kus gerade aus, jak na vojenském cvičení

Zrovna když jsme si liboval husté značení, tak jsem u velkého kamenolomu zakufroval. Místo links aus doleva po mušličkách projdu rovně na místní vyhlídkový okruh.
Za chvilku se přede mnou otevřel velikánský lom. Místo abych hledal značky jsem vymýšlel kde by se dala ukotvit higline.

A hele, na posedu vidím schované sršní hnízdo. Místní nimrodi mají rádi číhanou s překvapením. Naštěstí je ještě chládek a vlhko, ale i tak vzbuzují respekt, jak se tam hemží.
Jdu po pěkné cestičce dolů a že jsem mimo, zjišťuji až dole u drtičky.
Zkouším se ptát na cestu nerudného chlapa v zeleném z domu nad drtičkou, ale ten jenom zapráskne dveře. Doufám, že ten posed je jeho a o sršních neví.
A hned mám 4 km navíc. Mapy.cz mě vrací zpátky na trasu, samozřejmě do kopce. Na krajnici, skoro v asfalt, si fotím bílou houbu. Z čeho tady roste? O kus dál lesík, proč nevyrostla tam?

Doplňuji si vodu u manželů Völke – mají rovnou u domu patník s kilometry do Compostrely a cedulku Pilgrimfreunde. Dá se u nich i přespat – včera u nich byli 3 Poláci. Škoda že neznám stránky, kde tihle ochotní lidičkové jsou tak jako v Čechách na ultreia.cz. ( vy je máte k dispozici ke stažení)
Konečně si mi povedlo úplně vypnout poslední službu Google, která mi žrala baterii v mobilu a data. Celkem si google na všechny služby stáhl 1,8 giga dat od doby co jsem vyšel! Kéž bych jim to mohl naúčtovat!
Cesta teď prochází nějakou rezervací, všude cedulky aby člověk sekal latinu a nerušil tvory v lese. Kopečky se trochu zmenšily a je příjemný chládek. Autor trasy si zjevně myslí, že vynechat jakoukoli vyhlídku by byl smrtelný hřích a tak trasa vymetá každý hezčí koutek i za cenu neustálého lezení nahoru a dolů.

Z nějakého vesmírného důvodu si myslím, že tam bude herberg extra pro poutníky. Ale jak to bývá, když si člověk něco představuje, tak je to nakonec úplně jinak. Prostě Pilsgram není Pilger.
Věkovitý kostelík Sv. Uršuly je sice ještě otevřený, takže mám pravé Pilgerstempel z Wallfahrtskirche (poutní kostel) a nádherný výhled od kraje, ale to je tak všechno. Přilehlá fara i s ubytovnou jsou zavřené. Kousek pod ní je pěkný penzion, taky zavřený. Už se smiřuji s nocí venku, ale pak čistě ze sportu jdu zkusit štěstí.
Ťukám, ťukám, za dveřmi slyším nějaký pohyb, ale nikdo neotevírá. Přemístím se k oknu a vidím starší paní, jak vytírá lokál. Mávám na ni přes přes muškáty, konečně si mě všimla a otvírá dveře. Co že prý chci, je zavřeno. Vysvětluji anglicko německy, že nocleh. Ne ne ne, je zavříno. Dělám ze sebe chudáka, takových kilometrů mám dneska našlapáno, nožičky už mi skoro upadly, tolik jsme se těšil na Pilsgramberg ………..Musela by zavolat synovi, jestli by to šlo. To už nebylo ne!
Usadí mě v lokále, udělá čaj a přidá housku a mezitím se domluví se synem. Jupí! Mám spaní! Pro eura v hotovosti si syn dojel osobně, prohlídnul si mě, jestli mu matku nezavraždím a jsem uveden do zadního kamrlíku. Moc děkuji.
