Kopečky nad Dunajem a strašidelná obora. Pilgramsberg – Sulzbach an der Donau

Ráno ještě dostanu pašáckou snídani! Mají ve městečku dole řeznictví a tak mám prvně v životě hemenex, kde je víc šunky než vajíčka. K tomu čerstvý chleba, překapávané kafe. A paní mě pobízí, jen ať si dám, že je dlouhááááá cesta přede mnou. Seděly u mě se snachou, ta tlumočí a povídáme si o cestě. Tak tahle snídaně mi vydržela skoro do večera.

15 den pouti 28.8.2024 Pilgramsberg – Sulzbach an der Donau

Čekal jsem, že už půjdu kolem Dunaje jak název dalšího městečka Wörth an der Donau napovídá, ale chyba lávky. Cesta vede „hřebenovkou“ po kopečkách cca 5 km od Dunaje, který se tady kroutí jako had. Občas je zdálky vidět, ale z koupání nebude nic.

Přes lesy s rukou Sauronovou

Držet se správné cesty teď vyžaduje plnou pozornost. Musím se zastavit skoro na každé křižovatce a najít další značku, i když se zdá, že je směr naprosto jasný. Teď jsou značky na stromech jen namalované, asi kvůli pravidlům přírodní rezervace, kterou procházím.

Ale jak strom roste a kůra se loupe, nejsou vždy zřetelné. Výborné je, že když označkovaný strom musí porazit, tak nechají vysoký pařez i se značkou.

Je to jako v životě. Člověk by se měl u každého rozhodnutí zastavit a s čistou hlavou volit podle znamení, které ho vede k cíli. Jinak se dostane mimo velmi rychle.

Fakt obdivuji lidi ze seznam.cz, jak tyhle mapy naprogramovali.

Člověk stojí v bavorském lese na křižovatce pěšin a přesto ukážou skoro na metr, kam jít. Když značkaři přidávají novou variantu, už je tam. Jakoby za nimi chodili a hned píchali špendlíky do mapy.

V noci se mi stále zdají příšerné sny, jako vždy při začátku jedenáctidenní vipassany. Buďto se hlava na cestě uvolňuje stejně jako při intenzivní meditaci, nebo to souvisí s bolestmi v nohách.

Ale tlapky už se vylepšují, paty mám skoro vyhojené a puchýře jen mezi palci a ukazováčky. Tělo se přizpůsobuje, jak jsme čekal.

Už jsem prostě Pilgrim i když někdy jdu jako Penguin.

Kde ten zatracený Dunaj je?

Scházím dolů do městečka Worth an der Donau.

Ve Worth an der Donau ne

V dálce za dálnicí je něco vidět, ale moc daleko. Tak obejdu zámek, sednu si na chvíli do kostelíka a pokračuji zase zpátky do kopečka do dalšího městečka. Kupodivu pořád ještě nemám hlad, ačkoli je po poledni. Holt pořádná snídaně, vzpomínám s vděčností na dámy ze Schönen Aussicht.

Ve Wiesent mají krásně klamavý kostelík.

Z jedné strany jemné baroko, z druhé velká hala s krásným dřevěným stropem, ve které tvoří původní kostelík jen kapli! Místo aby starý kostel zbourali, tak ho prostě vestavěli do nového moderního. Použili stejnou techniku s lepenými nosníky, jako když se staví průmyslová hala. Geniální a funkční, protože obec hned získala i velké zázemí pro různé akce, jak je vidět z nástěnky. Něco podobného mají ve Stammham před Bettbrunn

Cesta teď poprvé nevede lesem, ale po dlouhatánské asfaltce. Je jak pravítko, konec v nedohlednu, sluníčko pere do mě i asfaltu a mám pocit, že se mi nohy uvaří. Dám si chvíli pauzu u nějaké kůlny, ale prostě nezbývá než šlapat dál. Už vím jak se cítí slanina na rozpálené pánvi. Až v Bach an der Donau přijdu na to, že jsem šel po značce Donau Panoramaweg a ne Jakosweg. Bylo to sice kratší, ale o to obtížnější. A Dunaj jsem ani nezahlídl, i když měl být hned nalevo.

Bach an der Donau taky ne

V Bach an der Donau nakupuji jídlo a začínám se poohlížet po nějakém spaní. Na šipce se píše Hammermühle s postýlkou, že by? jenže chybí vzdálenost, ale už to nemůže být daleko, ne?

Najednou je v cestě zasazený široký trubkový rošt, vysoký plot a brána do nějaké Wild tiergarden.

Lámu si hlavu co to může být – lovecká obora!

Napravo nalevo zem rozrytá od divočáků, sem tam otisky kopýtek v blátě na cestě. Tady cedule, že sem jezdil střílet šelmy ministerský předseda, pak zase nějaký král kance, kousek dál lovecká chata se širokou verandou. Lákavá, ale ta rozrytá zem napovídá, že by to asi nebyl nejlepší nápad.

Jak se stmívá, tak mažu pryč co to dá. Fakt mám trochu nahnáno. Konečně je po pár kilometrech v kopci druhá brána!

A za ní golfový rezort. Všude po greenech ještě spousta hráčů, vysoké ploty a pár míčků v příkopě.

Na tiché místečko ke spaní to tady nevypadá a žene se bouřka.

V tom se údolíčko trochu otevírá a objevuje se výletní restaurace a penzion Hammermühle. Zavřeno.

Ještě pár kiláčků a hele, nedokončená prázdná stavba. Nenápadně skáču oknem dovnitř a vybírám si místnost s vyhlídkou na Sulzbach an der Donau. Koukám na vzdálené blesky, občas sem vlítne nějaký ptáček jako kolibřík a chytá mouchy. Dávám si malou večeři.

Spinkám hezky v suchu. Ušel jsem asi 38 km.