Via Gebennensis, mapa, etapy, zkušenosti. Putování Francií první část.

Hornatější část Camina ze Ženevy do Le Puy en Velay dlouhá kolem 350 kilometrů. To bylo největší překvapení, když jsme vešel do Francie. Jsou tu stejné kopce jako ve Švýcarsku! Ze svých dřívějších návštěv Paříže jsem si zafixoval, že je Francie placatá, takže není!.

Pohoří Bugey ještě patří k jižním Alpám a vysoké je asi jako naše Krkonoše. Jen z bílého vápence. Trvalo mi týden, než jsem se dostal do rovinatějšího terénu pod Lyonem. I tak to nebyla Polabská rovina, ale spíš Brdy. Za Assieu přejdete podruhé Rhonu a znovu se škrábete do vršků. Námahu zmírňuje množství vinic a sadů kolem.

Seběhnete z kopečků a od Riotord jste v kraji sopek -tak trochu České Středohoří. Jen čedičových varhan přibude a taky špičatých pozůstatků vulkánů. Po Švýcarsku žádné dramatické stoupáky, ale užijete si menší městečka, fantastické francouzské pekárničky a další delikatesy. Tady je svět ještě v pořádku. Bez velkých toxických řetězců (2024), které dokážou pospolitní život měst úplně zplundrovat.

Díky tomu, že se tomuhle kraji vyhnula druhá světová válka, tu najdete města a domy opravdu tak, jak se o ně Francouzi stovky let starají. Oni v „památkách“ žijí, ale dokážou fantasticky skloubit staré s novým, takže estéti si tu přijdou na své.

Navigace a značení Via Gebennensis držte se GR65

Via Gebennensis jsem prošel prakticky bez navigace, protože mi cihla definitivně odešla. Naštěstí je na hlavní trase zvané GR65. Když se jí na rozcestníkách budete držet, skoro nemůžete zabloudit. Opsal jsem si vždycky z velkých map seznam městeček na trase a stačilo to.

Z francouzského značení jsem měl vítr, ale je velmi dobré. Před každou křižovatkou šipka, kam se má jít, nesprávná odbočka označená přeškrtnutou značkou, jasné.

Malý špek spočívá v tom, že značení je pro všechny trasy stejné! Není rozlišeno barevně jako u nás. To znamená, že na každém rozcestníku si musíte ověřit, že jdete do správného města. Jinak odpochodujete někam úplně jinam.

Ale , jak praví klasik „výsledky se mohou měnit“.

Jiné barevné provedení téhož vypadá takhle, takže buďte ve střehu!

Kilometrovník ke stažení

Podrobný kilometrovník: https://www.jakobswege-europa.de/wege/tab/371.htm

Mapa Via Gebennensis s jednotlivými etapami jak jsem je prošel

Etapy si naplánujte podle své kondice. Já jsem vždycky na začátku nové země chodil kratší vzdálenosti, abych si zvyknul na místní značení a dostal ho do oka. Když už pak víte, jakou značku máte hledat, neztratíte se ani ve městech. A ty malá francouzská městečka -nechte si na ně víc času, abyste si vychutnali miliony drobných detailů, kterými si je Francouzi vyšperkovávají. A taky na vynikající kafe a croissanty. Za pár šprdliků. Tedy proti Švýcarsku.

Ze Ženevy vede do Le Puy en Velay ještě jedna trasa přímo přes Lyon, tady máte odkaz s mapou. Případně na odkaz na popis Via Gebennensis v angličtině. Upřímně, francouština pro mne zůstala zakletou komnatou, ale s jednoduchou angličtinou se s trochou vytrvalosti domluvíte všude. Prostě se ptáte tak dlouho, dokud nenajdete někoho, kdo je ochoten odpovědět. Ale díky svatojakubské mušli, co máte na krku nebo baťohu, se s vámi chce bavit skoro každý.

Jednotlivé denní etapy

FAQ nejčastější otázky a obavy

Ubytování – francouzské gites

Gité (džíté) je ve Francii cokoli k ubytování od malého hotelu přes seník až po privátní rekreační středisko. To co hledají poutníci na Svatojakubské cestě je Gíte d´ etape. Je dobré si tam předem zavolat a udělat rezervaci. Rezervaci si můžete udělat i emailem nebo SMS, ale obecně se Francouzům na cizojazyčné vzkazy nechce moc odpovídat. Takže jsem se naučil pár frází a vždycky vše potvrzoval telefonicky.

Některé gíté provozují města a jsou levnější, pohybujete se od 10 do 25 EUR za noc. Většinu ale provozují soukromníci jako příjemný vedlejšák. Ti nabízejí k přespání i jídlo a nejsou moc rádi, když má člověk vlastní zásoby. Tam počítejte minimálně 45 EUR za noc, ale je v tom večeře a snídaně, oboje většinou dobré a vydatné. Platí se vždy hotově!

Pak je ještě kategorie gite donativo, kde je na vás kolik dáte. Ty často provozuje nějaký církevní řád a využívají je hlavně mlaďoši, kteří jdou skoro bez peněz.

Seznam ubytoven

Báječná je aplikace gronze.com, kde je kromě rozpisu jednotlivých etap a výškového profilu také seznam ubytování i s jejich hodnocením. Informace ale nejsou vytesané do kamene a tak na ubytování vždy předem zavolejte! Francouzi mají poněkud svérázný přístup k updatu, tak ať nejste překvapení. Zvlášť mimo sezónu. Gítés také bývají vypsané na velkých informačních tabulích na náměstích měst u radnic, případně na šipkách cestou.

Finance a rozpočet

Pokud chcete spát pod střechou, počítejte zhruba 60 EUR na den. Potkal jsem ale cestou mladé lidi, kteří šli v pohodě prakticky bez peněz. Vybírali si jen gítes donativo nebo spali venku. O zeleninu se dá říci zdvořile místním, hlavně se musí pochválit. Ve velkých supermarketech mají dost podobný sortiment jako tady i s podobnou kvalitou. Lidi mi říkali, že co Carefour koupil Křetínský, šlo všechno kvalitou dolů. Ale pořád ještě zůstalo dost malých obchodů a a provozoven, kde koupíte opravdu dobré jídlo za slušnou cenu.

Jakým způsobem se dá svatojakubská pouť absolvovat?

Pouť je hlavně duševní a duchovní záležitost. Bez správně nastavené hlavy se těžko dokončí. A tu vám nastavuje právě pomalé putování, kdy máte čas přemýšlet, pozorovat sebe i okolí. Myšlenky se chůzí rozebíhají, nahoru vyplavávají všechny možné staré i nové záležitosti. Jste schopní s odstupem vidět řešení problémů, ve kterých jste doma potopení až po krk.

Osobně považuji osamělé pěší putování za nejlepší způsob.

Ale i putování se psem nebo kocourem jako nejlepším přítelem, který mi nekecá do tempa ani kde se zastavím má něco do sebe. Setkání s chlupatými poutníky a jejich pány bylo vždy obohacující.

Putování na vozíku v tomhle konkrétním úseku by už vyžadovalo asistenci minimálně dvou silných mužů nebo velmi dobré plánování trasy. Jsou úseky řekněme velmi dobrodružné. Ale bylo by to proveditelné.

Putování na kole

Cesty i trasy na něj jsou připravené. Rozhodně občas vyžadují velké soustředění. Když to šviháte z kopce po cestě plné mokrých kamenů, určitě zažíváte pocit velkého dobrodružství. Také vzdálenosti rychle ubývá ,takže absolvování asi vyjde levněji než při pěší pouti. Otázkou je doprava kol na začátek Camina a pak domů. Někomu tenhle způsob může vyhovovat.

Pro ty, co mají trop kolena je například elektrokolo na cestu do Compostely jedním z mála řešení.

Putování na koni

Setkal jsme se během těch 3 měsíců se dvěma odvážlivci. Jeden dokonce putoval s celým povozem taženým párem oslíků. Cesta mu z Francie trvala 2 roky, protože se přizpůsobujete tempu zvířat.

Kůň vyžaduje trochu jinou logistiku, ale kupodivu to jde také. Jen si úplně nevybavuji, jestli na to mají v Pilgrim’s Reception Office kolonku pro oficiální kredenciál.

Běžci, koloběžkáři, rogalisti a jiní exoti

Jasně, vzdálenost do Santiaga de Compostela můžete překonat různými způsoby. Ale dá se tomu říkat pouť? Když někdy posloucháte vážně míněné rozhovory o různých způsobech přemístění se do Santiaga, tak je zvednuté obočí ta nejmenší reakce. Ale pokud je cestování tímto způsobem pro dotyčné jediným možným, proč ne?

Kdy je nejlepší Via gebennesis jít?

Počítejte s tím, že je výš, hornatá a tudíž chladnější než etapy ve Španělsku. Za mě září/říjen ideál kvůli tomu, že je všude spousta ovoce a vína. Na jaře od půlky dubna do konce června. Pak začne sezóna, přibudou davy lidí a začne horko. Ale fantastická je pitná voda všude. I na relativně pustých místech, takže když nic jiného, žízní neumřete.

Vybavení na cestu

Dobré prošlápnuté boty v každém případě, protože vztah Francouzů k údržbě turistických cest jsem opravdu nepochopil. U některých jsem podezříval tvůrce trasy, že nejdřív našel pořádný potok a na břehy pak napíchal značky. Připravte se na občasné bahno v lese, protože když se kácí, harvestory rozjezdí cestu do metr hluboké bažiny.

Zapomeňte na sandály, pokud si z nich nechcete každou chvíli vyklepávat drobné kamínky.

Hodí se poutnická hůl právě na testování hloubky bahna, jako opěra když budete klouzat a taky si o ni opřete bradu, až se na kopci budete vydýchávat.

Nepromokavé oblečení pro náhlé změny počasí. Při nejmenším pláštěnku, která odolá větru. Pončo vypadá jako dobrý nápad, ale teče vám z něj voda do rukávů, když jdete s hůlkami a vítr do něj žene déšť tamtéž. Taky vám ho pěkně nafoukne a když se dřete proti větru, připadáte si jak připíchnutý na draka.

Základní hygienu a malou lékárničku s náplastmi na puchýře. Nějaký mastný krém na nohy (předejdete puchýřům) a magnésium proti křečím, pokud nejste zvyklí chodit.

Snažte se mít baťoh tak do 10 kg i s vodou a jídlem na jeden den. Celý seznam Co na camino si můžete stáhnout tady.

Kredenciál a získávání poutnických razítek

Kredenciál v Ženevě seženete na infu v katedrále sv.Petra, případně v turistické kanceláři. V Puy en Velay pak nahoře v katedrále, kde je celý obchod pro poutníky.

Ve Francii jsou poutnická razítka primárně v kostelích. Někdy je musíte trošku pohledat. Další možností jsou radnice –La Mairie (čti miri) nebo L´hôtel de ville . Oba termíny označují sídlo městského úřadu. Případně infocentra, pokud se trefíte do otvírací doby.

Ke každému razítku si nechte připsat datum. Případně si k němu připište město. Až budete vzpomínat, pomůže vám to.

Navíc téměř u každého francouzského kostela jsou otevřené veřejné záchody. Pokud máte tíseň na těle i na duši, určitě si ulevíte.

Vezměte si s sebou tlustý sešit na deník cesty. Zapisujte, zapisujte, zapisujte. Budete překvapení, co všechno zažíváte. Vykašlete se na sociální sítě a užívejte si každý den.

Bueno camino