Nečekaná německá pohostinnost. Putování z Tettenagger k Pfünz

Den na Ostbayerischer Jakobsweg začíná na staré železniční trati a vede hlubokými bavorskými lesy až k poutnímu místu Bettbrunn. Tak ta cyklostezka je bývalá železniční trať. Jde se mi po ní tak pěkně, že přehlédnu odbočku a půl kiláku si zacházím. Ještě že je ráno chládek.

18 den pouti 31.8.2025 Tettenagger – Pfünz

Cestou dolů do Stammham jde většinou lesem, sem tam vyhlídka. Potěší mozaiky, obrázky i darovací lavičky, které poutníky povzbuzují na každém kroku. A v Pfünz čeká nejen krásný románský kostel, ale i vstřícní lidé, kteří dokazují, že Jakubova cesta stále dokáže překvapovat laskavostí a silnými setkáními.

Salvatorkirche Bettbrunn

V malé vesnici Bettbrunn si mohu sednout do krásného kostela Sv. Salvátora. Je to staré poutní místo, prý už od 12 století. Jeden z nejkrásnějších barokních kostelů, které jsme zatím viděl. Nádherné fresky na stropě a stěnách orámované bílými štuky jsou krásně sladěné. Působí velmi vzdušně, ne těžce jako barokní kostely u nás.

Stejně tak sochy, kazatelna. Všechno jakoby v pohybu k nebesům. I razítko mají jednoduché, ale švihácké. Mají tu neskutečnou sbírku darovacích svící. Některé jsou opravdu obří.

Povzbuzení v lese

Podél cesty dolů do Stammham poutníky povzbuzují různé obrázky, křížek, dokonce mozaika Santiaga. Příjemné jsou i darovací lavičky, vždy se jménem dárce. Nápisy na nich obsahují požehnání a přání příjemného odpočinku.

Stammham

V Stammham chytám otevřené malé řeznictví. Za dvě eura si dávám kus sekané a dvě housky. Bože to je dobrota! Sekaná je opravdu z masa, žádná růžová hmota jako z Kauflandu, správně kořeněná a jsou jí skoro 4 centimetry. Už vím co v městečkách hledat.

Díky lovu na razítka lezu do každého kostela při cestě. Má to své výhody:

• Jsou otevřené
• Je tam chládek, klid a razítko
• Každý je jiný

Fascinuje mě německá praktičnost. Když je kostel už malý, tak k němu prostě přistaví velkou halu. Starý kostelík slouží komorním věcem jako jsou křty nebo ranní mše.

Žádné zbouráme gotický kostelík a postavíme něco lepšího. Citlivě ho zakomponují do nové stavby. Technicky ji postaví z lepených dřevěných vazníků, jaké používají všude kolem na hospodářské budovy, takže k sobě pořád všechno v městečku patří.

Vzpomněl jsme si, že už jsem vlastně něco podobného viděl dva dni zpátky ve Wiesent před Worth an ader Donau, takže je to tady opravdu běžné.

Za Bönfeldem vidím v lese maringotku s odvrtaným zámkem. Že by příležitost na komfortní nocleh? Raději ne. Pokračuji podle potůčku do městečka Pfünz.

Pfünz

V tomhle městečku mají poutníky rádi. To je vidět už při příchodu – travnatá cesta je čerstvě posekaná, nové značky. Došel jsem si do krásného románského kostelíka pro razítko a jak tam tak sedím, přišla ke mě drobná paní. A že prý kde budu dneska spát? Po pravdě říkám že nevím. „Tak budete dneska spát u nás“, rozhodla bleskově.

První spaní u místních lidí

Takhle jsem se seznámil s Ritou a jejím manželem Rupertem. Byl to báječný večer. Dal jsem si sprchu, prima večeři a pak jsme seděli u nich na zahradě pod dozrávajícím vínem. Povídali jsme si o všem možném. Doufám, že se s nimi ještě potkám.

Rupert má kolegu muzikanta z Prahy. Občas za ním jezdí, takže šance je.

Jsem opravdu vděčný Cestě za dary, které dostávám. Ten pocit vděčnosti mi už dlouho chyběl. Při tom stačí jen zastavit a uvědomit si, že jsem právě dostal dárek a poděkovat aspoň v duchu. Doma je člověk ohlušený vším okolo a přestává vnímat, cesta tohle všechno odmázne.

Možná je to i tím, že mám prakticky elektronický půst – nesleduji nic na mobilu kromě předpovědi počasí a občas mapy. Hlava se tím krásně uvolňuje.

Ušel jsem 34 km