Svatá hora zázraky v Příbrami.

Jestli jsem včera Řitku jen obcházel, tak dneska půjdu z Dobříše skrz Pičín. Jen přes ně se dostanu na Svatou Horu. Takhle seřazená jména městeček dávají hlubší smysl. Ten co je pojmenovával asi byl životní realista. I když kdo ví? Možná humorista. A to ještě potřebuji drobné zázraky, aby byly otevřené správné krámy.

6 den 20.8.2024 Dobříš – Příbram

Protože nápad, že půjdu naboso až do Santiaga, se ukazuje jako blbost. Asi bych to dal, ale jdu prostě moc pomalu, protože musím dávat bacha na kamení. S průměrem 20 kilometrů denně do Compostely dojdu za půl roku a ne za 3 měsíce. Sandály to nijak neřeší, protože dřou, lezou do nich kamínky a o krvavé puchýře fakt nestojím. Navíc jsem si nevzal mastičku na paty, které mi praskají.

Vidím to na velký nákup v Příbrami.

Cestou ještě čistím mobil, protože se strašně rychle vybíjí a žere data. Vyhazuji většinu původních aplikací, vypínám hlavně Google služby, všechny oznámení a stahování dat na pozadí. Aplikace se brání zuby nehty a vyhrožují, že bez nich telefon nebude fungovat. Nakonec nechávám jen mapy.cz a stačí to.

Na křižovatce pod zámkem v Bukové si dávám malý obýdek v typické socialistické hospodě. Dva zarostlí štamgasti cucají pivo, otrávená servírka honí mobil. Mají jen babišovy hnusné párky, ohřáté jsou jen tak tak poživatelné. Brdy teď vynechám a rovnou gerade aus do Pičína.

Asfaltéři v Pičíně

Jméno vyvolává určité negativní konotace, protože silnice do Příbrami je zavřená. Naštěstí jen pro auta. Říkám si že jako pěšák to rozkopané prostě nějak prolezu.

Ale silnice je hlaďounká jak panenské jablíčko, bosé nožičky přímo laská. Jen jak stoupá, tak se mi zdá teplejší a teplejší. Bodejť by ne – za zatáčkou vrčí asfaltovací stroj, silniční válce a řada tatrovek s horkým asfaltem. Tak jsem ji chlapům pochválil, když jsem se protahoval kolem nich, že po lepší silnici jsme fakt nešel. Ti koukali, lidi jim spíš nadávají.

Pak už cesta utíká a krásnou alejí do Příbrami dorazím kolem třetí.

Svatá hora a zázraky

Areál jsem navštívil už předtím, ale poprvé si mohu prohlédnout interiér kostela. Stříbrný oltář je nádherný.

Opravdu mě potěšila kaple Sv. Františka – jak tam mají zemské patrony hezky seřazené a popsané. A to krásné razítko!

Obcházím arkády a pozoruji vymalovaný zázrak za zázrakem. Sranda je, že první zaznamenaný je od chlapíka z Nymburka.

V rohové kapli je popsána historie obnovy po velkém požáru, který způsobilo pár harantů. Ta neuvěřitelná vynalézavost stavbyvedoucího, který za sociku dokázal dát dohromady postupně dříví na krovy, krytinu na střechy a udržel řemeslníky na církevní památce. Navíc mu do toho ještě házel vidle nepřátelský církevní tajemník! Už to jak dokázal využívat různé státní podniky byl zázrak a druhý, že ho za to nezavřeli.

Svatá hora schody

Po nich se původně požár rozšířil, protože samotné schody jsou sice kamenné, ale nad nimi je dřevěná střecha. Tvoří báječnou zkratku. Seběhl jsem svatohorské schody dolů do města (pouhých 373 schodů), na náměstí koupil mastičku na nohy, ale kam pro boty? Cihla jako obvykle mrtvá, takže navigace nic.

Po delším vyptávání a pátrání se stal zázrak – došel jsem do prodejny CZ Sport 2000 na Střelecké ulici 99. Udeřila sice zavírací hodina, ale lampa ještě svítila.

Nové botky samochodky

Pán se mnou strávil více než hodinu, než jsem si boty vybral a vyzkoušel. Dal mi vyčerpávající informace a tipy od lidí, kteří chodí do Santiaga pravidelně. Zpětně musím říci, že radil velmi dobře a to včetně doporučení kam na jídlo.

Boty vydržely až na dvě drobnosti celou cestu, tedy těch 3.500 kilometrů a druhé Camino Portugual, tedy dalších 260 kilometrů. Byly mnohokrát promočeny, párkrát utopeny v blátě, mnohokrát přežily jízdu po ostrém štěrku, chůzi po sněhu i rozpálený asfalt.

Ale nohy zůstaly v cajku. Takže jestli chcete dobrý botky šlapky, běžte do Příbrami.

Hospoda u Pletánků

Najedl jsem se na doporučení pána z obchodu ve středověké hospodě U Pletánků. Slečna mě nechala dobít mobil, natočit vodu a nějaký místní borec si se mnou udělal selfíčko – že takovýho magora ještě neviděl. To potěší.

Z hospody se stala naše oblíbená. Kdykoli jsme v Příbrami, jíme tam a nikdy nezklamala.

Z Příbrami odcházím navečer kolem Řimbaby a dál přes Havírnu. Což mi přijde jako symbolické uzavření dne zázraků.

Spal jsem na kraji lesíka Pod červenou. Když nelítaly letadla, tak békal srnec, nebo jeli kolem lovci na čtyřkolce, pak za kopcem bouřka, noc nic moc.

Ušel asi 25 km.