Sv Jakub patron ležící, spící. Wollmetschofen

Ráno stavím liháč s ešusem do historické pece v přístřešku vyhrazenému výuce středověkému vaření a dělám si snídani. Prima začátek dne, ještě tak najít zásuvku, abych mohl nabít cihlu. Včera definitivně exla. Už mě ta neustálá péče o ni začíná rozčilovat. Měl to být naprosto voděodolný mobil, s extrémně dlouhou výdrží. Ani náhodou.

23 den 5.9.2024 Oberschönenfeld – Memmenhausen

Rozloučení s Kloster Oberschönenfeld

Jediné co jev areálu kláštera takhle brzy otevřené, je kostel. Naprosto úžasný, baroko až zvoní. Poseděl jsem tam, jen nebylo razítko. Je rozdělený na část pro jeptišky, kde právě připravují ranní mši, a pro veřejnost. Na cedulce důrazné upozornění, že do 9 hodin neotravovat.

Tak dlouho se mi čekat nechce, tak jdu zazvonit na fortnu kvůli štemplu. Vykoukla jeptiška v ne zrovna boží náladě. S omluvou jí vysvětluji že chci jenom razítko. Odeběhla s kredenciálem za roh a když mi ho orazítkovaný vracela, tak se skoro usmála!

Podívejte se na stránky kláštera, stojí za to!

Jdu dál podle značení cestou necestou, jak je všude mokro. Míjím naučnou stezku, hromadu přístřešků a boudiček, tabule s obrázky mokřadních živočichů. Stačilo by zrcadlo a mají tam o jednoho víc.

Meditační stezka kolem kláštera

Přibývají lavička. U každé dřevěný sloupek s citátem k zamyšlení. Tak jdu a medituji.

Pořád se mi honí hlavou včerejší zážitek s arabským Augsburgem. Až do teď jsem se v Německu cítil OK, ale co když bude tahle populace houstnout? Ať chci nebo ne, jdu po křesťanské cestě, na batohu mám poutnický symbol a ti fousáči včera – co když nějakému rupne v bedně? Nakonec tyhle úvahy nechávám Pánu bohu.

Ve Fischachu si dávám oblíbenou místní sekanou s čerstvou houskou a nakoupím nějaké zásoby. Co mě zarazilo, tak zavřený kostel i infocentrum -prostě asi blbá doba na návštěvu.

Wollmetschofen a ležící Jakub

Ovšem Wollmetschofen, to je jiná káva. Kostely mívají většinou razítko hned u vchodu.

Tady jen cedulka -milí poutníci, razítko je u Sv. Jakuba. Takže hledám známou postavu v plášti s holí, a nic! Až po čtvrt hodině ho najdu na vedlejším oltáři, jak v leže odpočívá a šibalsky se směje! Ale Pigerstempel má nádherný.

Poutníci si tu mohou koupit i jakubské lastury. Za 2 EUR si pořizuji jednu krásně bílou dozadu na baťoh. Tu růžovou od Terky si dávám dopředu na kšandu, abych na ni viděl. Je to takový můj Wilson (volejbalový míč, se kterým si povídal Tom Hanks v Trosečníkovi).

Poutní místo Maria Vesperbild

Mají tu dům pro významné poutníky (zavřený). Krásný kostel s vysokou věží a cibulkou nahoře je vidět zdaleka. Venku konstrukce na obří obrazovky a sady repráků, krámky s upomínkovými předměty, asi dvacet automatů na svíčky -hodíte tam 2 EUR, rozsvítí se jedna elektronická svíčka pod příslušným svatým, prostě svatý bussines na entou. Údajně sem během pouti přijde až 400.000 lidí, tak vybavení odpovídá. Jsem tu naštěstí mimo termín.

Až na kostel vše zavřené a když si zazvoním na proboštství, pošlou mě do zavřeného infocentra. O kus dál v lese Fatimská jeskyně, momentálně bez květinového koberce. Jen dva starší chlapíci uhrabují a upravují děkovné místo s hromadou obrázků se zázraky a dalšími automaty na svíčky. Fakt poutní extrém. Jsou tu zjevně zařízeni na dojení zástupů.

Pomodlil jsme se za vzkříšení cihly, ale asi se zmrtvýchvstání elektroniky konat nebude. Ta včerejší bouřka ji dala za uši.

Pokračuji dál lesem až do Memmenhausen. Našel jsem si nad vsí hezký pelíšek u dřevníku. Postavil jsem tarp a spalo se mi jako v nebi. Až na slimáky. Jak je louka, tak lezou všude. Ušel jsem asi 30 km, utratil 10 EUR.