Augsburg ukazuje jiné Německo. Biberbach – Oberschönenfeld

Wir schaffen das – my to zvládneme. Zažiju okřídlené úsloví bývalé kancléřky paní Merklové v praxi.

22 den 4.9.2024 Biberbach – Oberschönenfeld

Ráno je pod mrakem, takže se mi šlape moc pěkně. Jdu příjemně rovinatou venkovskou krajinou kolem říčky Schmutter. Občas je vidět, že sem chodí dobytek a koně.

Nakonec neodolám a vlezu si do ní na Adama- bože to je príma. Když se utírám, tak dochází na místo paní se dvěma psy, kterou jsem předešel a jen ukazuje palce nahoru. Asi se jí krajina líbí taky.

Je zajímavé, že trasa vesnice obchází. Jakoby značkařům nenabídli nic k pití.

Vesnické totemy

Prakticky v každé vesnici mají uprostřed něco jako májku. Na dekorativně oloupaném kmeni bývají nejen věnce a ozdoby, ale i erby partnerských měst, zemský znak, požehnání pro město i projíždějící a další nápisy. Někdy to vypadá, že se tak trochu předhánějí, kdo výš a mohutněji.

V menším jsou občas před domy, kde se narodilo mrně nebo někdo dosáhl dospělosti. Tam už jsou symboly mnohem nápaditější a vyjadřují co má dotyčný rád případně ho lehce popichují

Pomalu se dostávám až na předměstí Augsburgu.

Chybička se vloudila v Gersthofenu.

Sednul jsem si tam na chvíli do kostelíka patrona svatojakubské cesty – St. Jakobus major Gersthofen. Vypadá moderní, ale klame tělem. Na tomto místě prý stával chrám už v první století po Kristu. Jeho rafinovaná jednoduchost krásně hladí po duši. Jenže jak si tak při odchodu přemýšlím, místo abych šel do centra podle řeky Lech po Svatojakubské cestě, tak jdu rovnou. Když to po kilometru zjistím, mapy.cz mě uklidní že je to dokonce kratší, tak o co jde, že. Mám pocit, že o krk.

Šok v Augsburgu. Je arabský?

O téhle skupině obyvatelstva jsem samozřejmě mnoho slyšel ve zprávách, ale dneska k tomu mám čuchnout na vlastní kůži. Procházím příšerně dlouhou hlavní třídou, kde není nic jiného než samý barber shop, kebab, kafírna, tetovací salon a občas zelenina. Před krámky postávají skupinky naondulovaných vousatých chlapů a vrhají kosé pohledy.

Je kolem poledního a tihle borci snad nemají na práci nic jiného, než si nechat čančat vousy. Kromě aut všude ticho. Občas skupina žen v pytlích – pro ně žádné krámy nevidím. Fakt nepříjemných pět kiláků.

Potřeboval bych dobít cihlu kvůli navigaci, ale mám pocit, že kdybych do nějaké provozovny vlezl, už bych taky nemusel vylézt. Nakonec nějakou náhodou trefím staré centrum s kostelem a jako když luskneš prsty! Zase proudí normální život jak jsem zvyklý, holky s klukama pohromadě, stará paní sedí v klidu u fontánky a ještě mi nabízí Sprite na cestu.

O kousek dál je nádherný Hoher Dom neboli

Katedrála Navštívení Panny Marie

Opravdu ze srdce jsem poděkoval všem svatým, na které jsme si vzpomněl. Dostávám taky Pilgerstempel. Teď už najít kde si odskočit a dobít cihlu.

Oboje se mi splnilo na Rathausplatz. Hned vedle kostela Sv. Pertra am Perlach jsou luxusní záchodky. Samotný kostel vypadá zvenku jak obrovská stodola s vysokánskou strážní věží. Vypadá vlastně hodně podobně jako v Donnauwörth. Ovšem vnitřek je velmi přívětivý, taková ranná gotika nebo starší. Nejvíc mě zaujal stojánek na misál. Drží ho báječný dřevěný svatý.

Pod náměstím najdu i kavárnu, kde si mohu dobít mobil! V Girafe Free Coffe jim běží smyčka o putování Afrikou. Že prý tam jezdí šéf podporovat africké děti a nakupovat fair trade kafe. Nechal jsem jim tam 15 EUR za vegetariánský wrap a kávu.

Obýdek si tu dávají většinou ženské – normálně oblečené. U výlohy se zastavil jeden přičmoudlík a zírá jako vrah na servírku co nás obsluhuje. A to nemá žádné mini ani extra výstřih.

Zkoušel jsem se na tohle téma bavit s paní od sousedního stolku, ale moc se jí do toho nechce. To město mi jde na nervy.

Zabloudím k Fuggerům

Vyrážím sice po svatojakubské cestě, ale opačným směrem. Otáčím to až u Fuggerrei, tedy čtvrti pro chudé, kterou nechali vybudovat bankéři Fuggerové. Ti svého času vládli Evropě, protože dělali bankéře králům. Měli moc majetku, dokonce i v Čechách. V Augsburgu v jejich domech dodneška bydlí. Je tu domov důchodců, kostel, no prostě všechno co potřebují sociální služby. Moc hezká čtvrť.

Pod mostem pod vodou

“ Výpadovka“ z Augsburgu vede podle Wertachkanal. Mají tu takové zajímavé řešení stezky podle vody. Když je most moc nízko, tak voda teče v betonovém korytu. Jdu v podstatě pod hladinou vody. Jako když šel pan Wassermann do sklepa ve filmu Jak utopit doktora Mráčka. Stejně jako on vyjdu na druhé straně suchý. Opřel jsem si hlavu o rantl, 10 cm pod bradou mi žbluňká úplně čistá voda. Fakt sranda.

Mám pocit podle dusna a nízkého tlaku, že se žene bouřka. Vypadá ještě daleko a tak šlapu dál. Postupně se nalevo otvírá pohled na původní říčku, napravo mám ten kanál a uvažuji, kam se v případě buřiny zašiju, abych nebyl nejvyšší bod v okolí.

Svatojakubská cesta podle vody dál pokračuje pro cyklisty, pro pěší zahýbá doprava na Wellenburg. Je tam vyhlášený zájezdní hostinec a zřícenina a plno plničko normálních Němců.

Protože po značce jde dál i několik skupinek starších turistů (nebo poutníků?), rozhodl jsem se, že to risknu a dojdu až do kláštera Oberschönenfeld. Má tam být pilgrimherberk.

Noc v klášteře Oberschönenfeld

Pár kiláků před klášterem se bouřka rozhodla že už. Během chvilky jsem mokrý durch i přes pláštěnku a tak když lezu do klášterní hospody, vypadám jak hastrman. Seděli tam při svíčkách, protože vypadl proud a do toho se zjevím já. Vrchní mi vysvětlil, že tam nikde žádné spaní není, že ještě kousek a pak teprve penzion! Jen 15 minut autem! To nebyla informace, kterou jsem chtěl slyšet.

Dal jsme si nealko pivo a promýšlel další postup. Že bych zabušil na fortnu a vyprosil si nocleh u sestřiček v klášteře? Cestou do hospody jsem si všiml různých přístřešků, kde pořádají workshopy apod.. Zašít se někam tam? Po chvilce mě hoši vypakovali, že zavírají a tak jsem v dešti ještě jednou oběhl areál. A paráda! Otevřené teplé záchody! Německy vypucované, předsíňka s topením a sušákem na ruce, to je ono!

Boty jsme vysušil papírovými ručníky, mokrou garderobu rozvěsil po apartmá a byla z toho slušná noc. Jen jsem ze spacáku poslouchal jak venku leje.

Ušel jsem 42 km a utratil asi 20 EUR.