Rapperswil a Curyšské jezero.

První dojmy ze Švýcarska? Kopce, kopečky a na nich ještě větší kopce. Tady není snad ani metr rovný. A když je, tak je to jezero. Nebo správně Švýcarské moře.

Slováci na vršku Hörnli

31 den 13.9.2024

Ochutnávka všech možných švýcarských sýrů a uzenin v kombinaci s čerstvým pečivem – to je ta správná klášterní snídaně podle mých představ. Nevynechal jsem ani vločky s jogurtem z mléka pravých švýcarských krav a nakonec teplá brioška s kapučínem.

Je jasné, že jinak než sudovitě mniši ve Fischingen vypadat nemohli, jestli tu měli pořád takové snídaně.

Cesta vede dál údolím Fischental až do stejnojmenného městečka. Marně jsme si lámal hlavu co tady s těmi rybami mají. Údolím sice teče malá říčka, ale že by so tam pstruhy hemžilo?

Pomalu stoupám na kopec Hörnli, kde má být pilgrimfreundlich hospoda. Původně jsem včera večer uvažoval, že bych tam mohl přespat. Ale když vidím ten krpál, tak jsme rád za klášter dole.

Je zase nízká oblačnost, takže jdu hustou mlhou a najednou se začnou vynořovat obrysy hospody. Jak mlha tlumí zvuky, tak jsem vyděsil nějakého mladíka, co se vrtal venku v autě. Moc mě nepotěšil, je prý zavřeno. Stejně se ale zkouším vloudit dovnitř, protože je tam nějaký pohyb a ejhle! Paní v nejlepším věku mi sice opět vysvětluje, že je zavřeno, protože otvírají až zítra, ale kafe dostávám. Protože její němčině nějak dobře rozumím, tak se ptám odkud je. Ze Slovenska!

To už je úplná paráda. Pracují tady několik let a když starý majitel chtěl zavřít, tak s mužem získali hospodu i s ubytovnou do pronájmu. Obsluhovat jim bude dívčina z Prahy, co už dlouho žije v Německu. Úžasní lidi.

Vysvětlila mi další švýcarskou specialitu – tedy víkendové výlety.

Švýcaři masově ráno přijedou vlakem nebo MHD pod kopec, vyběhnu si ho nahoru a kochají se. Ujdou při tom 15-20 kilometrů. V tom je podporují různé spolky, které se starají o cesty a přístřešky na nich.

Sledují a hodnotí i horské hospody, kde se dá o víkendu přespat, takže mě paní hned požádala o recenzi.

Bývalému majitele lezli lidi na nervy, hlavně když si nic neobjednali a jen čučeli po krajině. Podle toho poslední recenze i vypadaly.

Když mě ukázala zrenovovanou ubytovnu, rád jsme jí jednu napsal. Nedávno jsem jejich recenze kontroloval, tak je vidět, že to dělají dobře.

Koncert ve Fischental

V místním kostelíku zrovna zkoušela malá dechovka – trubka, lesní roh, tuba, pikola a bubínek. Šéfová stála dole pod kruchtou a dirigovala. Mladí muzikanti, pravděpodobně žáci místní hudebky, nahoře hráli. Nejdřív pár vážných kousků a pak odvazově místní písničky. Naprostý nářez. Hudba je mocná čarodějka.

Mají tu rohové varhany, to jsem ještě neviděl. Vůbec interiery malých kostelíků jsou čím dál jednodušší, skoro bez soch a další výzdoby.

Počasí je správně pochodové, střídavě oblačno a sem tam deštíček. Už mi docela jde používání pláštěnky

Fascinují mě švýcarské kočky.

Jednak už mají všechny zimní kožichy, takže vypadají o půlku větší než obvykle. Normálně se courají po loukách a polích. V klidu loví myši a starají se o sebe. Když mě vidí jít kolem, tak hluboký nezájem. Tohle vidět naši myslivci, tak se asi zvencnou.

V Čechách myslivci dramaticky vykládají, že kočky uloví celé populace malých zajíčků a bažantů. Že zdecimují všechny zpěvavé ptáky od vrabců po kosáky.

Nezdá se mi, že by měly nějaký výrazný vliv na množství koroptví nebo zajíců, protože zvěře je tady vidět hodně. Asi umí švýcarské zaječice mladé líp schovávat. Stejně tak ptáčků spěváčků je tady spousta. Víc než u nás.

Takže ty tvrzení o hubení zvěře kočkami jsou jen výmluva českých zelených bouchačů, aby mohli práskat po všem co se venku pohne sebe nevyjímaje.

Podle koček se tady dá poznat, že se blíží vesnice nebo městečko. Jsou vidět tak do půl kilometru od posledních chalup.

Trasa vede lesíky a poli jako na houpačce, taková hřebenovka. Vyhýbá se větším městům a je dobře značená.

Z dálky už vidím Curyšské jezero. Jak je dlouhé, tak se zdá, že je jezer víc, protože spojení zakrývají kopečky.

Rapperswil

Krásné středověké městečko s přístavem zapíchnutým do Curyšského jezera. Byl jsem tam už před půl pátou, tak jsem rovnou zašel do kostela vedle hradu. Zvenčí šedý kámen, uvnitř nesmírně útulný a příjemný.

Pilgrimherberg je v nenápadném domě kousek od rybího trhu – tak nenápadném, že jsme prošel třikrát kolem bez povšimnutí. Nakonec jsem tam zavolal s prosbou o navigaci – stál jsem přímo přede dveřmi. Fakt jsme si připadal jako pitomec.

Obsluhují ho dobrovolníci a je překrásně poutnicky inspirující. Včetně extra místnosti na meditaci a usebrání. Kristine, která měla se svým přítelem službu, se mnou ještě chvilku poseděla. Na stole mají svícen s figurkami do kruhu, jak se drží za ruce. Krásná symbolika. Ještě mi doporučuje návštěvu kapucínského kláštera, ale jak jsem si sedl, už jsem se nezvedl, takže možná zítra.

Jsem v útulku zase sám, tak dostávám instrukce jak ráno zavřít, sprcha a na kutě. Ušel jsme asi 32 kilometrů, spaní je 25 CHF.

Zítra putuji do Einsiedeln