Všerubská cesta. Přes Plánice směr hranice

Ráno se nenápadně loučím se Zelenou horou. Splnil se mi sen – spal jsem u Ráje vepřů který je popsaný v Černých baronech. Ve městečku je docela živo, tak si koupím snídani a kolem kapličky Sv. Kryštofa vycházím směr Šibenice.

10 den pouti 23.8.2024 Nepomuk-Obytce

Na stejnojmeném kopečku už tohle zařízení dávno nestojí, ale je tu moc hezký výhled na Nepomuk. Zkouším přimět cihlu (mobil CATS75) k focení, ale pokud není fotografovaný předmět nasvícený poledním sluncem a nejsem přímo u něj, pořádnou fotku prostě neudělá.

Další cesta z Nepomuku je na kukačku. Krásně se vlní, pořád je na co koukat. Kozlovice, Kvasetice, Plánice. Zajímalo by mě, proč jsou tady městečka vždycky na kopečku. Že by už hlídaly Čechy před vpádem Němců?

Plánice

Přecházím Křižíkovou cestou přes Plánický hřeben a ve studánce doplňuji vodu. Ve sluníčku je úplně zlatá. Jakoby si víly česaly vlásky zlatým hřebenem a napadaly jim do studánky.

Zdejší lesy jsou takové zádumčivé. Méně smrků, hodně buků, studánky. Je také vidět, že se místní myslivci starají o zvěř i ptáky. Míjím maskované ptačí budky, nebo fotopasti?

Je mi záhadou, k čemu slouží červené sudy na vysoké kovové trojnožce. Pod nimi se válí celé bochníky chleba. Nejsou ani okousané. Že by se s nimi trefovali zajíci, když to nejde flintou?

Je znát, že Brdy pomalu končí a začíná Šumava. Kopečky už nejsou brdky, ale musím nahoru kapku zabrat.

Razítko dostávám v místním Muzeu Františka Křižíka. Dávám malý oběd před sámoškou, juknu do kostela a pokračuji po úzké silničce na Vracov a Kvaslice. Tyhle vesničky jsou moc hezky schované v okolních kopečkách. Jakoby někdo sevřel dlaň a vytvořil ploché zelené údolíčko s prstíčky kopečků, které je chrání před větrem.

Na rozcestí v Habarticích dostávám „geniální“ nápad. Do Obytců to vezmu po silnici. Žádné drápání na Karkuli a hledání cesty po lesích. Cihla už je zase skoro mrtvá, takhle je nemohu minout. I podle mapy.cz je to kratší. Cha chá. Zkratka byla sice delší, ale o to obtížnější.

Postel pro poutníka Obytce

Postel pro poutníka je portál Ultrei.cz, kde se mohou registrovat hodní lidé, kteří chtějí poskytnout místo na spaní pro poutníky.

Mám totiž na dnešek domluvené spaní u paní Edlerové v Obytcích. U pomníku otce a syna Suchých mám na vybranou. Doleva nebo doprava? Vyrážím podle zámku doleva do kopečka a hledám správné číslo popisné. Vyptávám se lidí, ale nic nic nic. Nakonec mě nějaká hodná paní nechala chvilku na zahrádce mobil dobíjet, abych jim mohl zavolat.

Takže zpátky k pomníku. Suchých měli hospodu a za války nechali půlku vesnice poslouchat zakázaný londýnský rozhlas. Jenže sousedka, co měla druhou hospodu, je napráskala gestapu, které je v Drážďanech popravilo. Rád bych věděl, jak se jí po tom udávání spalo.

U pomníku jsem měl zahnout doprava (!) a tam mě našla švagrová paní Edlerové, která mi byla vyslána v ústrety.

Mají v novostavbě extra komůrku pro hosty. Pán šel do Santiaga z Francie, já jsem první poutník, který u nich spí. Bylo to naprosto úžasné, dokonce i s opečeným buřtem! Moc děkuji.

Ušel jsem 34 km.