Památník Walhalla mi vyráží dech. Sulzbach an der Donau – Frauenhäusl

Ráno jsem si dal snídani ze zbytků a vyrazil kolem půl sedmé, hned jak začalo být vidět. Mířím na Donaustauf po krásné travnaté cestě. Pak kopeček a najednou se začne objevovat něco jako řecký chrám. Co to je? Nějaký památník?

16 den pouti 29.8.2024 Sulzbach an der Donau – Frauenhäusl

Ranní sluníčko barví stavbu do zlatova a ta svítí do dálky jako šperk. Čím jsem blíž, tím je mohutnější. Když vstoupím mezi sloupy na naleštěnou mramorovou podlahu, připadám si jako mraveneček.

Walhalla

K památníku slavným Němcům jsem přišel takříkajíc od lesa. Hlavní vstup je po impozantním schodišti od záhybu Dunaje. Sedl jsem si k jednomu sloupu a vychutnával fantastický výhled do krajiny. Dunaj se jí vine jako obrovský had. Visí nad ní ještě ranní opar jako kouzelný závoj, který sluníčko pomalu zvedá.

Na kamenných schodech nejsem sám, mladý párek si tam dává snídani včetně šampaňského.

Pak za námi začnou kmitat uklízeči jasně arabského původu – leští mopy cca 600 čtverečních metrů mramoru že se jen blýská. Za mírný peníz se mohu podívat dovnitř, ale jen v ponožkách, abych jim tam nenaťapal než přijde šéf.

Ti Němci fakt umí udělat dojem.

Uvnitř pro změnu stěny z růžového mramoru. Na stěnách svítí řady sněhobílých byst. Jeden slavný slavný Germán vedle druhého. V čele sám zakladatel a stavitel pomníku Walhala Ludvík I. Bavorský.

V podstatě to byl takový národní buditel. Jeho cílem bylo probudit a posílit vědomí národní soudržnosti všech Němců. Proto taky posunul význam původní Valhaly jako místa, kam se toužili po smrti dostat všichni válečníci. Hlavním kritérium pro získání místa ve Walhalle je německý jazyk. Jsou tu mimo vojevůdců slavní umělci, vědci, němečtí svatí a dokonce řemeslníci! Fakt je tu i jeden hodinář.

Slavní králové co se asi nevešli mají sošky ještě venku kolem cesty do Donaustauf. Pár jich vypadá, že by nejraději vzali roha a vypadli.

Projdu přes Donaustauf a poprvé si čuchnu k Dunaji. Je za silnicí a vypadá impozantně. Na pořádnou koupačku si ale ještě pár kilometrů počkám, protože tady není příhodné místečku.

Před Regensburgem vede svatojakubská cesta po vysokých protipovodňových valech. Za nimi je spousta místa na různé plážičky a koupališťátka. Voda čistá, proud silný, ta lahoda se hezky vykoupat! Jen musím dávat bacha na lodě, dělají vlny jako blázen.

Nejsem tady zdaleka sám. I když je dopoledne a pracovní den, jsou plážečky pozoruhodně plné. Někdy se lidi jen tak hupnou namočit, jinde mají rozložené deky celé rodiny.

Taky na cyklostezce nahoře na valech je hezky rušný provoz.

Regensburg neboli Řezno

První větší německé město, tak jsem se bál jak s navigací. Ale svatojakubská cesta vede jednou dlouhou ulicí dovnitř a druhou z města, takže pohoda.

Vstup do města přes Dunaj je tak trochu jako jít do Benátek. Z protipovodňových valů nahoru na velký silniční most, pak doleva most přes plavební komoru na ostrov s kostelíkem Sv. Kateřiny (tady jsou ty proslavené vánoční trhy) a krásný kamenný most do Regensburgu.

Tohle město mělo vztah k českému království a vždycky jsem si říkal proč je česky zrovna Řezno? To tady Čechy vždycky zařízli nebo co? Oficiálně je to podle říčky Řezná, co se tu vlévá do Dunaje, ale čert jim věř.

Jdu se podívat do místní katedrály S. Petra.

Nádherný gotický chrám a ty levitující varhany! Neuvěřitelná práce. Trošičku váhám nad něčím, co vypadá jako studna s pořádným poklopem. Že by křtitelnice? Ale proč je nad ní kladka? Třeba pro dospělé, když mají nadváhu a těžko by po křtu lezli ven?

Ve městě si dávám kapučíno se zapékanou houskou. Je hezky, tak si sednu k malému stolečku před krámkem. U vedlejšího stolku sedí fešná paní s pánem, kouká na mě a začne se vyptávat. Odkud a kam, jo do Santiaga, tam jsem byla loni! A hned chrlí dobré rady, co nemám vynechat. Pán jenom koukal.

Kolem jezdí elektroauta, Tesly se dají krásně poznat. Na historické dlažbě dělají pekelný rachot, asi jak jsou těžké. Evropské auto tiše přešumí.

Jdu si ke Sv. Jakubovi pro razítko do kredenciálu.

Svatý Jakub

Mnohem menší bazilika než Sv. Petr. Prosklený vchod a klid. Co se týče razítka, mají tu nápis ve smyslu, když tu nejsme skočte si pro štempl na Bismarplatz do kláštera. Jak strčím hlavu do dveří, paní na recepci už mává a jakože tady! Mají ho tedy velkolepé.

Jepičí život v Regensburgu

Z města odcházím po železničním mostě přes Dunaj. Na cyklostezce leží doslova závěje mrtvých jepic. Jako když nasněží. To jednoho přiměje zamyslet se nad životem.

Jdu o něco rychleji než auta na souběžné dálnici-typická německá stau.

Za nějakou chvíli už jsem zase v lese. Zaplať pánbu, ten rozpálený městský asfalt mi fakt nedělá dobře.

Dneska končím u hezké výletní hospůdky -jmenuje se Fraeunhausl.

Fraeunhäusl

Tak je jasné, co se tu dělo. Potkávám tady známé se psem z předvčerejška, hned se hlásí.

Paní hospodská mi servíruje pilgrim menu za pár euro a dává nabít mobil. Dovolí mi spát na louce před hospodou. Nenápadně zdůrazňuje, že záchody nechávají otevřené celou noc, kdyby lilo. No záchody. Spíš rodinný domek, čistý, teplý a s volně přístupnou sprchou!

Perfektní den, ušel jsem cca 43 km.