Koráb Kdyně není loď. Všeruby téměř na dohled.

Spalo se mi báječně. Vycházím z Obytců a značka je hned nad vsí, takže včerejší bloudění bylo zbytečné. Do Klatov je to ani ne přes kopeček. Chtěl bych se dostat až do Kdyně a zítra přes hranici do Německa. Jako takový hezký cíl mi připadá kopec Koráb u Kdyně, kde má být turistická chata.

11 den pouti 24.8.2024 Obytce Kdyně Koráb

Na kopečku nad Kydlinami mi sluníčko ukazuje bílou kapličku a u ní z kmene vyřezanou zvoničku. Je odborně usazená, aby jí nevadil sníh ani déšť, stažená železnými pásy. Tady autor chtěl, aby vydržela.

Kydlinská křížová cesta

To je něco, co rozhodně stojí za vidění. Udělal ji místní umělecká kovář pan Trefanec. Je přímo součástí Svatojakubské cesty, na krásném kopečku, fortelně udělaná a vede k zamyšlení. Je báječné, že ještě dneska někdo pro svoje spoluobčany vytvoří tak krásné místo.

Opravdu lituji, že cihla nedokáže líp fotit, ale konec konců se do Kydlin můžete vypravit sami a pokochat se na místě.

Klatovy

V Klatovech jsem už kolem osmé hodiny. Staví před nimi nový kruháč, všude plno dělníků. Než bych stavbu obcházel, tak prolezu metr vysokým kanálem skrz násep zpátky na starou asfaltku.

Cestou do města míjím Maruščiny perníčky – ta vůně jde přes celou ulici. Dostávám kafe a perník, kupuji ještě pytlík perníkových srdíček na cestu. Škoda že Maruška nedělá taky perníkové mušličky, když je přímo na Svatojakubské cestě.

Klatovy jsou plné zábran, má tady být nějaký cyklistický závod. Na náměstí vidím známého poutníka z Třemšína, hulákám na něj, ale neslyší. Asi se uvidíme až ve Všerubech.

Ve infocentrum jsme dobil mobil, dostal razítko a v Z boxu cestou z města vyzvedl objednaný tarp. Má to být úžasná kombinace pláštěnky a přístřešku na spaní. Stojí skoro 3.000,- Kč, tak jsem zvědavý jak bude fungovat.

Pořizuji ještě v Hudy sportu teplejší mikynu na noc, protože holky mi sice poslaly svetr do Zásilkovny, ale s jiným emailem než je v aplikaci. Takže jsem nebyl schopen ho z boxu vyzvednout. A to mi ho dcerka tak krásně zašila! K tomu extra savý ručník 80 x 50 cm.

Na Koráb!

Je příšerné vedro. Na chvilku žbluňknu do Úhlavy, ale pomohlo to jen na chvilku. Dávám si na místním koupališti 2 kofoly a přiměřeně příšerný smažák. Jediné jídlo až do večera.

Přes Tajanov mířím na Drslavice. Značení je tady nějaké zmatené. Objevily se nečekané odbočky, další stezky, čert aby se v nich vyznal.

Nakonec se vyškrábu do sedla mez Velkým a malým Bítovem a vidím svůj dnešní cíl – Koráb nad Kdyní. Sakra to je kopec. Vtipálek značkař chtěl, aby se turisté a poutníci mohli pokochat výhledem široko daleko. Auto nebo dvacet šerpů by se mi dneska hodilo.

Ve Vílově a o kousek dál v Úsilově si lidem říkám o vodu, jdu úplně splavený. Pomalu supím na Koráb. To by bylo, teď sedět u zábradlí opravdového korábu, šplouchat si nohy v móři a popíjet něco chlazeného. V chodu mě drží jen cedule zvoucí do restaurace u vysílače. Proč musí na každé velké napěněné pivo?

Překvapení! Hospoda na Korábu je zavřená

Turistická chata se opravuje. Žádné chlazené pivko ani gáblík. Pod chatou se k sobě tulí nějaký páreček, tak hledám místo na přespání. Do Kdyně tedy rozhodně teď navečer neslezu. Na dně baťohu vyšťourám pár tvrdých rohlíků a kus sýra, dopíjím zteplalou vodu. K tomu padavčata z nedaleké jabloně.

Ti dva odjíždějí, tak si stelu pod jabloní s výhledem na Kdyni a možná Všerubský průsmyk do Německa. Po setmění sem tam něco dupe, lítá spousta netopýrů, ale jak jsem utahaný, tak spím jako dřevo.

Ušel jsem 30 km