Klášter Fischingen. První den ve Švýcarsku.

Ráno vyrážím s rozedněním kolem sedmé. Blahořečím ofline mapám na mapy.cz, protože mi nejde internet ( Švýcarsko není v EU a tak cena dat odpovídá) a volání raději vypínám. Snad najdu volnou wifinu. Stejně jako v Čechách tady má Tmobil mizerný signál.

Další mínus je, že Via Jacobi je popisována v mapách zeleně, takže trochu splývá s pozadím.

30 den poutě 12.9.2024 Konstanz – Kloster Fischingen

Ale reálné značení mají Švýcaři důkladné. Dokonce když jsou na trase stavební práce, mají jasně vyznačenou obchůzku!

Počasí je lehce přeháňkové, kolem deseti stupňů, ale švýcarské kopečky zahřívají. Po nebi netáhnou ani tak beránci jako sloni. Někde musí lít jako z konce.

V poledne jsem v Tobelu.

Snášenlivost v Tobelu

Začíná pořádně pršet, tak vlezu do místního Dorfmarketu. Obložený bagel a kapučíno, které nabízí, jsou naprosto senzační. Velké, horké a baštózní.

Křupavoučké bagely si pečou sami a když jsem jídlo paní prodavačce vychválil, byla v sedmém nebi. Vzal jsem si tam ještě polívku v pytlíku a jogurt do zásoby.

Kostelík je pro 3 náboženské obce najednou – sejdou se tam katolíci, baptisti a evangelisti. A na razítku maltézský kříž. Že prý mají každý svou část a funguje jim to už leta.

Jdu dál a pomalu přestává pršet (tolik). Když sbíhám kopec do St. Margarete, míjím skupinu postarších poutníků nebo turistů. Na kluzké trávě a bahýnku prosvištím skrz skupinku jako blesk, naštěstí nikoho netrefím. Jen zaslechnu Bueno camino!

Před městečky přibývá nabídek na ubytování, třeba budu dneska spát v posteli a teple. Lidi se tu ke mě chovají jinak než v Německu. Svítí jako by viděli kominíka pro štěstí.

Klášter Fischingen

Doťapu až do kláštera ve Fischingenu. Mají tu všechno poutnické od kostela po pivovar. Jednak jde o jeden z mála klášterů obývaných benediktýnskými mnichy, takže se s nimi můžete zúčastnit tiché komplentace.

Hlavně ho spravuje občanské sdružení, které ho dává dohromady, organizuje sbírky a zaměstnává tu 70 lidí! Díky němu klášter žije.

V kapli svaté Idy kamenné intarzované oltáře – no nádherná práce. Protože nikde nevidím razítko, tak nakonec vlezu na recepci jak jinak Pilgrim hotelu. Mám krásné rybičkové razítko, ale pilgrim spaní za 47 franků mi cenově moc pilgrim nepřijde.

Nakonec jsem si řekl když má padnout kabát, tak i kalhoty a dostávám směr do pokoje Sv. Hildegardy pro cca 10 lidí. Sám pro sebe mám i sprchu a záchod, takže v klidu dávám sušit věci, zatímco jdu na večeři na Pilgrim menu.

Další menší trapas – obsluhují žákyně z hotelovky a lehce bojují s menší jazykovou bariérou. Sranda musí být. Ale jídla je hodně a výborné.

Ušel jsme asi 35 km, utratil skoro 100 SCHF, ale měsíc na pouti se musel oslavit.

Jak dál? Vzhůru přes švýcarské kopce a jezera!

Další

Předchozí