Biberach an der Riss. Z Martinsweg zpátky na Jakobsweg

Cestou Germáni čučí, protože jsem si sice večer vypral, ale mokré věci zůstaly venku před tarpem. Rosa je před ránem zase namočila. Tak na baťohu na klacku suším své slušivé spodní prádlo a triko. A jdu jak na potvoru po frekventované cyklostezce.

26 den pouti 8.9.2024 Biberach an der Riss – Winterstettenstadt

V Biberachu jsme se vloudil do kostela Sv Martina na konci mše. Zrovna na privátní varhanní koncert! Varhanice se připravovala na večerní vystoupení a fakt uměla. Jen chyběla lepší akustika, jako byla v Kaisheim.

Nezapomenutelný kostelník od Sv. Martina v Biberach an der Riss

U vchodu do kostela není razítko jako obvykle. Jen seznam 5 míst v Biberachu, kde se dá získat. A hurá .jedním z nich je sakristie kostela, kde jsem! Ťukám, ťukám -zavřeno.

Tak si odchytím človíčka, co zhasíná svíce po mši a ptám svou germanoangličtinou:

“ Máte tady Pilgerstempel? Máme, zní odpověď. Můžete mi ho dát? Nemůžu, je zamčené. Dobře, kdy ho někdo odemkne? Musíte počkat, až bude po mši. Ale mše už skončila před 30 minutami-i pan farář už odešel. Ale já ještě musím vypnout světla. A pak už bude po mši? Jo, tak si teda pojďte pro to razítko!“

On ho měl v trezoru!!!!!! Všude jinde je volně u dveří. Fakt střelec.

Na tak tvrdě vypojovaném razítku mají: Peregrinatio ad limina Sancti Jacobi -cesta proměny a znovuzrození. Už se to děje.

Typická švábská snídaně

Protože jsme hladový, vlezu do kavárny, dám nabíjet mobil a objednávám typickou švábskou snídani za 10 EUR, jak stojí na tabuli. Je to talíř nakrájeného ovoce se dvěma plátky sýra, kouskem másla a dvěma houskami! Podruhé se takhle načapat nedám.

Už vidím sedláka, jak po takové snídani maká celý den na poli. Cihla hlásí vlhké konektory a moc se nenabíjí, ach jo.

Značení v Biberach an der Riss

Tady se kříží několik variant Svatojakubské cesty, Svatomartinská cesta a pár cyklostezek tamtéž. Guláš je proti tomu namazaný chleba. Nakonec nechám vést mapy.cz na Reute, Degernau, Hochdorf a Unterssendorf.

Pokračuji dál až do Winterstettenstadt , ale počasí se kazí a začíná pršet. Rozhodnu se vyzkoušet štěstí – v místním kostele Sv.Jiří visí seznam křesťanů, na které se poutníci mohou obrátit na nocleh. No dopadl jsem jak sedláci u Chlumce. Jedna paní ubytovává aspoň na dva dny, na dalších číslech jen zabručel mužský hlas a cvak, hotovo.

V dešti přečvachtávám kolem kopce už po svatojakubské cestě a tam usedlost. V otevřené stodole se nahoře na balících slámy válela kočka- tam musí být teplo. Ještě jsem obešel obytné budovy a zaťukal, ale nikde nikdo. Tak jsem se vyškrábal ke kocourovi, zavrtal se do spacáku a poslouchal, jak tluče déšť do střechy.

Spal jsem jako mimino až do šesti. Ráno byla kousek od baťohu čerstvě zakousnutá myš od hostitele. Díky, chlupatý kamaráde! Ušel jsem asi 35 km.