Hup z němčiny do francouštiny. Z Fraiburgu do Fribourg.

Mockrát jsem slyšel, že ve Švýcarsku mluví i děti aspoň třemi jazyky. Určitě je to pravda, protože bez toho tu nepřežijí.

Ovšem nikdo vám neřekne, že jazyková hranice je jako když říznete nožem – stačí přejít most. Na jednom břehu jste s němčinou v poho, ale na druhém na vás koukají jak na cizince :-). Díky bohu za masa bob ingliš. A pouhá nářečí v Čechách..

Schönberg -Fribourg

37 den 19.9.2024

Ráno je nádherně. Sluníčko svítí do okének a jsou vidět i Alpy. Brigite mi nechala na stole prima snídani a tak jsem už chvilku po sedmé na cestě. Pro změnu do pořádného kopce. Nad městečkem Riggisberg, kde jsme spal, využívám k chycení dechu kochací lavičky.

Alpy se začínají pomalu zahalovat do mraků jak slečny. Oponka zleva, vykouknout, oponka zprava, poslat pár sluníčkových prasátek po krajině dírou mracích, to mrkáš na drát jaká je to krása co? Příroda se předvádí jak na přehlídce.

Cesta vede po hřebenovce až do Rueggisberg. Opravdu je teď před každou vsí nástěnka s nabídkou ubytování. Kromě malého kostelíka (šup pro razítko) míjím i ruiny bývalého opatství.

Je neuvěřitelné, jak zbytky gotických oblouků odolávají počasí. Kompletní zůstala jen část hospodářských budov – v bývalé klenuté stáji je schovaný malý červený traktor.

Mířím dál na Schwarzenburg krásnou zvlněnou zemědělskou krajinou. Všude samé lesíky a pastviny, krávy, koně a jiná zvířata I když jdu sám, rozhodně sám nejsem.

Fascinující jsou systémy branek mezi pastvinami. Každá je trochu jiná. Některé vypadají jako malé turnikety, jiné plaňkové se zavíráním na kožené oko, pak zase na šoupací zástrčku, pak přelízka. Občas mi dá chvíli přemýšlení jak se zrovna tahle má správně otevírat.

Schwarzenburg, vojáci a příšerky

Už vidím městečko a u cestičky dva maníky se samopaly. Za nimi skupinka dalších vojáků, co se zrovna baví se dvěma turistkami v nejlepších letech.

Tak se opatrně přibližuji s rukama nad hlavou a když mě vidí, tak se hroutí smíchem. Že prý se nemusím bát, samopaly mají jen cvičné dřevěné, opravdické dostanou až po přísaze. Jeden je černý jako bota, druhý vypadá jako z Muž z Honkongu, prostě rodilí Švýcaři od pohledu.

O kus dál mají polní kuchyň a zrovna se rozdává menáž, tak bleskem vytahuji svůj letitý ešus a jsem odměněn! Vojenský guláš je prostě nejlepší guláš na světě, ať ho vaří kdekoli.

Je to protichemická jednotka, krom kuchyně tam mají i speciální pojízdné laboratoře a zkoumají okolní čistý vzduch. Nabízím jim svoje ponožky k analýze, aby bylo aspoň něco v luftě, ale jsem zdvořile poslán dál.

Ve městě na mě zpoza plotu koukají nějaké příšerky. To si nemohu nechat ujít a tak kolem obíhám jak hladový vlčák a fotím co můžu. Je jich plná zahrada a sedí i na plotě, jedna hezčí než druhá.

Patří k domu spolku Kunstverein Schwarzenburg a je to začátek Trpasličí stezky neboli Gnomenweg. Škoda, že jde jinudy než Via Jacobi. Určitě stojí za projití.

Na náměstí je otevřená hospoda – v poledne první(!) – tak si dám kapučíno a po krásně dlážděné úvozové cestě mažu dál. Zůstává zamračeno, ale občas leze sluníčko a tak šlapu jen v tričku, i když ostatní nosí péřovky.

Krajina je tady trochu jiná, pískovcové skalky a na nich občas zřícenina. Takové naše Brdy, jen v 750 metrech.

Kolem Sodbachu procházím krásným starým krytým mostem. Je teď už jen pro cyklisty a pěší. Obdivuhodná tesařská práce. Jestli letopočet neklame, tak stojí skoro 200 let.

V Heintenried mají v kostele špičaté razítko a je fakt domácký.

Krásná vzdušná gotika, bílé zdi doplněné červenými lavicemi, oltářem a kazatelnou. Úžasný prostor.

O kus dál ve skále mají vytesanou kapli Sv Magdaleny – do ní se dá jen podívat oknem. Vlhká jeskyně, chudinka Majdalenka. Tady musí chytit revma každý.

Přes Sankt Antoni a Tafers se dostávám do Schönbergu. Ten už patří k Fraiburgu.

Z němčiny do francouštiny Fribourg

Jak jsem šťastný, že docházím do cíle, tak si užívám zdravení. Lehce tím naprdnu nějakého zarostlého hašišáka, který mi obratem rozšířil slovní zásobu o „Leck Arsch die alte Sau“( vyliž si pr….l ty stará svi….ě). Díky tomu, že to několikrát hlasitě zopakoval na celou ulici s doprovodem příslušných gest se stal nezapomenutelným. Obávám se, že tento výraz v běžné konverzaci neuplatním.

V Schönbergu se na prvním kruháči objeví zmatek ve značkách. Jejich tady tolik, že si dám dvě kolečka než najdu správný směr dolů k řece. A na mostě zrada. Mění se vše – značení ulic je najednou ve francouštině, změnilo se i označení Via Jacobi. Úzké uličky, takže skoro vybitá cihla nechytá směr a mapy.cz si ukazují co chtějí.

Hledám františkánský klášter, kde má být pilgerherberg. Mají tam deadline do 18 hodin a na papíru co mám není ulice ani číslo popisné. Předpokládám, že je to někde u místní katedrály. Nakonec se mi povede odchytit človíčka, co rozumí mojí angličtině a ten mě tam víceméně dovede. Prošel jsem kolem toho baráku před tím asi 3x! Pro všechny, co to taky budete hledat:

Couvent des Cordeliers
Rue de Morat 6
1700 Fribourg

Projdete dřevěnou bránou, zazvoníte pomocí železného táhla na zvonek někde v hloubce kláštera – a s trochou štěstí vás přivítá ctihodný kmet. Upozornil mě hned, že mám kliku, zapsal vše potřebné, zkasíroval a uvedl dál.

Jsou to neskutečně krásné prostory. Pokojíky pro cca deset lidí jsou pravda spartánské, ale kuchyň je vybavená perfektně. Jen ten výhled z okna musí stát 100 CHF. V celém klášteře jsme ten den spali dva – ještě Lisa z Mnichova.

Udělali jsme si večeři co dům dal – ňamkové tortelini a hromadu zeleniny, co už se musela spotřebovat. Rentiérka Lisa chodí Jakubskou cestu na etapy – loni došla až do Friburgu a letos jde dál.

Je už zkušená poutnice, tak mi dala tipy na poutnické aplikace které používá. Je tu volná wy-fi, takže pilně stahuji.

Večer se ještě dojdu podívat do připojeného kostela. Ušel jsem 42 km, utratil 37+12 CHF

Zítra cestou světla Via Lucis