Deštivá etapa Jakobsweg do Weingartenu a modré stíny.

Loučím se s kocourem a vyrážím dál. Podle předpovědi má odpoledne zase pršet, tak chci přes dopoledne ujít co nejdál. Ranní výhled je úžasný.

Jedny nízké modré mraky hned nad smrky. Vyšší vrstva světle šedivých mraků má občas díry, kterými se různě propalují sluneční paprsky. Vzduch je po včerejším dešti krásně vypraný a je vidět daleko do kraje. Je to jak na divadle-světelné pásy se pohybují sem tam po krajině a tu vypíchnou kostelík na vršku, tam zase šachovnici políček.

Modře se mraky zbarvují, když je nad nimi ještě jeden tenký mrak, který pohltí červenou složku světla. Pak třeba kytky vrhají modré stíny na bílé zdi.

27 den 9.9.2024 Winterstettenstadt-Weingarten

Snídani si dávám fresch co cesta dá – dvě letní jablka, pár hrstí malin, ostružin a nakonec mladou kukuřici. Holky měly v hospodě v Biberachu pravdu-typická švábská snídaně. Cha cha cha.

Foukám do píšťal. Varhany Oberessendorf

V kostele v Oberessendorf zrovna opravují varhany. Dole na lavicích mají rozložené nové píšťaly – dřevěné i kovové. Neodolám a fouknu si do pár z nich.

Úplně mě překvapilo, jak lehký proud vzduchu stačí na rozezvučení dlouhatánské píšťaly! Z kruchty na mě koukal varhanář, jak tam blbnu a pozval mě nahoru. Ať si vyzkouším hraní na klávesnici, že to je jednodušší.

Když jsme viděl tu odkrytou mechaniku – no klobouk dolů jak tohle dokážou dát dohromady. Zvuk budou mít parádní, ale styl hraní je úplně jiný než na piánu. Chlapík pak zahrál nějaký rychlejší šlágr a fakt dobrý. Tak jsme mu poděkoval. Myslím že moje varhanářské maximum by bylo šlapat měchy.

Šneci v Bad Waldsee

Došel jsem v jednom tahu až do Bad Waldsee. Ke snídani si v 11 hodin dávám špenátového šneka a kapučíno. V pekárně je hrozně milá obsluha – omylem jsme si objednal dvě (na vině švábiš ingliš němčina). Dívenka se mi pak chechtala, že wildmann potřebuje do každé nohy jedno. Zatím se cihla už bez problémů dobila, hurá!

Zastavuji se ještě u Sv. Petra pro razítko. Jeden z nejkrásnějších ranně barokních kostelů, které jsem viděl. Světlý, plný rozevlátých soch a sloupů a ten nádherně malovaný strop.

Když vycházím začíná krápat. Předpověď pocasi.seznam.cz se trefila -za městem už solidně prší. Oblékám tarp a už ho do večera nesundám, protože střídavě mrholí, prší nebo leje.

Válečník v Gwigg

Zastavuji se v kostelíku v Gwigg a tam mě tedy skoro vyrazí dech válečnické zaměření interieru.

Na hlavním oltáři se Sv. Jiří mydlí s hady a draky. Celý obraz je ve zvláštní rudé barvě krve.

I další sochy jsou v brnění s meči a jinými zbraněmi. Obvykle svatí drží jen atributy svého umučení a hledí zbožně do nebe, ale tihle říkají „jen si něco zkus a uvidíš!“

Tak 5 kilometrů před Weingartenn si dávám sváču v lesní, krásně sroubené odpočívárně. Všechny spoje jen tesařská vazba na čepy, nenašel jsem jediný hřebík! Možná jen na latích pod taškami, tam nebylo vidět.

Zvažoval jsem tam přenocování a asi by se bylo bývalo vyplatilo. Další trasa vedla pěšinkou mezi 2 metry vysokými kopřivami, netýkavkami a jinou vegetací, takže jsem totálně mokrý durch zum durch. Když navíc za chůze posloucháte, jak ostružinové trny drbou pláštěnku za skoro 3.000,- Kč …………br.

Weingarten

Krásná místní katedrála Sv. Martina se zrovna opravuje. Vstupní část je pod lešením, v bělostném interieru u oltáře hromada lidí v přilbách. Tak jsme alespoň chvilku poseděl v moderní Marienkapelle.

Nemají tu žádné tipy na levné ubytování jako v jiných kostelích kromě herbergu U medvěda. Je pondělí – sanitární den. Ach jo.

Nakonec jsem skončil v hotelu Rössle – chlapík na baru na mě sice trochu zahlížel, jak jsem mu kapal bahno na dřevěnou podlahu, nicméně 70 EUR casch oblomilo jeho srdce.

Udělal jsem si malý prací den, protože věci na sobě mám předeprané už z lesa včetně trenýrek. A mají tu i fén! Pro info – boty s ním vysušíte krásně, ale ten smrad!

Větral jsem pak snad hodinu. Doufám že pokoj nemuseli přemalovat. K tomu na podlaze hromádky slámy z předchozího noclehu. Sypaly se odevšad, jak si dávám sušit spacák a další věci z baťohu. Musím si někde půjčit smetáček a lopatku, aby si nemysleli, že tam se mnou spal osel nebo jiný dobytek.

Na zítřek hlásí příchod studené fronty, mezi Francií a Španělskem strhla voda po dešti mosty, na obloze byly večer mraky hrady, jaké jsem ještě neviděl, no potěš Pán bůh.

Ale mám suché boty a věci, cihla se dobíjí, měkký hajzlpapír a teplou vodu – co více si člověk může přát? Ušel jsem asi 35 km a utratil 80 EUR. A zítra za Mistrem Janem Husem!