Tamhle chrlí! Vodotrysk Ženeva

Na tuhle 140 metrů vysokou fontánu jsem se těšil. Že prý je vidět už z letadla, když v Ženevě přistáváte. Ale nakonec mě v Ženevě vzalo něco úplně jiného.

41 den 23.9.2024

Ještě než vyjdu z Gland dělám si rezervaci v Jugendherbergu přímo v Ženevě. Cihla je během cesty prakticky k ničemu, asi odchází i baterie. I když ji nabiju do plna, za dvě hodinky mám tak akorát černý displey. Raději ji hned po startu vypínám a jdu jen podle značek.

Obsah

Toggle

Vsuvka – značky svatojakubské cesty ve Švýcarsku

Označení svatojakubské cesty se liší kanton od kantonu. Základem je většinou žlutá lastura hřebenatky a čtvercový rozměr značky. Dost často je v pravém horním rohu znak příslušného kantonu a v levém švýcarský státní znak. Barva bývá světle modrá nebo bílá.

Hodně často ale jdete po dálkových trasách, kde je svatojakubská cesta označena číslem a nápisem na zeleném podkladu, případně je číslo ještě modře zvýrazněno. Je důležité jít po stále stejné trase! Přes Švýcarsko vede několik poutních tras a nepozorností si lehce si prodloužíte denní dávku.

Také si dávejte pozor na případné dodatkové tabulky – některé trasy Via Jacobi jsou pro cyklisty.

Značky jsou na dohled od sebe. V případě stavebních prací na cestě je vždy vyznačená obchůzka po bezpečné trase. Nevyplácí se ji ignorovat.

Na rozcestníkách v horách bývá vzdálenost uvedena jak v hodinách, tak kilometrech. Časově mi to odpovídalo velmi svižné chůzi. A že Švýcaři umí upalovat.

V rovnějších partiích už je na rozcestníkách normální kilometráž.

Při změně značení na hranicích kantonů bývá dost často vysvětlující cedule, co která značka znamená. Díky bohu za švýcarskou důslednost. A mapy.cz

Krajem milionářů

Cesta se drží železniční trati až do Nyon. Míjím malé privátní letiště. Na ploše stojí barevná letadélka jak na obrázkách Kamila Lhotáka. Na hangárech visí i podobné bilboardy.

Pozoruhodné je množství malých zámečků a vždy s vinicí! Zřejmě nejhezčí výhled na Mount Blanc a Ženevské jezero je přes nalité hrozny. Holt Francie je už za rohem.

První razítko si dávám v novém protestantském kostele v Crans. Nebýt zvonu a velké cedule, tak kostel přejdu. Podívejte se sami.

Cestou mi volá Katrin z gité v Gland, že v koupelně našla pyžamko, jestli není moje. Tak ji ujišťuji že růžovou dámskou košilku fakt nenosím. Jen jsem ji včera našel a dal na pračku.

Legrace je, že se s Katrin za nějakou hodinku potkávám v kostelíčku v Céligny. Ještě jsme si to jednou ujasnili. vysvětluje mi, že poutníci jsou různí a zeptat se musela. Mají tu nácvik se sborem, tak je chvíli poslouchám. nerozumím ani slůvku, ale zpívá jim to krásně.

Divné anténky jsou budoucí domy

Viděl jsem je na spoustě míst. Mohou být na pozemku, na střeše domu. Fakt jsem si lámal hlavu co to je, jestli je ve Švýcarsku tolik radioamatérů nebo co.

Vyznačují objem budoucího domu! Při stavebním řízení přesně ukáží jak vysoký budoucí dům nebo přístavba bude, co všechno zakryje. Fakt vynikající pro sousedy – získají naprosto jasnou představu.

Když si vezmu jak mi soused plánuje hned na hranici pozemku postavit 15 metrů vysokou haluznu a diví se, že se mi to nelíbí, když je tam teď tak pěkné místo. To by se ve Švýcarech asi stát nemohlo.

Pomalu se propracovávám předměstími Ženevy.

Napravo ode mne prolétávají údolím přistávající letadla, nalevo sviští vlaky, pode mnou dálnice plná aut. Těžko říci, proč se tohle místo jmenuje Bellevue, když kromě rachotících samohybů není nic vidět.

Záchrana u svaté Petronily

V Pregny mají krásný kostel Sv. Petronily -svaté s koštětem. Zajímalo by mne, koho je patronkou. Že by uklízeček?

Hned vedle radnice, školka, ale ne záchody! Zrada, hnědá zrada. Nakonec se nějak nabourám do zavřené radnice a vysvětluji s potem na čele překvapené úřednici co potřebuji. Ona zase mě, že je přece zavříno§!§ Nakonec se do hovoru vložil starosta a mohu na jeho záchod i s požehnáním. Uf. No povedlo se s fousem.

Obří přesýpací hodiny

U vojenského muzea odbočuji do parků a tam vidím největší přesýpací hodiny ve svém životě. Pro jistotu pod nimi ještě běží digitální čas, ale i tak.

Všude krásné stromy jak v botanické zahradě.

Jak scházím dolů k jezeru, něco mi ruplo v pravé noze a tak chůze nic moc. Ale ze břehu vidím poprvé Eau de Jet – ten světoznámý vodotrysk.

Po pobřežní promenádě se dostávám až do centra Ženevy. Vím že je kolem hromada věcí k vidění, ale upřímně mě zajímá jen odpočinek.

Automatizovaný jugendherberg –hostel

Zvenčí obyčejný panelák, ale dole velká recepční hala. Nafasuji vstupní kartu, kódy skříňky a postele. Ze speciální klece teplé voňavé povlečení s ručníky! Kódy si honem píšu na ruku, protože bez nich se tu nepořídí nic.

Na cimře je nás asi deset a vypadá to, že někteří tu i bydlí. Sprcha a natáhnout se! Hnátka bolí jako čert. Jen doufám že mi něco nepovolilo v zahojené zlomenině z před deseti let. Modlím se aby ne. Snad doktoři v kolínské nemocnici odvedli dobrou práci.

Etiopská restaurace

Večer mě hlad přeci jenom vyhnal do města. Nakoupím malé zásoby a hlavně chladivou mastičku na hnátku.

Je tu milion různých hospod. Protože zítra už mám být ve Francii, tak se na rozloučenou ze Švýcarskem nechám zatáhnout do etiopské hospody. Vypadala zajímavě už od venkovního pohledu. Majitel se fakt snažil, ale placky s masem vypadaly pořád jako placky s masem. Kombinace chuťově zajímavá – placky chutnaly trochu nakysle a voněly po chlebovém kvásku, nasekané masové kousky v puse jen hořely. K tomu jedno nealko pivo bylo skoro málo. Za exotiku jsme jim nechal 30CHF.

Pak se ukázalo, že přímo v jugendherbergu je jídelna s večeří za 10 CHF. Hups!

Ušel jsme asi 35 km a bylo toho nějak dost.

Příště vzhůru do Francie