Svatý Roch. Poutník, co vystrkuje nožku.

Svatého Jakuba jako patrona poutníků zná skoro každý. Svatý Roch se s ním často plete, protože také hodně putoval. Má podobný plášť a klobouk s lasturami. Ale vždy má u nohy psa s plnou tlamkou a vždy ukazuje nohu s velkým zraněním. Proč? To se dozvíme v Lajo.

V Chambre d’hôtes L’Arche de Gabriel mi ráno Fred udělal prima snídani. Tím že byla na sedmou, kdy ostatní ještě tvrdě zařezávali, jsme měli čas na povídání. Když se potkáte s odborníkem na bylinky, je to fajn a poučné. Ale fanatik do bylinek je prostě neodolatelný.

Navíc ty kombinace domácích jamů! Úžasný byl ten s bazalkou a jeden s kousky jablek. Když si je máznete na čerstvou bagetu, zapíjíte čerstvou jablečnou šťávou z místních jablek a korunu všemu dodá vynikající káva – tenhle den bude jako víno! Ještě mi na cestu zabalil kousek jablečného koláče. Frede, děkuji za vše.

56 den pouti 8.10.2024  Roziers – Saint-Alban-sur-Limagnole

Dnešní etapa bude lehce zvlněná. Jsem pořád ještě relativně vysoko -kolem 1200 metrů. Ubyly čedičové varhany a nastoupila žula. Oblé balvany jak vajíčka, která kolem natrousila obrovská slepice. začátek pohoří Aubrac. A borovice. Malé, velké, vzduch je plný jejich vůně. Šlape se mi krásně, občas vyleze i sluníčko. A copak je pod borovicemi? No přece podborováci! Jako když naseje. Vybírám si jen ty malé tvrdé navečer do polívky.

Drůbež na plotě v Le Vernet

Hned v další vesnici Le Vernet mě dostalo zpodobnění poutníka coby poutače na místní gítés. Trochu připomínal obrovské Muffler many ze Spojených států, kteří stáli s výfukem v ruce u každé benzínky.

A skoro na každém sloupku hrdý galský kohout ze solidní žuly! tedy myslím. Někteří připomínaly spíš slepici.

Zajímavé jsou také různě ošetřené staré stromy. Dávají jim jenom šanci, dokud je v nich aspoň kapka života? Nebo si je nějaký místní umělec připravuje na budoucí sochu?

Tomu by odpovídala galerie dřevěných soch při sestupu do městečka Sauges

Sauges

Kouzelné městečko, kterému dominuje kamenná věž připomínající tetris. Sem tam nějaký žulový kvádr chybí, všude na ní roste mech a lišejník, ale pořád budí hrůzu. Spadne? Nespadne?

V bankomatu vyzvedávám hotovost a po čuchu dojdu k místnímu řeznictví. A kruci! Zase ten problém s výběrem. Nakonec mi paní uřízne pár koleček z místního salámu a kus „sekané“ s husími játry z prosklené teriny. K tomu vedle dokupuji půlku zlatě žlutého chleba – za oboje dávám skoro 6 EUR. Ale lahůdka, lahůdka, lahůdka.

Otevřeno má i speciálka pro poutníky, takže konečně mám ponožky bez děr (18 EUR) a pro jistotu i čelovku (dalších 19 EUR).

Vybojoval jsem si tady i ochranou trubku dolů na hůl, aby se zbytečně netřepila. Nejdřív jsem to prubnul v nějaké opravně traktorů, kde sice měli potřebný průměr trubky z nějakého pístu, ale tloušťka stěny byla přes centimetr. To kdybych přidělal na hůl, tak mám vražedný kyj.

Míjím i zavřenou nožířskou speciálku – kudlička by potřebovala přibrousit, ale dvě hodiny kvůli tomu čekat nebudu.

Nakonec jsem si všiml kusu vyhozené postele na smetišťátku u zámečnické dílny – přesně ten správný průměr tenkostěnné trubky. Jen jsem ji musel přehlodat na starém brusu, ale je perfektní. A výstražně oranžová. Tohle vydrží až do Compostely a ještě dál!

Občas někoho na cestě dojdu, ale málokdo má chuť na nějaké povídání. Většinou poutníci vypadají, že mají co dělat sami se sebou. A většinou ženské různého věku. Pokud vycházely z Le Puy en Velay, tak tenhle úsek je vlastně třetí den jejich pouti, takže asi krize.

Přibylo různých přístřešků a odpočívek.

Kostlivec v Château de la Clauze

Při příchodu do vsi mává na všechny poutník, co už tu musí být fakt dlouho. Na krku řetěz s hřebenatkou, mezi žebry mu prosvítá tráva a mává co to jde! Zřejmě jim zdrhnul z věže.

Tyčí se nad přístřeškem, postavená na velikánském balvanu, tak 20 metrů do výšky. Nad cimbuřím poletují havrani, chybí už jen oběšenec.

Už je přeci jenom cítit podzim ve vzduchu. Stromy se vybarvují, místo zelené začíná převládat hnědá barva zoraných polí. K tomu ten kostlivec a krákorající havrani, no vyrazím rychle dál.

A zase měním region. Z Haute Loire přecházím do Lozere a mám to černé na bílém.

Asi jedna z nejkrásnějších odpočívek je tak 6 kiláčků před Saint-Alban-sur-Limagnole u kaple Sv. Rocha.

Chapelle Saint-Roch de Lajo

V podloubíčku tam sedí starší dáma s přítelkyní. Drží službu s razítkem pro poutníky! Slavnostně mi ho bouchne do kredenciálu a odkud že a kam. Zachumlané jsou až po paty, protože pěkně protahuje a povídali by si. Francouzsky. Po chvilce dochází ještě jedna dívčina, které tlumočí. Nabízím jim hned chleba a paštiku na posilnění, takže minipiknik. Prima babči.

Svatý Roch je oblíbený místní francouzský světec z Monpelier, který se během poutě do Říma stal specialistou na léčbu moru. Zázračně prý spoustu lidí uzdravil, nicméně nakonec se nakazil i on. Odebral se za město v klidu umřít, ale našel ho tam pes, který mu nosil jídlo, dokud se neuzdravil.

Po téhle zkušenosti se vrátil domů, kde ho po nemoci nepoznali a zavřeli coby vyzvědače. Kdo je se ukázalo až když v base zemřel. Takže klasika, doma není zaživa nikdo prorokem. Ani Sv. Roch.

Poznáte ho jednak podle hřebenatky na klobouku a plášti, ale hlavně často laškovně vystrkuje nahou nožku a nastavuje ji psovi.

A aby neměl ani po smrti pokoj, ukradli jeho ostatky Benátčané a udělali ho svým vlastním svatým.

Podle jiné verze ho měl nakrmit svým masem, když byl pes hladový, takže si můžete vybrat.

Saint-Alban-sur-Limagnole

Tady jsme si telefonicky zkoušel rezervovat nocleh. Paní šla angličtina jako mě francouština. Nicméně podle gronze.com tu mělo být spaní v Gîte-hôtel du Centre za 18 EUR a paní si trvala na 55 EUR + 10 EUR snídaně, že už je po sezóně a levné cimry jsou zavřené. Obsluhovala mezitím řadu štamgastů a trousila nevlídné poznámky, že jsem po její nabídce hned neskočil.

Tak jsem zdvořile poděkoval a hned kousek přes ulici našel jinou gítes za 22 EUR včetně snídaně. Díky bohu za konkurenci.

V Gîte d’étape Le Lit Magnole jsme čtyři. Dáváme si společnou večeři co kdo dal, houbovka je opět podezřelá, takže ji slupnu sám, bylinkový čajíček a hajat.

Ušel jsem necelých 40 km, parádní den.