Svatojakubská cesta Poděbrady Praha

Každá cesta začíná prvním krokem. Z Poděbrad to je svatojakubskou cestou do Santiaga de Compostella přes most a pak doprava. Ujdeš cca 3.350 kilometrů pořád na západ a jsi v Santiagu. Jednoduché 🙂

Začátek pouti

Vzal jsem batoh a vykročil pod dvojitou duhou západním směrem vzhůru do Santiaga de Compostella. Mnohokrát jsem si pak na ten moment vzpomněl. Duha byla první dárek Cesty. Jen jsem to tenkrát ještě nevěděl.

Až budete chtít vyrazit taky, zabalte si baťoh podle seznamu ke stažení, ulehčíte si putování.

Pokud chceš jít do Santiaga z Čech po oficiálně značené trase, můžeš si vybrat. Díky dohodě společnosti Ultreia a Českého klubu turistů se objevily na rozcestníkách nejčastěji používaných tras malé žluté mušle v modrém čtverečku.

Poděbrady leží mezi Žitavskou a Východočeskou trasou, po kterých chodí poutníci z Polska. První část cesty mě vedla hezky podle Labe do Staré Boleslavi, která leží na Žitavské cestě.

1 den pouti 15.8.2024 Poděbrady-Litol

První razítko do kredenciálu mi dala hodná paní na poděbradské faře. Pan vikář zrovna odpočíval, tak přidala ještě 1 Euro na cestu. Čokoládové.

Ťapal jsem po levém břehu po asfaltové cyklostezce hezky naboso. To už je takový zvyk z běhání. V Kovanicích přišla první bouřka a test pláštěnky.

Jak se ukázalo velikost V podle Číňanů nezakryje postavu 185 cm s batohem, jak prodejce sliboval. Hlavně ne vepředu. No nic, mám spoustu času na optimalizaci vybavení.

V Nymburce druhá bouřka

Tu už vyřešil Hotel Ostrov a prima espresso. Stáhnul jsem si během ní do mobilu aplikaci mapy.cz a odpovídající offline mapy. Naštěstí na kartu do mobilu, protože když mě cihla (mobil CAT S 75) o měsíc později definitivně opustila, kartu stačilo přehodit do jiného mobilu a mohl jsem hned pokračovat. Fotky z prvních dní jsou ale definitivně pryč.

Za Nymburkem už se střídal asfalt s pěšinou a travou, opravdu paráda. Žiji v Polabí v podstatě od dětství, ale tenhle kousek jsem neznal. Krajina je jen lehounce zvlněná, lesíky, pole, moc hezky se na ni kouká.

Napravo přes vodu vidím trosky hradu Mydlovaru.

Cestou se nabídl sírovec a pár brambor k večeři, houby zle. Zapomněl jsem si totiž nabalit nějaké jídlo, jen věci na vaření.

Koupání u Litole

Postupně se objevil most přes Labe v Litoli do Lysé nad Labem – takový ten modrý věšák – a pod ním hromada děcek, co se čachtaly v Labi. Samozřejmě i dospělí, karavany, auta, naštěstí všechno na druhém břehu. Na levém jen cedule se zákazem táboření.

Zdá se, že Labe je v Litoli čistší a nesmrdí jako v Poděbradech. To bude tím, že do něj nevedou žádné přepady z městské kanalizace jako u nás.

Našel jsem si hezký plácek na spaní kilometr za mostem. Bylo jich tam víc, původně vypadaly, že je vysekali rybáři. Jak se ukázalo po setmění, slouží ta místečka spíš k sexu než k rybaření. Ale bylo hezky, hvězdičky svítily, ani komáři nežrali. Co může chtít člověk víc.

Prvních 28 kilometrů za mnou

Další článek Hopsa hejsa do Brandejsa