Setkání v Lausane

Opravdu si stojí spravedlnost ve francouzsky mluvících oblastech tak vysoko? Když byli soudci schopní odsoudit a popravit krále, prezidenty i ministerské předsedy, tak není divu, že ve spoustě měst najdete sochu Spravedlnosti uprostřed města všem na očích. Jedním z nich – Moudon, jsem dneska procházel a dost mi to vrtalo hlavou.

39 den 21.9.2024

Ráno vstáváme na šestou. Corinne jezdí z Lucent do práce vlakem a Schon nám chce udělat pořádnou snídani. Tak voňavou, křupavou a dobrou šunčičku s vejci nedělají ani v Ritzu. K tomu bageta s jamem a vločky s jogurtem, je fakt úžasný. Na cestu oba dostáváme vynikající sendvič, jen pusu si odpouštím.

Když viděl moje ponožky, které už mají po tisící kilometrech přeci jenom víc děr, než výrobce zamýšlel, tak mi dal 3 páry svých. Díky moc, lidičky.

Cesta jde dneska podle vody a šlape se moc fajn. Není ještě žádný velký hic a teprve začíná vycházet sluníčko.

Jsem adoptován

Z farmy se ke mě rozeběhl takový středně velký pes. Nejdřív ve mě hrklo, ale chvíli tancoval kolem a nechal se drbat za ušima. Pak si mě pronajmul jako páníčka a běžel se mnou asi 3 kiláky. Naprosto vzorně u nohy. Tam si na malém parkovišti odchytil jiné lidi s pejskem a šel s nimi zase zpátky. Bylo to zvláštní, protože ve Švýcarsku smí být psi venku jen na vodítku. Všude jsou cedule, kde to zdůrazňují, ale třeba to ve francouzské části už neberou tak vážně.

Spravedlnost v Moudon

Za pár hodinek jsem v Moudon. Místní gotický kostel má tu nejšpičatější věž co jsem cestou viděl. Jak jehlička.

Jakubská cesta vede celým starým městem. Je pozoruhodné, jak je stále zabydlené. Není to skanzen jako v Českém Krumlově, ale normální žijící město. Kde lidem zjevně nevadí bydlet v relativně malých místnostech středověkých domů.

Protože okna v přízemí nemají většinou záclony, tak je vidět i kombinace moderního vybavení a historického nábytku. Přesně jak to Francouzi umí.

Na malém náměstíčku naproti moderní tržnici mají kašnu Justice. Na vysokém sloupu je místo Panny Marie slepá Spravedlnost a u nohou k ní vzhlížejí čtyři králové v trpasličí velikosti.

Uvažuji proč ji mají zrovna tady. Jestli kvůli všem, co si sem chodili pro vodu a nakupovat do tržnice? Nebo aby si ti nahoře připomínali, že jsou vlastně malí?

Značka Svatojakubské cesty vedou ulicí nahoru k muzeu s překrásným výhledem do okolí. A hned zase dolů k řece Bruye. Pokud vám její jméno něco připomíná – správně, ten světoznámý sýr se vyrábí právě v tomhle městečku. Jen si ho nenechávejte 2 dny za horka v batohu. Pokud tedy nechcete přilákat mrchožrouty nebo labužníky z celé Francie.

Za městem se promotám pod dálnicí a stoupám pomalu do sedla k Vucherens. Tam si dám štempl, dorazím sendvič od Schona a mažu přes Montpreveyres k Lausane.

Lausane

Ve městě jsem kolem páté. Via Jacobi mě přivede do města přes vyhlídku kolem ZOO. O kus dál parkoviště a vlevo krásná stará otevřená hala, ve které hrají kluci fotbal. Znáte je z filmů -takové tenounké dřevěné sloupky a nosníky s rostlinnými motivy.

Za parkovištěm je kaplička s krásným výhledem na Ženevské jezero a kopce za ním. Je tu i cedule s popisem jednotlivých vrcholků a kulatá lavička kolem věkovitého stromu. Už tu pár lidí posedává, tak vytahuji chleba se sýrem a dávám si malou svačinku. K tomu výhled aspoň za 100 CHF minuta, protože je sice zataženo, ale viditelnost naprosto extrémní.

Setkání na lavičce

Vedle na lavičku si přisedá mamka s dcerou. Paní je tedy velmi šik, kostýmek, značkové brýle i kabelka, působí jak diplomatka z nějaké ambasády. Dcerka v domácím se tváří nešťastně a chce svůj malý tablet. Na nádherný výhled kašle.

Něco je na ní divně, kýve se jako lidi o které se starají na Camp Hill. Z nějakého důvodu ji zajímá moje svačinka, tak do mě strčí tlapkou a ukazuje že chce taky. Mamča okamžitě zasahuje a vysvětluje mi nejdřív francouzsky a pak perfektní angličtinou, že dcera je autistka ať se nezlobím. No proč bych měl? Dávám jí kousek sýra a holka je v sedmém nebi.

Je to jak v té pohádce o dřevorubci co léčil princeznu. Jen tahle nemá ten šťastný konec. Mamka je celá divá, že normálně holka cizí lidi schválně nevnímá, tak pořád něco povídá. Když se loučíme malá mě obejme a nechce pustit, od maminky dostanu políbení na obě tváře, Když se po chvilce ohlédnu, holka je už zase potopená v tabletu. Může to srdce utrhnout.

Ve městě jsem kolem páté. Po malých městečkách a vsích mi přijde obrovské. A navečer plné lidí všech barev. Všichni mluví, mluví a mluví.

Došel jsme si sednout do místní katedrály, ale i ta mi připadá hlučná. Venku kolem ní je to jak na arabském trhu. Všichni nabízejí „místní“ výrobky. Stejně tak na schodech dolů do města.

Trochu kufruju, procházím nějaké hlavní třídy s davem lidí a obrovskou švýcarskou vlajkou nad celou ulicí.

Míjím extra HUB jen pro parfémy velikosti nákupáku na Černém mostě. Vidím všechny známé i neznámé značky voňavek a parfémů a když se otevřely dveře, tak je to k udušení.

Svatojakubská cesta mě vede širokou alejí s různými zámečky, parky a pětihvězdičkovými hotely. Před jedním právě pikolík dovezl zákazníkovi Lamborghini v černém matu se zlatými doplňky. Vůbec si nedokážu představit, že borec přijede do hotelu a hodí klíčky neznámému člověku, ať mu toho krasavce zaparkuje. Ale jiný kraj, jiný mrav. V tomhle městě jsou mercedesy auta víceméně jen na nákup pro služebnictvo.

Hezky to bylo vidět níž na nábřeží, kde je jedno sportovní centrum vedle druhého. Hřiště na všechny možné sporty a všechna plná! Přeplněná parkoviště a ulice před nimi vypadají spíš jako autosalon, jen si vybrat.

Je tedy sobota večer a hezky, ale stejně. Spousty běžců, chodců a plavců. Nakonec se přidám ke skupince skoro nudistů a hupnu do Ženevského jezera taky.

Čisťounká voda jako všude a velmi osvěžující! Na nábřeží jsem svlečený za exota, protože mám opálené jen ruce po rukávy trička a nohy po kraťasy. Moje tělo v barvě tvarohu přitahuje zraky všech a ne kvůli vypracovaným svalům.

O kus dál jsem si dal picu a nealko pivo za 20 CHF, za což vám jinde v tomhle městě ani neotevřou dveře a zašil se do houští na noc. Stříšku z tarpu dělám jen kvůli rose a spím jak mimino. Ušel jsem 42 km.