Setkání s UFO na pouti Německem. Měním trasu směr Kostnice

V tomhle kousku pouti jsem podle mapy.cz přecházel z trasy jakubské pouti do Lindau na směr do Kostnice. A zažil jsem něco fakt nečekaného.

25 den 7.9.2024 Babenhausen-Ochsenhausen a kousek

Smíření s Babenhausen

S Babenhausen mě ráno smířila opravdu báječná maková buchta a précl. Naservírovaly mi ji kulaté pekařinky v malé pekárně na Stadtgasse 5 při vracení klíče obyvatelům baru Mamut.

Mimochodem vyrazit z rozespalých barmanů v sedm ráno zálohu na klíč 10 EUR, o které jim nikdo neřekl, byla opravdu fuška.

A hned jsem eurošušně utratil za snad litrové „kapučínko“ a výše zmíněnou buchtu. Na précl -slané pečivo připomínající tvarem náš preclík, ale 3x větší, jsem už v břiše neměl místo. Posloužil za oběd.

A přes ulici -to bylo jak rána do hlavy – Pilgrim freunde čajovna a malý herberg. Ještěže s cedulí Tento týden dovolená, jinak bych hlavou bušil do vrat. Pánbůh projevuje při zařizování spaní fakt pekelný smysl pro humor.

Jinak Babenhausen by se měl jmenovat spíš Fuggerhausen, protože na jméno těhle finančníků narazíte všude. Od zámku po kostel. Ten byl zavřený – opravoval se. Takže mám jen razítko z té pekárny. Ale na čestném místě!

Svatomartinská trasa přes Ochsenhausen

Klika je, že po ránu leží všude mlha a není zatím hic. Zahýbám na cyklostezku předělanou z bývalé trati. Je rovná jako pravítko., na vyvýšeném náspu. Na jejím začátku jedna šipka, po 5 kilometrech před Kellmünz druhá. Občas je pruh bez mlhy, je to trochu jako na blatech ve Psu baskervillském. Takže ťapu gerade aus přímo na Ochsenhausen.

Před obědem jsem rozkřápl flašku s vodou – byla to jen tenká plastovka na víno, ale sloužila dobře. Tak jsem si požádal o jinou a musím říci, že se Pán Bůh vytáhl.

Nad malým městečkem se z mlhy tyčí podobná věž kostela s helmicí jako v Babenhausena a Kirchheim – oni to Fuggerové asi všechno stavěli podle jednoho mustru. Kostelík Sv. Martina v Kellmünz.

Ufon v Kellmünz an der Iller

Jak procházím čtvrtí rodinných domků, tak zahlédnu podivnou věc. Jdu blíž a nevěřím vlastním očím.

Fakt létající talíř vznášející se nad korunami stromů! Nějaký chlapík na zahradě, kde mu to přistálo, na mě hned mává ať jdu dál.

Ona to byla sauna! A samotný majitel a hrdý vynálezce Thomas Werts mě pozval na prohlídku a osobně mi vše ukazoval. Naprostá bomba. Dokonce ji i půjčuje. Tohle postavit v Poděbradech na Jezeře!

Na domě měl takových vychytávek od solárních panelů po automatické zavlažování – no dalo by to na extra článek.

Na rozloučenou jsme od něj dostal nejen novou skleněnou flašku s vodou, ale i půl litru ionťáku. Díky, Thomasi! Kdybyste si saunu chtěli půjčit – jeho stránky jsou https://www.ufo-stelzenhaus.eu/

Zajdu ještě ke kostelíku Sv. Martina na vršku. Už je součástí Svatomartinské cesty. Zase tu mají dvoupatrovou kruchtu a varhany úplně pod stropem. Ty asi opravdu tvoří andělský hlas z hůry. Za vchodem do kostela mě cestou k mostu lákají římské vykopávky, ale spíš jsem zmatený z různých značek cyklo a pěších tras.

Klášter v Ochsenhausen

V Erolzheim se definitivně napojuji na Via Sancti Martini – to je další z mnoha německých poutnických tras – a kolem páté večer jsem v benediktýnském klášteře Sv. Jiří.

Raritou jsou, podle mě, fungující koňské stáje přímo uprostřed kláštera. Voní až do basiliky, kde jsem opravdu z plného srdce poděkoval za tento den.

Na nádvoří mají pozoruhodnou sochu. Sloup -na něm kulatá zeměkoule, na ní kroutící se had a po hadovi teprve šlape svatý Jiří! Zázrak už je jen to, že to celé drží nahoře.

Cesta vedla dál podle širokých struh, které na kopci(!) přivádějí do kláštera vodu. Prakticky celý kraj je jimi protkaný. Dokonce podle nich vede i naučná stezka s popisky kdo se o ně musel starat, na zimu je zakrývat proutěnými stříškamy aby nezamrzly, byla to věda.

V Hattenburgu, takové malé vesnici, mi ještě dal pán na cestu půl klobouku velikánských malin. Tu jejich chuť dlouho nezapomenu, děkuji.

U lesního rybníka Neuweiher nacházím hezké místečko na spaní. Večer jsem do něj hupnul na Adama a vyděsil při tom nějaké dvě dámy, co se ještě o kousek dál opalovaly. Holt mám opálené jen ruce nohy, tělo svítí děsivou bělostí tvarohu! Ušel jsem asi 33 km.