Savojsko

Díky předchozím návštěvám Paříže jsem si myslel, že je Francie placatá. Ale ne v tomhle koutě! Už v gíté je plastická mapa hezky hrbatá a v reálu to není jinak. Další cesta je v podstatě hřebenovka s občasným výhledem na Mont Blanc a savojské Alpy. A fučí jako blázen, asi se mění počasí.

Jaké jsou Francouzky? Šikovné!

43 den 25.9.2024

Ráno jsme si dali všichni dohromady prima snídani a nastalo kasírování. Vše za 45 EUR. Irin na rozdíl ode mne měla eura, já jen zbytek švýcarských franků. Anne Marie vzala co mohla, pak jsme spolu hupli do auta a jeli do bankomatu v Le Chable vybrat zbytek. Šikulka si to ohlídala 🙂 , žádná sleva pro chudého poutníčka.

Cestou upozorňovala tu na kostelík k návštěvě, pak na zázračný pramen, který si určitě musím načepovat na cestu. Tedy bylo to jen kamenné koryto u cesty.

Pak najednou zastavila auto u speciální značky – Pozor přechází kočky. A fakt silnici přecházel černobílý kocour, který na ní byl vyfocený. Udělal jsem si i video, bohužel ho cihla sežrala.

Zpátky v gíte jsme doúčtovali nocleh, namíchal jsem si jeden neem, vzal baťoh a vyrazil za Irin.

Značky se vybarvují

Trochu mě mate značení. Přibyly zelenožluté šipky. Stezka se jmenuje Chemmins du Soleil, že by kvůli tomu? Značení vypadá nové a rozcestníky jsou tedy precizně luxusní. Písmo je zafrézované do podkladu, takže bude čitelné i za x let. Občas je tam i vzdálenost přímo do Santiaga de Compostela -cca 1800 km. Podle čeho to měří, když jen ve Španělsku jsou asi 3 různě dlouhé navazující trasy? Ale jak je to pod dva tisíce kiláků, jde se mnohem lépe.

V prvním kostelíku měli razítko bez obrázku a Sv. Jakuba bez ruky. Voda ze zázračného pramene fakt píše. Cesta je nahoru a dolů, takže si ve stoupání hnátka vždycky odfrkne. V klesání ji cítím, ale není to nic, co by se nedalo zkousnout.

Cesty jsou vysypané šedobílým vápencovým štěrkem a z tvrdého vápence jsou i domy ve vsích. Kombinace zelené vegetace a šedobílých skal ani nepřipomíná, že je vlastně podzim. Jen občas jsou sklizená pole, ale pořád je kolem cest spousta ovocných stromů, jablka, hrušky a extra velké ostružiny!

Irin jsem dohonil asi po deseti kilometrech a to jen díky tomu, že si dává sváču. Ta holka umí upalovat. Legrace je, když si zaplete vlasy do copů a schová je pod čepici, že vypadá jako kluk.

Bambulka v Charly

Tady jsem vyzkoušel v pekárničce první francouzský croassant a espreso. Mon Dié, to je dobrota! Voňavý, lehoučký s máslovou chutí, ale při tom sytý! A to kafe! Přímo cítím jak se motor startuje a síla stoupá.

Na věži místního kostelíku je po dlouhé době bambulka, tedy správně asi cibulka. Do teď to byly špičky propichující oblohu.

Báječná je velká podrobná mapa Via Gebennensis na zdi pekárničky. Protože je cihla už zase mrtvá, tak si pro jistotu do deníku opisuji větší městečka na trase. Snad tam někde bude nějaká opravna nebo prodejna mobilů.

Kousek za vsí dojdu Danu z Německa. Vypadá dost úctyhodně – má velké modré pončo přehozené přes obrovský baťoh. Nese si i malý stan a všechno možné. Gíté vynechává, prostě samostatná jednotka.

Chvíli si za chůze povídáme, ale přijde mi nějaká nakřapaná a tak raději kopnu do vrtule, abych od ní něco nechytil.

Balcon de Léman

Krom Chemmins du Soleil je tahle stezka společná právě s okružní cestou kolem Mont Blanc Balcon de Léman. Aby toho nebylo málo, tak je i cyklostezka a samozřejmě dálková trasa, takže rozcestníky připomínají totemy, co je na nich značek.

Ale výhledy jsou parádní. Samá špička, každá ukazuje jiným směrem. Jakoby to Pána boha uprostřed práce přestalo bavit a šel na pivo. Jen vítr funí jako blázen. Dana v ponču vypadala jako plachetnice, jak jí ho vítr nafukoval.

Přístřešky pro poutníky

První po dlouhé době je v La Motte. Ve Švýcarsku byly poměrně běžné – znáte to: stříška, snad ani ne bouda, spíš srub, ve kterém se schováte před deštěm nebo v nouzi přespíte. Tady asi spoléhají na gítés. Mapy jsou buď na zdi nebo pod uzoučkou stříškou, pod kterou se schová leda vrabec. Rozcestníky kůl s ukazateli, takže taky nic jako úkryt před deštěm.

Ovšem na každém kříži jakubská mušle a občas přání šťastné cesty na domech. Zajímavé. Jakoby říkali rádi vás vidíme, poutníci, ale mazejte dál.

Dávám si tady pozdní oběd a v tom seshora přijíždění dvě holky na koních. A prý kudy na Charly. A jestli je cestou něco něco. Kdyby nemluvily jen francouzsky, tak bych i věděl, co chtějí. Fakt by mě zajímalo, proč si lidi myslí, že jim poradím. Vidí baťoh, vyšisované hadry, zjevně cizinec co je tu prvně a stejně se ptají.

Jeskyňková kaplička Contamine-Sarzin

Na křižovatce nad vsí stála nápodoba jeskyně v Lurdech. U ní lavička, hezký výhled. Muselo to dát někomu spoustu práce.

Instalovali tu i pumpu s čerstvou vodou. Vzhledem k okolním pastvinám a roztroušenému zemědělskému nářadí mám trochu pochybnosti o kvalitě vody. Ale jak jsem tam seděl, tak se zastavili dva místní a načepovali si. Takže bien.

Most před Chaumont

Říkají mu také Pont de Cascade, protože jeho oblouk je nad vodopádem. Potok ho vyhlodal v místním vápenci a je to zřejmě oblíbené vyhlídkové místo. Soudě podle velkého parkoviště nad ním.

Samotné městečko je za kopečkem se zříceninou hradu.

Místní kostel Sv Agáty měl nejrůžovější interiér jaký jsem viděl. Skoro by se chtělo říci že pro Barbie. Ale razítko mají pěkné.

Kousek za městečkem je za větrem pěkný stoh, takže spaní bude v teple a pohodě. Ušel jsem asi 35 km.