Sainte Blandine není blondýnka

Sainte Blandine Gíte d´etape je pojmenovaná podle místní mučednice. Nakonec ji chudinku zabili v aréně v Lyonu, ale křesťanství se nevzdala.

Majitelé si zakládají na bio jídle. Ubytování je zde skromné, ale útulné. To vše se ukázalo hned ráno, když jsme procházel kolem – spal jsem jen 1,5 km od ní.

To je hlavní výhoda putování bez mobilu a mapy. Netrápíte se něčím, o čem nevíte. V tomto případě že čtvrthodiny ode mě je připravená čistá postel a sprcha.

51 den pouti 3.10.2024  St. Apollinaire – Riotord

Dneska bych měl mít teoreticky polovinu pouti za sebou. Dostal jsem na ni 100 dní dovolené. Díky bolavé hnátce chodím denně kratší úseky než bych potřeboval a také pomaleji, ale už to začíná být lepší.

Naučil jsem se chodit s holí. Nebyla to až taková legrace. Musely si zvyknout ruce i nohy. Občas se mi hůl mezi ně připletla a hrozila tlama do bláta. Nicméně teď už si po rovině vykračuji jako švihák lázeňský. Zase ale nastupují kopečky a Via Gebenensis bude končit.

Saint-Julien-Molin-Molette

První kafe a croaissant v čínské obchůdku mě hezky nastartovalo. Ráno pršelo, teď je zataženo a mraky mi chtějí každou chvíli spadnou na hlavu. Tlak je někde u kolen, ale díky neustálému stoupání nevnímám drobné potíže. Objednal jsem si ještě misku nudlí s pozůstatky mrtvého ptáka na cestu. Pálit budou i zítra, čínské koření má grády.

Na náměstí pod kostelem vidím pozoruhodnou fontánu. Původně jsem si tedy myslel, že tu nechali zreznout kus starého hrabacího stroje, ale je to opravdu fontána.

Tohle městečko je hezky schované mezi vršky. Skoro nebylo vidět při příchodu a z dohledu se ztratilo po půl kilometru. Jako kdyby nebylo.

Přes lesy do Bourg-Argental

S nadmořskou výškou se mění i lesy kolem. Nastupují smrky, borovice a hlavně houby! Podborováky, různé hříbky, bedly, ryzce. Už vím co bude k večeři

V Bourg-Argental je zrovna trh. Vypadá přesně jako ve francouzských filmech. Spousta stánků s místními sýry, zeleninou, masem a uzeninami, čerstvé mořské plody a houby! Jen na jednom jediném sýrařském stánku si vybíráte ze 4 druhů sýru brie! Prodavačky mají u ruky hydraulickou gilotinu na krájení velkých kol tvrdých sýrů, v rámu vypnutý krájecí drát na měkké sýry, speciální nože, no věda.

Paní přede mnou si bere malé oranžové syrečky. Vedle jsou ty samé ale už s hnědou nebo černou plísní. Neznalý by je rovnou vyhodil, ale místní je znalecky očuchávají a nakupují. Lákavé hromádky sýrů v papíru, dřevěných krabičkách, dokonce v šátku.

Dostávám naprostou rozhodovací paralýzu už u prvního stánku!

Prodávali tu i hromady sazenic -kedluby, saláty a další zeleninu. Teď na podzim? A tady na horách? Francie je fakt úplně jiná.

Kvůli trhu jsem prošvihnul razítko z radnice, protože v kostele nebylo. Legrace, celou dobu chodím kolem ní. Hôtel de ville není hotel, ale právě radnice! Učení cizích řečí hrou. Ve dvanáct úřad zavřou a mějte se rádi, občané! Až do půl třetí.

Vyhlídka Abri d’Aiguebelle

Svatojakubská cesta z městečka docela prudce stoupá. Místy vede po staré trati – jen shodili koleje a natáhli asfalt. Doprava mám výhled na městečko Saint-Sauveur-en-Rue. Vůbec jim nezávidím výstup k nádraží, protože to měli tak 500 metrů. Rovnou nahoru. Teď je z něj malé muzeum a turistický info stánek.

Pak hezky zahnout doleva do kopce a tam se v zatáčce objevuje dřevěný přístřešek. Dokonce s betonovou podlahou. Ale dřevěné lavice jsou z drobné kulatiny kulatým nahoru! Asi aby nikoho nenapadlo se tu natáhnout. O kus dál vyhlídka ze skály do údolí na majestátní stromy. Chvíli zvažuji, jestli tu nezakempuji, ale beton je fakt studený a hodně profukuje.

Dřevaři tu mají skládku kmenů,. Naštěstí cesta dál není tak šíleně rozježděná jako u Les Aubres. Používají ale pořád stejnou techniku – harvestorem nahrubo vyřežou průsek rovnou dolů a pak kmeny něčím vláčí na cestu. Když leje, tak si voda vymele ve svážnici koryto a odnese všechno co najde. Dole se pak vytvoří bažina pod holou skálou. Fakt nádhera.

Houby houbičky

Před Bourg-Argental jsem ještě váhal, ale tady popouštím uzdu houbařské vášni naplno. Jdu po cestě a jen si vybírám. Mladé hezké hříbky a hříbečky. Dokonce tu rostou i královské hřiby s červenou hlavou. U těch nevím jestli nejsou ve Francii taky chráněné, tak je raději nechávám na místě. Pár bedel na smažení, praváky a trošku babek na chuť. Sice ještě nevím, kde budu spát ale mám požádáno o spaní s kuchyní a vím že to tak bude.

Podle rozcestníku už jsem skoro 1200 metrů nad mořem a je větší zima. Drobný déšť na pohodě taky nepřidává, tak bože někam do teploučka!

Gíté Les Sétoux

Vesnička na vršku kopce, hospoda a hlavně velká cedule Gíté d´etape. Mám to!

Už je skoro tma, všude zhasnuto, nicméně vlezu dovnitř a nikde nikdo. Zuju promáčené boty s tím, že se při nejhorším uložím v nějaké jídelně. Pak si všimnu nenápadných dveří do patra a tam to žije. Partička Němců, kluk z Mexika co jde Camino pátý den a bydlí také v Německu. Koukají na mě jak zjara. Naštěstí mi jedna paní vytočí na svém mobilu majitelku, kterou ukecám na nocleh. Ujistím ji, že jídlo nechci, jen spaní, tak za chvilku přijede pro prachy – 35 EUR hotově a na ruku.

Ale jsem v suchu a teple. Němčouři se diví, že jdu nablind. Dělají si rezervace týdny dopředu a jedou na kolech podle přesného itineráře. Půjčuji si ještě od paní její nabíječku, ale je to marné, je to marné, je to marné. Cihla umřela.

Dám sprchu, sušit věci a druhý šok. Dole je profi nerez kuchyň! Uvařím si houbovku a za chvíli už všichni sedíme v malinké kuchyni. Nabízím všem kolem, ale zjevně nemají tu správnou důvěru. Jejich chyba, byla vynikající.

Od šéfové gíté mají připravenou vlastní večeři. Zapečené těstoviny-něco jako lazaně a salát. Nad ním se ošklíbají, tak ochutnávám. Hlávkový salát s nasekanými vlašskými ořechy a kostičkami sýra, zalitý nějakým lehkým olejem a jablečným octem -ňamka!

Pak se objevují lahve vína a zábava nabírá grády. Jenže jak jsem uťapaný, nejsem zrovna za hvězdu společnosti. Jen si namočím vločky na snídani a jdu si lehnout.

Ušel jsem asi 30 km

Zítra do St. Julien