Saint Jean Pied de Port. Končí Via Podiensis a přichází obří žížaly.

Od rána pro změnu leje. Po včerejších zkušenostech volím silniční variantu, i když hnátka protestuje jen při tomhle pomyšlení. Ale než půl cesty plavat…. Už v ráno vidím, že to bylo dobré rozhodnutí.

74 den pouti 26.10.2024  Aroue – Saint-Jean-Pied-de-Port

Seběhnu z La Bellevue do Aroue, jen pro jistotu zahnu na svatojakubskou cestu a u prvního potoka to otočím zpátky na silnici. Voda je rozlitá na šířku 15 metrů. Sice z ní trčí lávka, ale podle mapy.cz cesta pokračuje mělkým údolím a jasné, jak bude vypadat. Piedro se mi sice ve svých nepromokavých nohavicích a botkách šklebil, ale ….

Strašidelný Château Oihenartia

Hned v první vesnici za Aroue ve Etcharry se na kopečku z mlhy a deště vynořují černé věžičky domu, za který by se Adamsova rodina nemusela stydět. Černé vysoké komíny, u plotu řvoucí dobrmani, břidlicová střecha leklá deštěm. Jdu tak blízko, jak plot a psi dovolí –Internátní škola l’École Saint-Michel Garricoïts, zřejmě jen pro vybrané jedince.

Brrrr, ježí se mi chlupy ještě teď, když se na fotku podívám.

Podle silnice vedou naštěstí pěkné chodníky, tak se nemusím vyhýbat loužím ani autům. Před Béhasque zahnu doleva na okresku a v lese si zase klepu na ramena, jak dobře jsem se rozhodl. Silnička vede po náspu, takže je na ní jen 3 centimetry vody. Ale pod mnou hučí rozvodněné potoky. Můstky koukají maximálně půl metru nad hladinou, spíš míň.

Nechci si ani představovat tu kličkovanou po lesích. Silničku občas křižují značky svatojakubská cesty, takže jdu určitě dobře.

Uhart Mixe mi dá první možnost vyzkoušet automat na bagety. Za 1 eur bageta jak od Babiše. Gumová, ale se sebezapřením konzumovatelná. Stojí u zavřené hospody, tak si zalezu na suché schody a dávám malou svačinku. Jen mám pořád divný pocit, že mě někdo sleduje.

Je to byla obří mainka za sklem dveří! Vždycky když se tam podívám, zmizne.

Jak se otočím, zase se nenápadně objeví. Kočičí duch.

Fotím si místní kopečky přes kulatý stůl z mlýnského kamene, protože cestou nechci vytahovat mobil do mokroty.

Kupodivu se mi dneska šlape fakt dobře.

Obří žížaly

Promáčená země je asi vyhání ven. Na délku mají tak mezi 40 až 60 centimetry, průměr přes centimetr. Když se pokoušejí lézt a smrsknou se, tak možná i dva centimetry. Je jich na krajnici plno. Pár jich hážu zpátky na zahrádky, ale to bych dneska nedělal nic jiného než zachraňoval žížaly.

Spoustu jich už asi dřív zastihlo sluníčko a vysušilo je. Ty mají poloprůhledné bílá tělíčko často smotané jako špageta.

Bavím se cestou jejich měřením podle hole. Nejdelší fakt měla přes 60 centimetrů.

Že prý podobné obří žížaly našel pan Hrabě na Moravě.

Minu po pravé ruce Ostabat a docela bych něco zakousl.

Za kruháčem vidím Restaurant Espellet

A už je mi jasné, proč dneska nikoho nepotkávám. Všichni poutníci jsou tady!! Za dveřmi hromada baťohů, všude rozvěšené pláštěnky a plno rozjásaných hlasů.

Ve druhé místnosti zrovna zkouší místní obyvatelstvo nějaké tance – chlapi v baretech a modrých pruhovaných tričkách, dámy taky pruhovaná trička, jen jinak vyplněná a sukně. Vypadají moc pěkně. K muzice jim stačí píšťalky a bubínek, kolem tancují děti, pohoda.

Dávám si něco jako sachr a espreso na povzbuzení. Kolegové mezitím zmořili kolikátou láhev vína a nevypadá to, že dneska vyrazí dál.

Je zajímavé, jak se mění krajina i domy. Kopce kolem jsou holé, ale dost často pokryté rezavým kapradím. A skoro všechny domky mají bílou omítku a výrazně tmavě rudé okenice. Když už kámen, tak na ozdobu kolem futer a oken. Střechy mají mnohem menší sklon. Asi typické pro Baskicko.

Pár kiláků před Saint-Jean-Pied-de-Port vyběhne z lesa svatojakubská trasa a množství lidí se přizpůsobují taky šířky krajnic. Na řidiče dokonce blikají oranžová světla upozorňující na poutníky. Dneska tu tedy zrovna davy netáhnou, ale stejně je to milé.

Kostel Sainte-Madeleine de La Magdeleine

Saint Jean de Viex je prakticky předměstí Saint-Jean-Pied-de-Port. Před kostelem zase ty ořezané platany. V krytém vstupu do kostela sedí místní dívčinka a plete ze usušené levandule takové voňavé metličky s kapsičkou do prádla. Chvíli jí koukám pod prsty, ale „No photo pleas“. Škoda.

Zajdu alespoň do kostelíka poděkovat. Za včerejšího zázračného řidiče i dnešní pohodovou cestu.

Přejdu rozvodněnou Lauribar a cesta už pomalu kličkuje nahoru ulicemi ke pevnosti Saint-Jean-Pied-de-Port.

Saint Jean Pied de Port a konec Via Podiensis

Procházím krásnou branou do starého města.

Nalevo i napravo samá gíté, davy poutníků. Končí tady oficiální Camino le Puy neboli Via Podiensis, takže poutníci různě oslavují. Z Puy en Velay je to sem zhruba 750 kilometrů a protože 31.října Španělé uzavírají nejkratší Camino Frances kvůli sněhu, většina z nich tu letos končí. Proto mířím na španělské Camino del Norte

Hledám Infocentrum neboli Accueil des pèlerins kvůli razítku, protože na rozdíl od většiny lidí pokračuji zítra dál. Nechci čekat na ráno, až v 9 otevřou.

Mají ho tu profi zařízené. U stolečků sedí řada dobrovolníků a razítkují, až se z nich kouří.

V Accueil Paroissial Kaserna, kde jsem si rezervoval spaní je uzavřená společnost. Nepomohlo mi ani potvrzení rezervace v emailu – „Sorry, šéf se spletl“.

Naštěstí o pár čísel dál v Gîte Le Chemin vers l’Étoile mají volno. Už jen vstup do domu je zajímavý -dlouhá úzká chodba a na jedné straně vymalovaná mapa trasy do Santiaga de Compostela a dál až na Capo de Fisterra. Ústí do převysoké místnosti se stolem/recepcí. Nad hlavu se mi vznášejí staré dřevěné schody do pokojů. Dál se pokračuje do perfektně vybavené kuchyňojídelny.

Zarostlý boss si mě zapisuje, kontroluje kredenciál a odkud že jdu? No z Aroue. „Hele nekecej, je to skoro 50 kiláků a půlka cesty se plave“. Tak mu ukazuju v mobilu obrázky, co jsme nafotil a mám spaní za půlku! Jako prémii mu dám prohlédnout i český kredenciál a z toho je úplně na větvi. Že takového exota tu má tak jednou za deset let.

Dojdu si ještě naproti do krámku pro zeleninu, nudličky šunky a vajíčka a dělám si lečo podle chuti. V zimní zahradě oslavuje konec cesty parta Frantíků, pořádný hukot. Pořád melou jako ta ženská do svého mužského za Sauvelade. Ten až sem dojde, bude mít svatozář.

Zítra si dám odpočinkový kousek, do Cambo-les-Bains za panem Rostandem je to cca 35 kilometrů.

Dneska to mám za 46 kilometrů a utratil jsme jen 30 EUR včetně večeře.