První den na Caminu: letiště Porto, bloudění a sardinky k večeři

24.9.2025 Porto

Na rozdíl od své minulé pěší pouti jsme na start camina Portugal letěli. Vtipný detail se ukázal už při srovnání výzdoby letišť. Na Václava Havla stojí kovový zjevně kentauromuž s vrtulí, na letišti Francisca de Sá Carneiro v Portu ukázkový meteorit. Takže tak.

Easy Jet se neukázal úplně easy. Sice jsem dopředu udělal check in, jenže díky menšímu zpoždění jsme nestihli odbavit předplacené baťohy a musíme je vzít s sebou do kabiny.

Už ve frontě do letadla někteří zkušení turisté sundávali kolečka z kufrů. Jednu Japonku dohnaly drsné hlídačky brány téměř k slzám pro 1 cm navíc za rukojeť, která jí nešla dost sklopit. Mám takovou teorii, že si aerolinky udělaly průzkum velikosti nejčastěji používaných kufrů, při výrobě zkušebních krabic ubraly 2 cm a hned získaly zlatý důl.

Zuzčin baťůžek se ještě dal zformovat do požadované krabice, za můj doplatek 1560,- Kč splatno Ihneed. Vzhledem k tomu, že letadlu už pomalu běží motory čas na nějaké vyjednávání nula, tak platím.

Polovina letadla jsou Češi natěšení na stejné camino. To se ukázalo jako zásadní výhoda po příletu do Porta.

Letiště Porto. Jak za lacino do města?

Přece metrem, to si najdete v každém cestovatelském blogu. Procházíme letištěm pořád po modrém pruhu až narazíme na řadu jednorukých banditů – automatů na jízdenky. Každý má na boku naprosto jasně popsaný návod – v portugalštině. Cha chá.

Obsahuje asi 6 kroků jdoucích přesně za sebou. Učte se ovládat takový black box, když se vám na záda tlačí dalších 100 lidí, kteří se chtějí dostat rychle domů.

Okukujeme bleskový postup místních jako banda opic, které se snaží prvně kamenem rozbít kokosový ořech.

Naštěstí se jedna česky hovořící obyvatelka Porta ustrne a dělá mi instruktáž při první jízdence. Nahlas opakuji kroky pro další přihlížející a máme je! Jízdenky Andante na 75 minut, což bohatě stačí na jízdu do centra na stanici Trinidy, do blízkosti dnešního ubytování.

Metro je automatická tramvaj střídavě nadzemní podzemní a během jízdy se seznamujeme s dalšími účastnicemi zájezdu. Připadám si jako na výletě českých učitelek, chybí už jen sborový zpěv. Tož Bueno Camino všem!

Mapy.com se chytají a ukazují cestičku do albergue pouze pro poutníky. Drobný detail -měli jsme vystoupit o dvě stanice dřív, ale když byla ve vagónku taková sranda……

Albergue de Peregrinos do Porto

Užíváme si první metry naší cesty, protože tenhle albergue už leží přímo na caminu. Obdivujeme kachlíčkové fasády a kamenné detaily portských domů. Má to být necelý kilometr od stanice Trinidy, ale chybička se vloudila. Stačí jednou špatně zahnout a už kroužíme městem. Ještě že je na co se dívat.

Pak mé zkušené oko odhalí odrbanou žlutou šipku na historickém domě a jsme doma!

Rezervace udělaná už z Čech je pořádku a tak Zuzka prvně zažívá společné spaní na patrových palandách.

Albergue má krásnou dlouhou zahradu s citronovníky a fíkovníky, plno lehátek, sedátek a hamak, prostě tady si můžete odfouknout. Večer grilované sardinky a vynikající rajčatový salát, čerstvé bagetky, ňam ňam ňam. Tohle mi v Čechách fakt chybí.

K tomu báječné červené víno, Zuzka si pomlaskává ještě večer. U stolu pestrá společnost. Pár Němců, lidi z Kanady, starší důchodci z Irska, víno rozvazuje jazyky a hovor se stává plynulým. K tomu mladá Ukrajinka všem přidává další a další čerstvě ugrilované ryby.

Jediná drobná piha na kráse oproti osamělému putování abstinenta jsou všechny ceny krát dvě + vínko. Ale žena spokojená, život krásný.

Večer se jdeme ještě podívat kousek do města Porto. Lampy z kachlíčkovými fasádami úplně kouzlí. Některé kachlíčky jsou plastické a světlo vytváří po fasádách tajemné obrazce. K tomu žulové zárubně oken a dveří s vytesanými květy a zvířaty. Stíny stromů, které rozpohyboval slabý slaný vítr.

V proluce u hotelu Reinesance zapadající sluníčko promítá úplné barevné představení i s prolétajícími racky. Fakt se těším na zítra. Kredenciály jsme pořídili rovnou v albergu, takže vzhůru za dobrodružstvím.