Otevřené kostely. Věřící, nevěřící, hledající.

V tomto týdnu jsme se zastavil na jednom z nejkrásnějších poutních míst v Čechách – Chlumu Svaté Máří kousek od Sokolova. S místním pane farářem jsme si mimo jiné povídali o tom, co brání otevření kostelů.

Všiml jsem si během svatojakubské pouti, že v Německu, Švýcarsku i Francii je zavřený kostel spíš vyjímkou. Ve Španělsku už to bylo horší, ale tam zase mají bohoslužby 3x denně v obvyklých časech a dalo se do nich jednoduše trefit.

Otevřené kostely nemyslím jen na mši

Ale že si do kostela může kdokoli kdykoli jít v klidu sednout. Ať už kvůli modlitbě jako věřící nebo si jen oddychnout a srovnat si myšlenky v hlavě byť byl nevěřící.

Ono postávat na zápraží kostela a koukat se dovnitř skrz mříž nevzbuzuje extra pocit, že je tu člověk chtěný.

A to větší vděk patří panu faráři z Chlumu Sv Máří a jemu podobným, kteří svůj kostel dokáží otevřít všem, kteří ho potřebují.

A taky za tříjazyčné cedulky, takže víte, na co se koukáte.

Jsou zavřené kostely kvůli zlodějům?

Je pravda, že v devadesátých letech pořádaly zlodějské skupiny nájezdy hlavně na venkovské kostely a lup lifrovali do Německa. Ještě předchůdce pana faráře přistihl skupinu snědých nepřizpůsobivých, jak od kostela odmontovávali okapní svody, protože si mysleli, že jsou měděné.

Ale to s dnešními kamerovými systémy už není problém ohlídat. Stejně tak je naprostá většina soch a mobiliáře kostelů nafocené a zdokumentovaná. V případě krádeže je proto neprodejná.

Kasičky na příspěvky jsou také dobře zabezpečené. I když některá řešení jsou primitivní, ale účinná. Např. otvor pro vložení mincí je v kamenném pilíři a schoz vede vnitřkem do veřejnosti nepřístupné krypty. Nemyslím si, že by tady bylo víc zlodějů než v okolních státech. Tak co za tím je?

Že by 50 let komunismu?

Ano, pro komunisty byli lidé věřící čemukoli jinému než jejich ideologii jako červený hadr na býky. V lepším případě pro ně byli kněží a představitelé církví černoprdelníci. Vyloupili vše cenné z kostelů a klášterů a kdyby mezi komunisty nebylo tolik křesťanů, tak by nechali zplanýrovat i všechny kostely.

Proto návrat ukradeného církevního majetku hýbe žlučí spoustě stran dodneška. Jejich rétorika líčí církve jako překážku všeobecného blahobytu a příklad nehorázného vyhazování státních peněz. Které by tyto strany uměly utratit mnohem smysluplněji, jako například na platy pro svoje představitele.

Ale právě kvůli tomu by měly být kostely otevřené, kdykoli lidi potřebují. Současná společnost trpí spoustou psychických neduhů. Při tom místa, která byla stavěna pro jejich předcházení zůstávají zavřená. Na rozdíl od chrámů mamonu.

Co dávají otevřené kostely nevěřícímu nebo hledajícímu člověku?

Především možnost uklidnění.

Jste v krásném místě optimalizovaném k soustředění na věci, které člověka převyšují. Bývá tam ticho, i když je venku velký provoz.

Rád jsem do kostelů kvůli tomu zašel hlavně mimo mše. Během bohoslužeb jsem nevěděl, co se zrovna děje a tak na mě slova od oltáře působila rušivě. Holt daň za nevíru (a neznalost cizího jazyka). Ale přesto jsem tam zažíval hluboké pocity vděčnosti za spousty zážitků, které mi putování dávalo.

Na druhou stranu mše pro poutníky v katedrále Le Puy en Velay s následným požehnáním byla jeden z nejsilnějších zážitků mého života.

Kněz si nás dirigoval jako taktovkou – vždy gesty ukázal co se má dělat. Bylo nás tam kolem stovky z asi deseti zemí.

Katolická církev prostě tyhle věci umí.

Hlavně gotické chrámy jsou stavěné na energeticky silných místech.

I poutní kostely, jako je Svatý kopeček u Olomouce, Svatá hora v Příbrami, Zelená hora u Žďáru nad Sázavou a řada dalších. Už jen samotný pobyt na takovém místě pomáhá. Každý hledá svůj způsob, aby mu bylo dobře a pokud při tom ostatní neruší, paráda.

Dar hudby.

Poslouchat tóny varhan nebo sboru, nechávat se jimi prostupovat, i když nevíte o čem se zpívá, to je jako plavat v čisté vodě. Cítíte jak se ve stejném rytmu vibrace šíří celým kostelem a prostupují lidmi v něm. Všichni sdílí zážitek z hudby ať chtějí nebo ne.

Otevřené chrámy

Vím že odstraňování komunistické devastace ducha bude trvat ještě dlouho. Ale tuhle církevní iniciativu považuji za dobrý začátek. Na webu Otevřené chrámy najdete celoroční přehled dnů a časů, kdy jsou otevřené kostely na území republiky.

Podobná je akce Noc kostelů, která bude letos 25.5.2025.

Byli na tom naši předci hůř než my, když „museli“ do kostela?

To bylo časté téma během putování. Když si představím, že 6 dní v týdnu opravdu tvrdě dřu jako zvíře od rána do večera. Mám volněji jen v neděli kvůli chození do kostela. To ale prakticky také znamená, že absolvuji 52 koncertů v roce v krásném prostoru, kde jsou sochy a symboly mých duchovních pomocníků.

K tomu další svátky podle místních světců a zvyklostí. Mohu se připojit i ke sborovému zpěvu písní, které znám, protože se opakují. Jejich účel je opět povznesení mého ducha.

Pokud mám pocit, že jsem se provinil nebo si ve svém počínání nejsem jistý, mám to komu říci. Psychohygiena jako trám.

Takhle to v Čechách přibližně chodilo 100 let zpátky.

A teď si sami řekněte. Kolikrát do roka jdete dna koncert, který má povznést vašeho ducha? Jak často chodíte na místo, které je postavené k vašemu povzbuzení? Kolik z nás má člověka, který má v popisu práce milovat vás jako sebe sama a dokáže vyslechnout a poradit?

Znovu opakuji -nejsem věřící ve smyslu příslušnosti k nějaké církvi. Ale když srovnám dřívější rytmus a řád života s naším bojem ….. o co vlastně?