

Z Třemšína vede značka krásnými lesy a hlavně z kopce. Potkávám tam osamělého dřevorubce. Jak ten uměl položit borovici! Moc pěkně se na jeho práci koukalo. Naštěstí nikde kolem žádný Jeníček s Mařenkou.
8 den 22.8.2024 Třemšín -Nepomuk
O kus dál se po lesní cestě začalo blížit něco červeného takovým houpavým pohybem – dvě dámy v na koních v blůzách Pony expresu!

Vyhrabu mobil, ale cihla fotí fakt mizerně.
Mohl jsem jen obdivovat, jak se koníci proplétali houštím, protože vyjeli z cesty tak pro jednoho a bez baťohu. A ještě po ní teče potůček.
Ve Starém Smolivci se dá zkrátit cesta rovnou přes Vrčeň do Nepomuku.
Nicméně Svatojakubská cesta vede oklikou přes Kasejovice.

Byl jsem na ně zvědavý kvůli starému vtipu, kdy se baví dva známí a jeden se ptá druhého: „Hele, prý si dostal ve městě přes hubu? Ve kterým městě? V Kasejovicích! To není pravda, říká ten druhý. Kasejovice u mě nejsou žádné město!“
Tak razítko jsem tam dostal. Sice jsem musel počkat, než se paní od přepážky vrátí z oběda, ale byla sranda, jak hned poznala kdo mi dal razítko v Rožmitále pod Třemšínem.
a zbytek doběhl a to doslova. Kvůli čekání v Kasejovicích jsem málem prošvihl zavíračku v Nepomuku. Musím hodně natahovat nohy. Hodná slečna v Infocentru na mě chvilku počkala a to si ji přijel vyzvednout ten její na rande! Ještě jednou děkuji!
Chtěl jsem si pak zajít někam na jídlo. Naproti byla hospoda U Švejka, ale jídlo nestálo za moc.

Chuť jsem si spravil až v kavárně Na poště. To je zařízení podle mého gusta. Mají tu služební kočky, obsluhu ve stylu gothic, vynikající polévku, koláčky i malinovou limonádu. Dobil jsem si mobil, dopsal deníček a vyrazil v Kefalínových stopách na Zelenou horu.
Zámek už je zvenčí opravený, kašna na místě, vojenské objekty v dezolátním stavu včetně ráje vepřů. Ale makají na tom, bagry jezdily i večer. Určitě to bude za nějaký pátek krásné místo.
Spal jsem kousek od bývalého buzer placu a vzpomínal na vlastní vojnu.
Ušel asi 30 km.