Jedlé kaštany. Překvapení dne i s receptem

Jedlé kaštany miluji. Doma si je občas koupíme a pečeme na kamnech. Ovšem čerstvé jedlé kaštany, to je chuťově úplně jiná liga v porovnání s chudáčky z Alberta. A cesta mi přihrála neopakovatelnou šanci kaštany sbírat To jsem dělal s pohledy přes ramena na všechny strany, protože mi připadalo že jde o krádež. Ale hlavně jsem se mohl účastnit výroby a ochutnal naprosto excelentní kaštanový jam. Děkuji, Gaetane.

58 den pouti 10.10.2024  Nasbinals – Saint-Côme-d’Olt

Ráno jsou všechny věci suché, tak vzhůru cestou křivolakou. Počasí vypadá slibně. Může slíbit cokoli od kýblu vody za krk po sněhovou přeháňku. Vítr funí jako blázen a to jsem ještě ve městě. Jak říká Tom Hanks v Trosečníkovi, je nový den a uvidíme co přinese příliv. Nechám se překvapit, nad městem dokonce na chvilku vykouklo dírou v mracích sluníčko. Asi na vteřinu.

Aubrac

Dostávám se pořád výš. V podstatě se pohybuji ve výšce hřebenů Krkonoš. Všude jen pastviny, v roklích schované zkroucené duby. Tady se dá opravdu věřit na bestii, co zabíjí lidi.

Z pastviny na pastvinu procházím brankami. Některé jsou spíš hlavolam. Na co zatlačit, kterou západku nadzvednout a hele, turniket.

Tady nahoře fouká tak, že jdu víceméně v předklonu. Stáda krav jenom koukají, kdo jim šlape po obědě. Většinou stojí nebo polehávají v hloučcích a to je fajn, protože jejich rohy budí respekt.

Na vrcholu Abri de Rigambal stojí v mracích dřevěná útulna! Skrz zapařené okno je vidět, jak je našvihaná poutníky. Dva kuřáci stojí přede dveřmi, hlavami k sobě jak ty krávy, a pokoušejí se pálit zobák. Vzhledem k větru a vlhkým mrakům jim dřív shoří fousy než zapálí cigáro. Zajímalo by mě, v kolik a odkud vyšli, protože cestou z Nasbinals nebyl vidět ani živáček.

Díky dešťům a pramenům je to z kopce spíš plavání, občas okořeněné obcházením bažiny. Ale krávy se v bahně asi taky nerady čvachtají a občas sedá jít po jejich pěšince skoro suchou nohou. Jen musím hlídat kravince. Ty alespoň nestáhnou botu z nohy jako bahno.

Před městečkem Aubrac začíná pršet, ale ještě jsme to stihnul do místního hotelu.

Připadám si na perských kobercích naprosto nepatřičně. Ale kafe, výběr zákusků, teplo a razítko! Co víc si můžu přát. Přišel si mě očuchat místní strážce, takový polovlk. Asi jsem prošel, protože se mi přátelsky svalil na nohy a nechal se opatrně podrbat. Jako doma.

Když si toho všimla místní manažerka, tak se snažila okamžitě zakročit, že on to normálně nedělá. Ujišťuji ji, že to je v poho, že ke mě takhle jdou všechny zvířata. A odkud jsem – ten pes je taky z Čech! Že si pro něj extra odjela někam k Liberci. Československý vlčák! Svět je malý.

Po chvilce dochází další skupina, která už zmokla pořádně. Pád lidí zkoušelo jít s deštníky místo pláštěnek, tak smutně odkládají holé dráty. Taky tu útulnu minuli, že prý bylo plno. Tak tam ti borci nejspíš kempovali.

Jak přestává pršet, vyrážím dál. Až na tu vodu kolem se mi šlape hezky. Pomalounku klesám, tedy splavávám, dokonce se zdá být tepleji. To asi dělají kaštanové lesy, které chytají vítr nade mnou. Tolik jedlých kaštanů jsem v životě neviděl. Kousek jdu po silnici a asfalt pod závějemi kaštanů není ani vidět. Některé jsou jako pěst. Pár si jich nasbírám na večer.

P.s. Jedlé kaštany – plody jsou mnohem ježatější než v Čechách rozšířené jírovce maďaly. Stromy mají i trochu jiné listí, ale když se podíváte na obrázek, tak je poznáte. kaštany jsou uvnitř po dvou nebo po třech, největší jsou opravdu4 -5 cm velké. A dobré i za syrova, i když prý takhle zrychlují oběh potravy. Ale musí být čerstvé, pak je dobře oloupete.

Saint-Chély-d’Aubrac

Městečko se objevilo jako na zavolanou. Střechy tady všude kryje břidlice. Vypadají jako rybí šupiny prorostlé mechem. A pěkně těžké. Je zajímavé, že i když jsou domy kamenné a střechy tmavě šedé, tak celek působí útulně a barevně. Přes příšerné mraky, co mi zase visí nad hlavou.

Jsem hladový jako vlčák a rozhodnu se pro pořádné jídlo, ať to stojí co to stojí. Servírka mi přinese menu ve francouštině! Ou qui. Docela jsme se nasmáli, než jsem vybral biftek s brambory a nějakým sýrem. Za 25 EUR.

Zajdu ještě do místního kostelíka pro štempl. Je vyvedený v černobílé -sloupy a žebra z černého kamene a výplně bílé. Místo varhan dvě dřevěné vestavěné galerie pro věřící nad sebou. Aby se sem všichni vešli a při tom nemuseli stavět nový kostelík. A zase -útulný jako pokojík.

Odcházím ze Saint-Chély-d’Aubrac po krásném kamenném mostě a na cestu mi mává svatý Jakub v široké pláštěnce a klobouku. V bříšku je jak v pokojíčku a kopce by teoreticky mohly být za mnou, tak ten zbytek dneska už došmajdám.

A taky že jo, těch 15 kiláčků do Saint-Côme-d’Olt šlo jako po másle. V L´estrade v poutnickém přístřešku hlídá tříbarevná kočka termosky s horkou vodou

Poutnické přístřešky s občerstvením

To je kapitola sama pro sebe. Většinou bývají u osamělých chalup na strategických místech, kde by poutníkům ve Francii mohla dojít energie.

Někdy je to jen hrubý stůl, jindy vypadají jako obývák včetně pohodlných křesel. Ale vždycky se tam dá schovat před nepohodou, bývají tam termosky s horkou vodou na čaj nebo kafe, sušenky a takové ty startovací věci.

Nikdo je nehlídá, bývá v nich pokladnička a ceník co za co.

Saint-Côme-d’Olt

Už při sestupu do městečka koukám na věž kostela. Vypadá nějak nakřivo. Pak si řikám holt středověk, asi se jim za ty roky kapku ohnula a spíš hledám Gíté u Anie, kde jsem chtěl spát. Jenže ouha rekonstrukce zavříno.

Jak tak courám kolem kostela, vidím dvě zjevně poutnice mizet v nenápadných dveřích. Hele, další gíté! Vlezu tam a bingo! Gaetán v zástěře mě nejdřív nechá přeříkat celou omluvu, že nemám rezervaci a jestli by byl flíček na přespání? Jasně že byl. Ukládám si baťoh a jdu se ještě cournout po městě, protože se počasí umoudřilo a je skoro pěkně.

Hlavní kostel v Saint-Côme-d’Olt je zavřený, ale najdu ještě druhý a v něm něco jako muzeum města i s modelem té divně šišaté věže. Je postavená do spirály jako špičatý šnečí domeček. Proto vypadá z každého úhlu jinak. A je tu i vysvětlení krásných vitráží se Sv. Jakubem jak jde do compo stelly – po hvězdné dráze.

Střešní vazby jsou tady odkryté a připadám si jako pod obrácenou lodí.

Pár starých domů má střechy podobného tvaru. Jen po vyšlapaných schodech, co do nich vedou, bych se bál chodit, jak jsou strmé. A vůbec celé středověké městečko je fascinující. Zákoutí s kytkami před prastarými dřevěnými vraty. Vyřezávané hlavy na dveřích. Hypermoderní informační centrum které sem ale materiálem dokonale zapadá. V něm se na dřevěnou lavici ukládá ke spaní kluk s baťohem – posílám ho taky do gíté, kde už jsem ubytovaný. Kupodivu dochází chvilku po mě, asi mi rozuměl.

Gíte de Roumio

Na dlouhém dřevěném stole vidím v míse spařené kaštany. Dvě slečny a Gaetán loupou, až se z nich kouří. Říkám si o nožík, přisednu k loupačkám, co je zbavují šlupek a co že to prý bude? Kaštanový džem! O něčem takovém jsem v životě neslyšel.

Loupeme , klábosíme a všem možném. Jedna z dam je Gaetánova sestřenice ze severu Francie, co mu přijela pomáhat. Sophie, žena šéfa gíté, totiž vyrazila také na Camino, protože už je po sezóně a „nikdo nechodí“. Sešlo se nás tam ten den asi osm.

K večeři máme ňamkózní polévku a těstoviny. Vrchol večeře – jablečný koláč. Ještě že jsem si ho stihl před večeří vyfotit, protože zmizel jako duch.

Gaetán nám vypráví o Caminu a jeho historii. Rozdá nám text a společně zpíváme historickou poutnickou píseň. Ve francouštině. Je docela chytlavá. Občas jsem si pak během cesty pobrukoval ten kousek o ultrei -cestě. Báječný večer s báječnými lidmi. odkaz na Gíté de Roumio

Recept na kaštanový jam/marmeládu

Nasbíráte čerstvé a zralé kaštany, asi tak 5 kg. Ideální je střední velikost.

• Oloupejte tvrdou slupku kaštanu -když jsou čerstvé, tak to jde velmi lehce a rychle, protože je ještě měkká
• Kaštany spaříte v horké vodě, aby se dala sloupnout i druhá tenká slupka
• Malým nožíkem ji oloupete dočista
• Kaštany vařte v tlakovém hrnci 20 minut, scedíte a zvážíte
• Mixérem uděláte jemné pyré. Někdo má rád v jamu kousky ovoce – pak stačí pořádně rozmačkat šťouchadlem na brambory.
• Přidáte tolik cukru, kolik je kaštanů a naředíte cca 10% vody. Někdo přidává ještě vanilku nebo citronovou šťávu
• Smícháte a vaříte dalších 20 minut.
• Za tepla naplníte do čistých skleniček, zatáhnete víčko a necháte dnem vzhůru vychladnout.

Přiznám se, že jsem druhý den sežral ke snídani skoro celou skleničku.

Za pár dní jsem se dostal k další zajímavé francouzské fintě. Protože loupání je poměrně úmorné, paní kaštan lehce seřízla a dala vařit na cca 20 minut. Kaštany šlo pak velmi lehce vyloupnout z obou slupek najednou, protože při vaření často i praskly. Navíc nebyly vůbec vysušené, jako bývají kaštany ze supermarketu.

Ušel jsem asi jen 33 km, ale mám toho plný brejle.