Němci milují hotovost! Zkušenost ze Švábska a čápi v Kirchheim.

Už druhý den jdu jen podle značek jako opravdový poutník. Cihla (CATS75) je stále mrtvá. Uvědomil jsem si jednu věc. Prakticky nikde až na Augsburg jsem neplatil kartou! Všude jen hotovost, hotovost, hotovost. Zajímal by mě názor našich „odborníků“, co furt tlačí bezhotovostní placení.

Jsou ve Švábsku jen samí podvodníci, co se chtějí vyhnout placení daní? Nebo je Německo naprosto zastaralé a míle za námi? Nebo jen nechtějí podporovat ty všivácké banky, co si z každé transakce stáhnou svoji daň! To jim možná zůstalo po finačnících Fuggerech.

24 den 6.9.2024 Memmenhausen-Babenhausen

Na chvíli si sednu v krásně malovaném kostele v Haselbachu. Většinou bývají fresky jen uvnitř. Tady se malíř vyřádil i venku. Jemné motivy kolem oken mu dávají pohádkové kouzlo.

Ještě razítko a pokračuji mezi poli do Kirchheimu.

A propo pole.

Žádné velké lány, ale relativně malá políčky často oddělená lesíky a mezemi. Na každém ještě teď roste nebo rostlo něco jiného, takže německá krajina je tady jako pestrá spodnička. Tolik zvěře jako tady jsem už dlouho neviděl a kupodivu skoro žádná přejetá.

Kirchheim in Schwaben – čapí město

Krásné starobylé městečko. Prakticky na každém komíně mají čapí hnízdo, v některých sedí i čapí rodinky. Tolik klapajících zobáků jsem ještě neslyšel. Škoda, že nemám čím fotit. Nicméně nastala změna k lepšímu, protože se mi povedlo sehnat novou nabíječku.

S paní v krámě jsme se moc nasmáli, protože švabiš němčina byla mimo moje schopnosti a její angličtina zase nestačila na tu moji masa bob ingliš. Nicméně dobrá věc se podařila. Vyzvedl jsem v bankomatu hotovost, nakoupil v místní marketu nějaké zásoby, hlavně sekanou a bochník chleba, v kostele dostal barevnou samolepku Jakobsweg a dozvěděl se že:

• čápi jsou symbol města
• všemi obyvateli milovaní a hýčkaní
• nadává jim kde kdo, protože na auta, baráky i lidské hlavy pořád padají žáby, ještěrky a čapí trus

Jestli v Augsburgu byli Fuggerová jedni z mála, tak Kirchheim jim patřil celý i s okolím. Zámek, kostel, radnice, všude jejich znaky nebo odkazy na ně.

Helmice na kostelních věžích

To mi docvaklo až tady – tak jako jsou v Čechách na kostelních věžích cibuličky, tak tady mají helmice! Některé mají tvar jako ty tatarské, v Haselbachu má tvar spíš té od kyrysníků. V Kirheimu by si ji klidně mohl na hlavu nasadit loupežník. Což Fuggerové v podstatě byli – loupežníci peněžního světa.

Bílé fleky na střeše kostela jsou opět od čápů.

Další trasa je opravdu o důvěře – šipka s nápise 3 km gerade aus a jinak nic. Trochu mě znervózňuje, že za sebou pořád vidím vysokou věž kostela v Kircheim. Jako bych hodil doleva doprava místo dála dál.

Samozřejmě jsem lehce zakufroval a díky tomu našel kostel Sv. Otilie. Sice zavřený, ale je to první setkání s touto světicí.

Loppenhausen -ti vědí jak potěšit poutníky

Cestička vedla přes kopec, takže jdu splavený jako kůň. Ale tady vědí, co poutník potřebuje. Nejenom že má kostel krásné razítko. Taky volné zásuvky a kousek od kostela chodicí bazén s proudící vodou z potoka! Popisek Kneipovi koupele i s podrobným návodem.

Zatímco se mi v kostele nabíjí cihla, dávám si střídavě gáblík a čvachtání nohou. O kus dál cestu ukazuje Jakubská brána -minirozhledna s přístřeškem a krásnou korouhvičkou ve tvaru poutníka.

Mají ji i na razítku, s krásnou svatojakubskou mušlí na korouhvičce. Dá se tam ve stínu posedět, možná i přespat. Výhled přímo na rybníček, potok a v pozadí kostel. Jako brána otvírá cestu dál na Babenhausen.

Jediná škoda je, že se mi nějak povedlo v cihle přepnout ukládání fotek, takže místo na kartu se ukládaly do mobilu. Tím pádem jsem přišel o měsíc obrázků, když se odebrala do křemíkového nebe.

Babenhausen – spaní v ratejně

Jak jsem byl plný vděčnosti za koupel nohou, tak jsme si řekl, že se spolehnu se spaním vyloženě na Pánaboha. Do teď jsem místo vybíral já. Dost často se ale ukázalo, že kousek za méně pohodlným místem na spaní bylo nějaké přímo luxusní, jen kdybych došel o půl kiláku dál.

Jenže víš ty co? Prdlajs! Šlapal jsem v podstatě bezlesou krajinou večer až do Babenhausen. Cestou nebylo nic kromě nějakého remízku u silnice. Velký kravín napravo u silnice, kde lítali psi. Došel jsem za tmy až k baru Mamut, kde nabízeli ubytování. Nějaký týpek mě odvezl přes půl městečka do barabizny, kde byl, za 40 EUR splatno předem v hotovosti, pokojík bez okna. Na koberec jsem se bál šlápnout jak byl špinavý a odvedle se ozývaly zvuky nejspíš hodinového hotelu.

P.s.: kdybych šel ještě o 300 metrů dál po hlavní třídě, narazil bych na herberg a pilgrim čajovnu pod kostelem. Ale to bych musel být UFO.

Jediné plus bylo že tam nepršelo a šel proud, takže opět nabíjím cihlu. Ušel jsem 37 km a utratil 80 EUR.