Hotovost. Je král nebo přežitek?

Když jsem vyrážel pěšky do Santiago de Compostela, moc jsem toho neřešil. Snad jen jaký lehký spacák, spolehlivý mobil a kolik kilometrů denně, abych nepadl hned na začátku. Otázka hotovosti byla až někde na dně baťohu. Jenže realita způsobu placení se vynořila poměrně brzy

Většina cest pro pěší se vyhýbá městům. A vesnice, to jsou malé obchůdky a hospůdky, kde karty neberou. Malí podnikatelé, jasně, chtějí okrást berňák, ne? Tohle nám v Čechách tlučou do hlavy. Proto chtějí ti šibalové jen hotovost!

Jenže pak jsem procházel přes Německo, Švýcarsko, Francii a Španělsko. A najednou to bylo úplně jinak. Hotovost je král všude!!!!

🇩🇪 Německo: Technologický obr, který miluje bankovky

Přiznám se – čekal jsem, že v Německu zaplatím kartou i rohlík v zapadlé vesnici. Realita?

„Kartenzahlung ab 10 Euro.“
„Nur Barzahlung.“
„Wir akzeptieren keine Karten.“

Větší města jsou bez problémů, ale jakmile se člověk ponoří do venkova, hotovost vládne. Malé pekárny, rodinné hospůdky nebo penziony, všude „Nur Barzahlung, bitte.“(jen hotově, prosím). Že by i němečtí hospodští a prodavači chtěli okrádat berňák? To ani náhodou.

Jen umí počítat. Měl jsem v tomto ohledu několik velmi poučných rozhovorů.

Hlavní důvody pro hotovost:

• Solidnost. Když zaplatíte hotovostí, podnikatel dostane za okamžité poskytnutí kompletní služby kompletně celou cenu a hned. Při platbě kartou si karetní společnosti s bankami vždy něco ukousnou a peníze posílají nejdřív druhý den.. Stejně tak všichni platí hotově svým dodavatelům. Nikdo si nic nedluží, mají klidné spaní a ekonomika šlape jako hodinky..
• Hotovost funguje vždy. Ať je internet nebo ne, ať jde elektrika nebo ne, vždy jsou obě strany spokojené.
• Jednoduchost. Při obchodování za hotové nepotřebujete umět ovládat terminály, aplikace, pořizovat si internet –jako podnikatel se soustředíte jen na poskytování perfektní služby. Vždycky jsou lepší rohlíky od pekaře, co umí dobře péct než od někoho, kdo umí dobře účtovat a brát dotace.
• Rovnost zákazníků. Všichni dostanou stejně dobrý oběd, stejně velkou porci a všichni dají hospodskému stejné peníze. Při platbě kartou by měl správně hospodský dotyčnému připočítat náklady na zprocesování platby, tedy od 2 do 5 %. Nebo zákazníkovi alespoň ukousnout špičky rohlíku.
• Pro koho je elektronická platba výhodná? Samozřejmě pro banky a karetní společnosti. Ale i pro velké řetězce, které tak odčerpávají peníze z oblastí, kde jim lidi platí. Tím jednak likvidují konkurenci, ale hlavně neplatí daně tam, kde inkasují. Malé obchůdky, pekárničky a hospody drží peníze v místě působení. Investují je tam a snaží se být v daném místě nejlepší, prostě poskytovat dobrou službu zákazníkům. Řetězce působí jako paraziti pod kůží měst a efektivně optimalizují svůj zisk, ne službu.

A tak jsem se naučil jednu věc: mít v kapse alespoň pár desítek eur znamená klid na duši.

„Protože hladový poutník bez hotovosti je velmi smutný poutník.„

🇨🇭 Švýcarsko: Preciznost, signál a drahé espresso

Ve Švýcarsku jsem si chvílemi připadal jako ve velmi drahé budoucnosti. Ve městech terminály všude, bezkontaktní platby, no problem. Karta fungovala téměř bezchybně.

Jenže Švýcarsko jsou hlavně hory. Takže žádný signál, někdy ani elektrika.

Spousta sedláckých krámků. Malá kůlna, vyberete si co chcete, jogurt, sýr, uzeninu a hodíte hotovost do kasičky. To samé při oblíbeném ubytování na seně nebo malých nocležnách. Hotovost, hotovost, hotovost. A raději víc hotovosti.

Důvody? To samé co v Německu. Ve Švýcarsku bych se vůbec nedovážil někoho obvinit z pokusu okrádat stát. To se prostě nedělá! Navíc tamní systémy kontroly fungují precizně jako švýcarské hodinky.

Je také důležité si předem zjistit ceny, než si objednáte. Když jsem odcházel od křesťanských bratří v Ralligen Sigriswil (nocleh 15 SCHF i s večeří), netušil jsem že o kousek dál v Thunu stojí espreso 18 SCHF! Tedy na naše přes 450Kč! A jak si ho objednáte, taky ho zaplatíte.

🇫🇷 Francie: Země croissantů a drobných mincí

Francie je zvláštní mix. Ve větších městech není s platbou kartou většinou problém. Ale povinné spropitné vždy v hotovosti. Vždy a všude.

Pak jsou pravidelné trhy. Sýr od farmáře. Bagety ještě teplé. Božské croissanty. Ovoce rovnou z bedýnky. Jste zpátky ve světě mincí a bankovek. Ne že by karta nešla vůbec, ale hotovost je rychlejší, přirozenější a v 90% jediná možnost. A navíc – vytáhnout pár mincí a dostat za to kus místní pohostinnosti má svoje kouzlo.

Ubytování pro poutníky jsem platil zásadně hotově. Když mi prachy došly, nebyla paní líná naložit mě do auta a odvézt k bankomatu jako v Beamont na začátku Via Gebennensis.

Ve Francii už si malou domů od podnikatelů dokážu představit. Je to tak trochu sport, jako chyť mě, když to dokážeš. Berňák je tu braný jako velmi neoblíbený soupeř a drobný faul je skoro povinnost.

Navíc trasa přes Puy en Velay do Saint Jean Pied de Port – Via Podiensis vede většinou malými městečky a vesnicemi. Takže je dobré mít u sebe pořád kolem sta EUR v drobných bankovkách. Na druhou stranu, záchody u kostelů mají zdarma, čisté a vždy otevřené.

🇪🇸 Španělsko: Camino má vlastní pravidla

Ve Španělsku, zvlášť na trase Camina, platilo ze začátku to samé jako ve Francii.

Ve větších městech zaplatíte kartou téměř všechno. Ale jakmile jdete mezi vesnicemi, do menších barů nebo do poutnických ubytoven-albergues, hotovost( solo efectivo) je jistota. A jdete mezi nimi většinu doby.

Některé ubytovny fungují na principu donativo – dáš, kolik můžeš. Je slušností dát alespoň 5 EUR, i když tam obsluhují dobrovolníci.

V Galícii, blízko Santiaga de Compostela, se možnosti platby kartou zvyšují. Rezervace ubytování platíte v mobilu přes Booking.com, i když se tím zvedá cena téměř na dvojnásobek.

Ale zase, když po dvaceti kilometrech dorazíte do malé vesnice a jediný bar široko daleko bere jen hotovost, jste rádi, že nemusíte se suchou hubou přemýšlet, kde je nejbližší bankomat.

---

Takže… je hotovost král?

Po třech tisících kilometrech mám jasno. Ano, vždycky. Ale ani karta není nepřítel a je dobré mít ji fyzicky, ne v mobilu. Ve chvíli, kdy se vám mobil vybije nebo není signál, tak si bez ní nevybere prachy ani z bankomatu.

👉 Karta je pohodlí.
👉 Hotovost je jistota.

Nejlepší strategie na dlouhou pouť?

• mít s sebou dvě karty, uložené odděleně
• vybírat rozumně dopředu
• nosit u sebe aspoň 100 EUR v hotovosti v malých bankovkách, a nespoléhat se, že svět funguje vždy podle našich představ.
• Protože pouť vás naučí jednu věc – plán je skvělý, ale realita má smysl pro humor.

A někdy se ten humor jmenuje „Terminál mimo provoz“.

A jakou zkušenost máte vy?
Spoléháte na kartu, nebo si bez bankovek připadáte ztracení?