Černé houby. Na pouti vidíte (a sníte) leccos

Ráno mám sbaleno dřív než přijeli k chatě dřevaři. Zrovna jsem si dodělal polívku a čaj a nabídl jsem jim, ale jen si čuchli a co že to v ní plave? Tak ukazuju kolem že houby, protože tam rostla hromada hříbků. Vynikajících. Hned nastalo hromadné přesvědčování, že jsou určitě jedovaté. No, už jsem jí měl půlku v sobě, tak sem ji dorazil Aspoň to budu mít rychleji za sebou, kdyby měli pravdu. ( Neměli)

47 den 29.9.2024

Hoši mě navedli na trochu jinou cestu, kterou nepoužívali jako svážnici a jsem jim opravdu vděčný, když vidím jak ta původní vypadá. Je krásné ráno, jehličí voní a šlape se mi krásně. Pod kopečkem je městečko jako dlaň.

Les Auberts

V místní pâtisserie – něco mezi pekárnou a cukrárnou – si dávám kapučíno a čerstvé croissanty. Poprvé se setkávám s platebním automatem – dívčina nacvaká do tabletu nákup, bankovku nebo mince nasypete mašince do držtičky, ona vyplivne drobné nazpátek, vše rychlé a hygienické.

Paní šéfová zřejmě zaučovala novou sílu, takže po ní vše kontrolovala, ale jak jí šlo prodávání od ruky! Chleby, bagety, hromady úžasných zákusků. Největší problém je vybrat si. S každým prohodit pár slovíček, usmát se. Mají tu čtyři stolky, takže i obsluhuje na place a lidí, že kdyby byl krám 3x takový, tak stejně budou stát na chodníku. A ta vůně! Teplá kombinace baget rovnou z pece, dobré kávy, zákusků. Nechce se mi odtamtud.

Vedle Boucher – traiteur Maison Jean. Řeznictví/ prodej hotových jídel kterým bych si nedovolil říkat polotovary ani ve snu. Majitel právě starší paní nabíral porci tmavého ragů, pak chtěl pán dva plátky lososa. A to bylo něco.

Pan řezník obřadně navlékl nové rukavice, vytasil dlouhý nůž s kulatou špičkou, jednou ruku položil na rybu a pod dlaní z ní uřízl dva stejnoměrně tenounké plátky po celé délce ryby! Jako samurajským mečem! Prostě kdo umí …..Skoro jsem se styděl, že si vezmu jen půl grilovaného kuřete. Otáčely se na grilu ve výloze a voněly ven tak ukrutně, že jsem slintal jako bernardýn. K čerstvé bagetě bylo nepřekonatelné. Pak už jen razítko v kostele a stoupám zase do lesů.

Černé houby v lovecké sezóně

Lesy jsou tady hlavně listnaté -spousta kaštanů, buků a habrů. Je zajímavé, že zrovna kaštanovníky se tak roztahují. Zmlazují ze starých pařezů a tak sice nemají ty rozložité koruny jako u nás ale stejně dokážou ostatní stromy úspěšně vytlačovat.

Potkávám spoustu houbařů. To mi vrtá hlavou, protože před tím v jehličnatém lese ani noha a tady chodí celé rodiny. Ať koukám jak koukám, mezi spadaným listím nevidím ani prašivku. Nakonec se dovolím, a nakouknu do košíku – sbírají stročky! Takové černé drobné trumpetky, nesmírně dobré, jak paní s mlaskáním ukazuje. Pak tam má ještě jedny, o kterých jsme ani neslyšel a nepomůže ani strejda Google, i když se paní snaží najít správný obrázek.

Na tyhle černé houby musíte mít oči jako ostříž. Ale když víte, co máte vidět -najednou jich tam bylo!

A všichni houbaři mají reflexní vesty! Že zrovna začíná lovecká sezóna a je nebezpečné se v lese pohybovat jen tak. Takže frantíci jsou se zbraní v ruce stejní pošuci jako ti naši.

Ve Valencogne je ukázkový oblázkový kostel

Fasáda má vzor pšeničných klasů. To muselo dát práce. A pořád drží, nikde žádné vypadaná nebo poškozená místa. Chvilku si v něm posedím před panenkou Marií.

Sv Jakuba vystrčili ven, aby mohl procházejícím poutníkům kdykoli požehnat. S modrou hřebenatkou je nepřehlédnutelný.

Na kopečku se napojuji na krásně rovnou cyklostezku. Teď odpoledne po ní jezdí docela dost lidí. Zase všichni v reflexních vestách.

Nalevo pod kopcem je nějaká přehrada, podle cedulí Paladru. Takže zjevně rekreační oblast. Ťapu si to do Le Pin. Připadá mi to jako dobrý fór pojmenovat svoje město Borovice. Skoro jako Bradavice. Jen škoda, že jich tu moc neroste.

Rovná cyklostezka se mění opět v turistickou, tj. hromady kluzkých valounů, sem tam louže a mech. V úvozech do ní ještě zasahují větve keřů. Místňáci tu nicméně na kole valí stejně jako po silnici, naprostí sebevrazi. Jak se začíná stmívat, tak asi spěchají domů. Občas nestačím uskakovat, když letí z kopce.

Spím u koní

Požádal jsme si ráno o teplý pelíšek a teď je tady! V zatáčce polní cesty jsou vidět balíky sena, výběh s koníky, vše v optimální vzdálenosti od vesnice, děkuji, děkuji, děkuji.

Zalézám pod plachtu, která je přehozená přes rozřezané balíky, odkud berou seno na krmení. Za chvíli slyším jemné funění, vykouknu a kolem stojí pět koní! Přišli se úplně neslyšně kouknout na vandráka!

Naštěstí je to za chvíli přestane bavit a jdou na druhou stranu dlouhého výběhu, kde mají nějakou baštu.

V seně je teploučko, jen do půlnoci hraje nějaké techno z blízkého statku. Ušel jsem asi 35 km.

Zítra uvidím koně trojského