
Černé houby. Na pouti vidíte (a sníte) leccos
Během cesty jsme si párkrát houby nasbíral. Ale pravá sezóna zjevně začíná až teď. Pravda je, že tyhle černé houby bych dřív doma nesebral.
Moje tříměsíční pěší pouť z Poděbrad do Santiaga de Compostela 2024. Cesta přes Evropu, plná výzev, příběhů a vnitřních proměn. Je jednodušší putovat než psát. Ale dělám co můžu

Během cesty jsme si párkrát houby nasbíral. Ale pravá sezóna zjevně začíná až teď. Pravda je, že tyhle černé houby bych dřív doma nesebral.

Kopečky se zmenšují, zůstávají vinohrady a mění se název oblasti. Dávám sbohem Savojsku, čeká mě prudce proudící Isére. Podobnost názvu s Jizerou není náhoda.

Život není film. Nechcete přece jen čumět, jak druzí předvádějí, že jsou top a happy v každé vteřině. Jdi a dívej se kolem. To stačí.

Není to tak, že během pouti jen berete. V Chanaz jsem se přesvědčil, že šance někomu pomoci přijde stejně rychle jako dárek za ni. Báječný zážitek, zachránit dámu v nouzi.

Řeka Rhona je jednou z nejkrásnějších řek Francie. Jenže když leje, tak si tu vodu zespoda fakt nevychutnáte.

Na seznamování se z Francií je Savojsko tak akorát. Kopce, ale ne velké. Vody dost a začínají francouzská špecifiká. Všimněte si např. hromady zemědělských strojů za lurdskou jeskyňkou

Začínám ochutnávat Francii. Nevím proč jsem si myslel, že je placatá a překročením hranice půjdu po rovině. Ale přivítání na začátek Via Gebenensis stálo za to

Ženeva, tady na chudáka nenarazíte. Spousta všeho k vidění a slyšení, muzeí a atrakcí. Ale když vás bolí hnáta, je vám všechna krása světa šumák.