Camino Portuguez. Pobřeží 3 den z Labruge do Póvoa de Varzim 🌊

Třetí etapa Camino Portugués nabízí vše, co si poutník může přát – oceán, eukalypty, kouzelná města a přívětivé kavárny. Z Labruge přes Vila do Conde až do Póvoa de Varzim – 14 kilometrů mořského vzduchu, portugalských trhů a drobných radostí, které dělají poutní cestu nezapomenutelnou.

Zuzka září nad stánky s ovocem, já testuji novou kudličku na melounu a labuťák u jezírka se dožaduje svého dílu chleba.
Den končí v Póvoa de Varzim, u tichého kostela São José de Ribamar. Moře šumí, vítr fičí – a my si poprvé po letech opravdu uvědomujeme, že jsme jen my dva.

3 den pouti 26.9.2025 Labruge – Povoa de Varzim

Ráno nás budí hlasy a cinkot nádobí z kuchyňky. Mnohem příjemnější než šustění igeliťáků. Mám nějak ucpaný nos, což byla včera během cesty kolem rafinérie a ČOV výhoda. Jenže průvanová noc mi moc neprospěla, zřejmě jsem od kejchala v letadle o řadu zpět chytil rýmičku. Zuzka je naštěstí v pořádku, tak si po ránu rozpouštím neem a doufám, že to bude jen 3 denní rýma. Moře léčí všechno – i poutnickou rýmu.

Dáme malou snídani a pořádný start espresem v nedalekém baru. Mapy.cz nás vedou vesničkami zpátky k moři. Všude po domech a před domy obdivujeme spousty spousty kytek. Báječné je dláždění ulic -klasické žulové kostky, díky kterým víme o každém autu dřív než se objeví. Největší kravál dělají Tesly.

Pak šup ven mezi políčka, háječky s eukalypty a korkovými duby. Těmi se dostáváme zpátky na oficiální camino hezky k moři. Počasí láká ke koupání, výstražné cedule na plážích o něco méně. Jsem za bojínka, ale fakt nechci nějaký malér hned na začátku.

V Mindelo vidíme v moři plavat chlapíka v neoprenu, má docela dost starostí překraulovat vlny a když se postaví, jedna mu podrazí nohy a stáhne ho zpátky. Pak už Zuzka tolik na vykoupání nenaléhá.

Po pohodlných dřevěných chodnících docházíme do města Vila de Condé

Vila de Condé

Na první pohled nás zaujme slon vysoko na štítu kláštera klarisek nad řekou. Fakt jsem nedohledal, proč tam je. Na druhý pohled nádherný akvadukt, který klášter zásoboval vodou. Nepochází, pravda, z římských dob, má jen 500 let. Ale zdobí městečko jak krajka dámské negližé. Vidíme ho prakticky odevšad.

I z infocentra, kde nám dávají krásné razítko da kredenciálů.

Blíží se poledne a ze včerejška jsme trochu uondaní, tak si najdeme u velké fontány prima kavárničku. Malé presíčko a dva croissanty nám zvednou náladu a vidíme, že z nedaleké brány pořád chodí lidé z plnými taškami. No jo -pátek -den trhu!

Trh ve Vila de Condé

Tak si jdeme mlsnout. Na prvních 100 metrech jen všechno k jídlu. Trhovci mají stánky uspořádané do velkých čtverců o straně ta 10 metrů. Jeden čtverec – sušené a čerstvé ryby. Další uzeniny. Další čerstvé maso. Další dva ovoce. Zelenina. Tři mají pekaři a cukráři.

Všichni nabízejí ochutnat, úplný ohňostroj chutí. Zuzka připomíná myšáka Remyho z Ratatui. Úplně zapomíná na svůj delikátní trávicí trakt a je ve svém živlu.

Nakonec kupujeme čerstvý chleba , vynikající uzené churitos a čtvrtku melounu, kterou slupneme u fontány. Mám i novou kudličku za 12 EUR – bez nože jsem si připadal neúplný. Chlapík z nějakého důvodu trval na tom, že si místo dvouevrové mince vezme českou dvacku, tak ať mu slouží.

Nožík testuji právě na melounu, má strašně slabou čepel. Je jak břitva. Hned se k nám slétají holubi, ale do melounových zrníček jen klobnou a dužina jim nejede vůbec!

Kostel Matriz de Vila do Conde obcházíme jen zvenku, je zavříno. Zvenčí usuzuji na gotiku a tak jsem trochu zklamaný, protože tyhle staré kostely mají šmrnc. Ale jedna příležitost zavřená, jiná otevřená. V úzkých uličkách objevujeme otevřený magistrát a razítko z úřadu je mnohem opravdovější než z info centra, ne?

V lékárně ještě pořídíme nůžtičky na nehty – nechtíc předběhneme celou frontu, protože tady si každý vytiskne lísteček s číslem a spořádaně čeká, než přijde na řadu. Snad nám Portugalci odpustí.

Zuzka po včerejšku sotva tahá nohy a pociťuje silný tlak v krajině břišní, tak honem honem a zachraňuje nás cukrárna.

Café do Parque da Cidade João Paulo II

Příjemné místečko s venkovním posezením kousek od jezírka. Než si Zuzka vyřídila vše potřebné, tak si dávám to co pán vedle -zapečený banán se skořicí. Baštááááá. Jak jednoduché, tak dobré.

Když při odchodu procházíme keříky sestříhanými do koulí, tak nás přepadne pořádný labuťák. Zuzka hned odlamuje kousky chleba z trhu a labuťák jí je oždibuje rovnou z prstů. Tohle bych tu nečekal.

Povoa de Varzim

Plynule do něj přecházíme moderními čtvrtěmi z Vila de Condé. Odskakuji si do kaple de Santiago po cestě. Nádherné azujelos, neuvěřitelný vyřezávaný oltář a speciální výklenek na svíčky. Vypadá trochu jako trouba, taky tak sálá, má odtah ven a je plný zapálených svíček.

Všechny z pravého včelího vosku, takže naplňují kostelík úžasnou vůní. Na poličce za dveřmi si navíc můžete vybrat i různé tvary z vosku – bolí vás ruka? Můžete ji koupit a nechat z ní odlít svíci. Jsou tu i nohy, dětská postava z vosku, ňadra, další tvary se neodvažuji odhadnout. Nějaká ledvina? Skoro by se chtělo říci nějaké vúdú.

Venku před kostelíkem bronzová socha majora Antónia José da Mota -zjevně oblíbený chlapík, se kterým se každou chvíli někdo fotí.

Doháním Zuzku, která šla napřed a úspěšně nacházíme dnešní spaní v Albergue São José de Ribamar. Recepční je správný řízek, odbavuje několik lidí najednou. V ložnici potkáváme i několik Slováků.

Ještě se jdeme trochu cournout po nábřeží a udělat drobné nákupy, hlavně kapesníčky, protože mi teče z nosu jako z vodovodu. Albergue je kousek od růžového moderního kostela

Igreja Paroquial de São José de Ribamar

Zvonice ve tvaru kříže, vnitřek kamenné kapličky, dřevěný strop ve tvaru lodi a krásná rozeta nade dveřmi. Je tu tichounko, opravdu se mi hezky děkuje.

Tyhle otevřené kostely, to je věc, která mi v Čechách chybí. Vždyť většinou se na stavbě kostela podílela celá obec, ať formou desátku nebo materiálem. Každá vesnička si kostelík vyšperkovala nejlíp jak uměla. Je to místo, kde si člověčí duše může ulevit, plné modliteb a víry. Bůh přeci nemá otvírací hodiny, aby se muselo čekat na mši. Aspoň podle církve je všude a teď, jen v kostelích asi ne a proto jsou zavřené?

Atlantik

Dneska to máme za 14 km.