Razítko, perník a surfy místo rajčat na Camino del Norte. San Sebastian -Zarautz

Takže ráno raníčko klušu zpátky ke katedrále a tumáš čerte kropáč! Kostelník se přivalí až k osmé, takže mám třičtvrtě hodiny čas na obhlídku okolí. Všude zavřeno, až konečně najdu čerstvě otevřené obchodní centrum. V kavárně právě vynášejí židličky, tak dám cafe americano a dva croissanty. Oboje mnohem hutnější než ve Francii, ale dá se. Budu si tady muset oblíbit jinou lahůdku, abych si nekazil vzpomínky na Francii.

78 den pouti 30.10.2024  San Sebastian – Zarautz

Jdu se podívat ke katedrále, ale ještě vrata zavřená. Při přecházení přehlédnu výjezd z garáží pod katedrálou a málem jsme doputoval. Auta z nich vystřelují jak rakety.

Pak mě přitáhne vyloženě voňavý krám. Prodávají placky plněné masem. Ale tedy pořádné! O patro níž mají něco jako pec na picu, takže pán chodí nahoru dolů a nosí dobroty. Zkouším ho anglicky udrndat na kousek, ale je neoblomný. Ještě máme zavřeno, ukazuje na hodinkách. No, jeho škoda.

V osm hodin dostávám vytoužené razítko a po přímořské kolonádě se vracím do albergue pro baťoh. Oni promenádu myjí! Ne jenom kropicím autem, ale regulérně mycími vozy jako podlahu někde v nákupním centru kartáči a mycím prostředkem. Do toho se motají ranní běžci, kupodivu hlavně ženy. Done Quichote, ty to vidíš. A líbí se ti, co?

Odliv v San Sebastian

Je odliv, takže nemusím tunelem, ale jdu po pláži a skalním chodníku, který byl včera 2 metry pod vodou.

Skály připomínají zkamenělé vlny. Nebo hřbet obrovského pravěkého ještěra. O kus dál jsou vrstvy pískovce vodorovně jako police a zaplněné jemným pískem. Všude cedule „Pozor klouže“ a „Neskákat“ .

Ve skále bylo něco přidělané obyčejným železem. Mořská sůl z něj udělal úplný šperk.

Poutnice s baťohem se chce jít koupat, ale musí jít za mořem skoro na ostrov Sv. Kláry. Nechala si ho sice dost daleko od vody, ale hravé vlnky občas doběhnou až k němu a to dřív než ona. Někdo bude dneska spinkat v mokrém spacáku, zdá se.

Ale dost už bylo roviny, vzhůru do kopce! V albergue vyzvednu baťoh a už to zase jde jako na střechu. Ve stoupáku se potkávám s Holanďanama ze včerejška. Jeden právě odkládá svršky, protože je sice chládek, ale kopec brutálně zahřívá . Na malé vyhlídce zastavuji „kvůli focení“ – je tu krásný výhled na Seminario Diocesano a San Sebastián. Hlavně ale chytám druhý dech.

Pokračujeme po krásné hřebenovce.

Doprava koukám na moře, doleva ze suché stráně. Cestu lemuje množství hlodašových keřů. Nechtěli byste do nich spadnout -jsou samý trn. Kvetou krásnými žlutými květy, celý sráz svítí jako pozlacený.

Orio a zelináři s českou stopu

Při sestupu po úzké silničce se po pravé straně najednou objeví dlouhé záhony. Pórek, různé druhy salátů, lilek, okurky, rajčata. A to je konec října!

Za záhony farma a prosklená veranda, ze které na mě mávají. Provozují tu poutnickou občerstvovací stanici. Zastavují se i cyklisti Dostávám hrnek kafe a čerstvě upečený perník Vše donativo.

Když se šéf dozví, že si odchytli Čecha, hned vytahuje katalog a že objednává semena z SEMPRY Veleliby. ( Veleliby leží 12 kiláčků od Poděbrad za Nymburkem)

No to je gól! Že už ho jako váženého zákazníka několikrát zvali na návštěvu, ale nemůže opustit farmu. Ukazuje mi, že má i skleníky a opravdu co ráno sklidí, mají už za hodinku v tržnici. Že prý takhle dělá 4 sklizně do roka a saláty celoročně. Mazec. Hodím mu pár EUR do plechovky pro paní. Perník měla opravdu dobrý.

Pak už jen projdu pod dálnicí, kolem hřbitova a jsem u řeky v Orio.

Patrový kostel v Orio

Jak jsou přímořská městečka natlačená do kopců, tak jim kostel vyšel s několika patry. Obcházím pod krytou verandou a hledám vchod. Jenže je všude zamčeno, trefil jsem se mimo bohoslužbu. Holt to není Francie, kde jsou skoro všechny otevřené. A záchod poblíž asi taky nebude.

Jen za rohem kouří dva mlaďasové trávu. Příšerný smrad. A to je na dohled lávka na faru.

Nakonec sjedu výtahem o dvě patra níž a hele, lékárna! Už mi dochází mazadlo na hnátky, tak jdu zkusit štěstí. Vysvětlím své přání, pan lékárník obejde táru, přiklekne, zkoukne hnátku, dloubne prstíkem a tiše pískne: „Potřebujete urgentně antibiotika a kortizol. Stavte se u doktora za mostem a přijďte s receptem.“

No, nebylo to přesně slova co jsem chtěl slyšet. Ale vzhledem k tomu, že cítím že otok ustupuje to nebude tak hrozné. Cestou jsem dvakrát našel po příkopech lichořeřišnici, tak salátek a Pánbu pomůže.

Oficina de Turismo de Orio má taky poledne, tak přejdu most a podle loděnic šlapu směr Zarautze.

U cesty vystupují z lesa zase ty nádherné pískovcové vlny. Tentokrát jakoby je pořádná ruky ohýbala nahoru. Pak už jen vlevo v bok přes malý kopeček a docházím dva Italy. Jeden Sicilián, druhý z Turína. Jsou ve Španělsku na dovolené a udělali si jednodenní trip. Oba dělají v IT. Turíňan často chodí různé poutě -do Říma, Asissi apod. Zval mě, že obzvlášť pouť do Říma je krásná. No, třeba někdy.

Zarautz -tady se koupí lehčeji surf než rajčata

V Zarautz zastavuju u prvního hostelu, který má volno. Mám půlhodinky čas, než začnou ubytovávat a tak si dole v bistru dávám kafe a tortillu de potátas -bramborový koláč. Už mám favorita. To je bašta!

Boss přišel, tak nafasuji vstupní kód a postel. Sprchu, přezout a na nákupy!

Běžné krámy drží ještě siestu. Jdu se podívat na pláž a tam jeden otevřený obchod vedle druhého. Surfy, neopremy, věci na surf, surfařská škola. V moři se válí černí tuleni, co čekají na svou vlnu.

U silnice spousta dodávek s rakvemi na surfy na střeše. Taky malé mopedy -ty mají na boku speciální surfháky. Tak tady asi nenakoupím.

Zkouším to ve městě, najdu zeleninu i lékárnu, takže paráda. Uvelebím se na lavičce před klášterem karmelitánek, namažu hnátku.

Pak uzobávám hrozno a sleduji na sluníčku cvrkot v parku.

Děcka hrají něco jako rugby, jen se tak brutálně neskládají jako dospělí. Fakt jim to jde. Holky s klukama společně a rozhodně se nenechávají zahanbit.

Cestou zpátky se zastavím v karmelitánské kapli. Sestřiček tam sedí asi deset, modlí se růženec. K tomu dost lidí z města. Nicméně žádné bohoslužby neběží, takže půl hodinku blaženě posedím. Když se za praskotu kloubů zvedám, tak se většina s úsměvem otočí a jedna mi požehná. Děkuji, děkuji, děkuji.

Stmívá se a pro jistotu v jedné kavárně testuji, jestli to s tortillou nebyla náhoda. K tomu kousek tapas s iberijskou šunkou a ovčím sýrem. „Žádná náhoda, mám gurmánského favorita pro Španělsko!“

Odpočinkový den zakončím na terase hostelu. Udělám si čaj, koukám na moře a pohoda. Jen jsem si musel přehodit postel než přišli další spolunocležníci, protože v mém koutě strašně vrčel mrazák zespoda z bistra.

Dneska 26 kilometrů. Od zítřka už zase budu spojovat dvě etapy denně.