Z Weingarten přes Havraní hrad. Pod bouřkovými mraky

Ranní snídaně v hotelu Rössle stojí za to. Je vidět, že tu jsou zvyklí na dělníky. Kuchař mi průběžně přisunuje čerstvě opečenou slaninku, vajíčka mají tak akorát rozteklé žloutky, úžasné žemle, ňam ňam ňam. Kuchař je takový správný starší řízek s holou hlavou, jizvou na krku a rukama silnýma jako moje stehna. Věřím , že kdo ho nakrkne, bude s milým úsměvem nasekán do klobásek. Dostal jsem jich balíček na cestu, Gruess Got a Viele danke!

28 den 10.9.2024 Wengarten – Leimbacher

Značky Jakobsweg vedou přímo kolem hotelu, jen jsem si jich včera v dešti nevšiml. Takže vzhůru do kopce! Takový stoupáček hned po snídani dokáže nastartovat. Naštěstí hned za kopcem je další městečko

Ravensburg – Havraní hrad.

 Protože jsem z Weingartenn odešel bez razítka, šňupám po městě, kde bych ……….v info centru mají otevřeno až od 10 hodin. Vidím otevřené okno, tak ťukám a škrábu jak Jezinky na Smolíčka Pacholíčka a mám ho v 8:30! Krásně velké -je na něm Schutzmantelfrau – Paní s ochranným pláštěm, pod kterým má schované ravensburčany jako děti.

Váže se k ní úžasný příběh, který ukazuje i pomíjivost lidské vděčnosti.

Od 15 století stála na hlavním oltáři kostelaa Liebfrauenkirche. Během moru se při procesí ukázalo, že mor ustupuje a stala se velmi uctívanou pro své zázračné schopnosti. Jenže v průběhu staletí byla kvůli „měnícímu se vkusu“ odložena na půdu a posléze se dostala do soukromých rukou. Ovšem ještě před koncem 2 světové války zasáhla – zjevila se spojeneckému pilotovi v jeho bombardéru a tak to otočil, takže Ravensburg unikl bombardování. Dnes je originál v Berlíně a v Ravensburgu mají jen kopii.

Víte, kdo je Jodok?

Druhé razítko si odnáším z kostela Sv Jodoka( Sv. Jošt). Do teď jsem o něm neslyšel. Z kostela mu udělali s pomocí peněz EU centrum pro mládež Jugendkirche Joel. Fakt krásné místo s barevnými varhanami.

Až ex post jsem zjistil, že je patron poutníků, nevidomých, pekařů, námořníků a má v referátu dobrou sklizeň. Proto tam byla jako dekorace hromada čerstvé zeleniny!

Cítím, že se mění počasí. Na nebi jsou mraky jako hrady – ne ty klasické bouřkové, ale mraky na mracích a na nich ještě jedny mrakové hrady. V životě jsem nic takového neviděl. Vzbuzuje to hrůzu. Doufám jen že tahle hromada vody spadne někde jinde. Jak občas vyleze sluníčko, tak vidím celou jejich výšku.

P.s.: bohužel to spadlo u nás doma -záplavy 2024

Musel jsem si dát v Ettemkirch kafe, protože mám tlak někde u kolen.

A taky nakoupit do zásoby chleba, sýr a kus špeku. Mají tu vynikající řeznictví.

Cesta vede mírnými kopečky, pořád doleva doprava a sady sady sady. Jabloně, hrušně, švestky, dokonce malinová plantáž. Tak 15 kilometrů samé ovoce! A dobré. Červík není parazit.

Svatí Jakubové v Unterteuringen

V Unterteuringen stojí u mostku kamenný Sv Jakub a po ním mosazná schránka s razítkem. Fakt dobře vymyšlené, skoro blbuvzdorně. Samozřejmě neodolám a bum do kredenciálu!

Kousek za Unterteuringen se vynořuje další ohromný dřevěný Sv. Jakub – památka na velkou pouť místních do Compostely! S lavičkou, stolem, malým přístřeškem a fotkami tvůrců.

Protože se pomalu blíží večer, tak hledám místo na spaní. Ale tady moc fouká.

Po půl kilometru je nalevo nějaká klubovna s verandou, upozornění že objekt je sledován kamerami, kolem vysekaná tráva jako na golfovém greenu, co to může být? Že by skauti? Trochu napovídá nápis Achtung Flughafen, ale tady by nepřistál ani čmelák. Letiště pro modeláře a dronaře!

Smažené žáby u Leimbachu

O kus dál vidím ve svahu nějaké stavbičky jako seníky nebo kůlny, možná se zašiju někde tam? Ale na co vysoký plot? Normálně bývá kolem pastviny jen nízký ohradník.

Ukázalo se že jde o rezervaci Hepbacher-Leimbacher Ried – mokřadní louky a tak. Na kopečku v křoví je Beobachtungstelle neboli pozorovatelna. Větší dřevěný přístřešek se střechou a v delší stěně má desítky dřevěných okének s vyklápěcí okenicí pro nenápadné pozorování přírody. A je co pozorovat-podívejte se jim na Instagram.

Na pastvině za tím vysokým plotem se majestátně pohybuje rohatý skotský skot. To aby podmáčené louky nemuseli sekat. Trochu to připomíná rezervaci v Milovicích, ale menší. Uf , ještě že jsem tam nevlezl.

Přes rezervaci jde vedení vysokého napětí a na špičce každého stožáru kruh s čapím hnízdem! Některé je ještě obsazené. Když jim vypadne žába ze zobáku, tak musí být smažená.

Padá mi nebe nad hlavu. Bouřkové mraky

Usadil jsem se na židličce před pozorovatelnou, kochal se západem slunce pod bouřkovými mraky, pomalu večeřel a nic mi nechybělo. Přišli ještě starší manželé s pejskem a dalekohledem, trochu jsme si popovídali.

Ty nízké mraky jakoby padaly rovnou na hlavu. Pořád se mění a hrnou se oblohou. Jak je sluníčko těsně nad obzorem, občas je nasvítí od spodu. Zvláštní pocit. Fakt jsem rád, že mám dneska nad hlavou pevnou střechu.

Když se setmělo, tak jsem zaklapl všechny okýnka, ke stěnám připíchl tarp kvůli závětří a spalo se mi jako v nebíčku. Ušel jsem asi 35 km.