Baskicko ve Francii. Arzacq–Maslacq,výhledy na Pyreneje a zralé kaki

Dnešní noc byla děsuplná. Někdy kolem druhé nás všechny probudil strašný výkřik někoho na pokoji. Jestli se někomu něco zdálo, tak to musela být síla. Ráno jsme se po sobě koukali kdože to jako byl, kupodivu nikdo.

Sbohem Gaskoňci, vítá mě Baskicko. Fakt se mi líbí kulatá značka s dřepícím panáčkem směr Francie. Ukazuje vztah k rodné zemi řečí jasnou a výmluvnou.

72 den pouti 24.10.2024  Arzacq- Maslacq

Hned po sedmé se scházíme v pekárničce naproti gíté – čerstvé bagety, croissantya a tak husté espreso, že sotva teče ze stroje. Červánky už mě zastihnou za trojúhleníkovým jezerem u Arzacq. Nadkreslují romantický pohled na siluetu městečka a vzdálené hřebeny Pyrenejí.

Baskicko ve Francii

To je naprosto vážná věc. Chlapi už nefandí fotbalovým primadonám, nýbrž drsným ragbistům. Stejně tak malí kluci na školním dvoře nečutají do meruny, ale přehazují si šišatý balon. Francouština se mění v něco, čemu nerozumím, takže když mě ráno v pekárničce paní pochválila za krásnou španělštinu, myslela to naprosto upřímně. Naučené francouzské fráze ze včerejška tak přišly vnivěč.

Baret je tu skoro povinný, mají ho dokonce i traktoristi, které pořád pilně vozí kukuřici. A cesta se začíná opravdu pěkně houpat. Nahoru do kopečka, pokoukat se po hřebenech hor a zase zprudka dolů k říčce nebo potoku.

V Louvigny takhle míjím krásný mlýn. A o kus dál mají v zahradě velké banánovníky. Fakt i s malými banánky. Na dalším kopečku ve mairie Fichous Riumayou chytnu samotnou starostku a mám krásné kulaté úřední razítko. A zase dva kopečky a jsem v Géus-d’Arzacq.

Géus-d’Arzacq a zralé kaki

Tenhle strom s obrovskými oranžovými plody jsem míjel několikrát. Teď se jedna jeho větev natahuje až do silnice. Na chodníku je jich pár spíš ve formě marmelády, ale jedno je ještě v celku. Zřejmě spadlo nedávno. Neuvěřitelná dobrota. Slaďounké, voňavé. Vůbec nechutná jako jako ty tvrdé tenisáky z Alberta. Dá se skoro pít a naplňuje mi nos kombinací vůně broskve , staré růže a medu.

Správně je to tomel japonský, ale to může být nám kaki milovníkům jedno. Je zajímavé, že tenhle strom je prakticky bez listí. V tom kolem projíždí velký traktor, jedna z těch oblud vozící kukuřici, všechno se otřese s už mám pokakiovaný i baťoh a klobouk. Hned zbytky plodů oškrábu a olížu, žádná škoda. Jestli mě někdo pozoroval, tak se musel dobře bavit. Zralé kaki je ale král ovoce, žádná debata.

Brutálně ořezané platany

Vůbec celé městečko je na Francii pozoruhodně upravené. Trávníky sestříhané, kvetoucí mahonie a další kytky u chodníků a dokonce astry ve starých pařezech. U místního kostela mě ale dostane alej fakt brutálně seřezaných platanů. Větve ukončují palice jak z bradavické vrby mlátičky. Všechny končí ve stejné výšce, asi aby nebránily výhledu na vzroně udržovaný kostel. Když ale jejich pahýlky porovnám s vznosnou krásou platanů u kanálu Di Midi v Moissac, je mi do pláče.

Pomps

Vesnička hned za Géus-d’Arzacq s nádherným mlýnem a starým pásovým katrem. Tady by si milovníci urbexu přišli na své. Kolem katru se dokonce dá otočit, takže jen promazat, nasadit pás pily a můžeme řezat. Cha cha, truhlářská úchylka se zase projevila. Ale opravdu tu jsou i vozíky na kmeny a prkna, někdo je šikovně otočil, aby zbytečně nerezly.

Castillon

Na lavičkách před kostelem se seznamuji s blonďatou Lesley z New Yorku. Jak zjišťuji, je to jedna z populárních postaviček na trase. Během chůze bojuje hlasitě sama se sebou a všichni jí fandí. Zašel jsem si do místního kostelíku Sv. Petra na svoji kostelní chvilku. Dohonil jsme ji až pod stoupákem do městečka d’Arthez-de-Béarn.

Takové povzbuzování při finiši nemůže mít ani vítěz Tour de France. Když nahoře šťastně dopadne do křesílka před kavárnou, celá její parta jásá, jako kdyby ten slavný závod vyhrála. A myslí to upřímně.

D’Arthez-de-Béarn

Oblíbené etapové městečko na samém vršku. Zajdu do místního řeznictví pro vaničku paelly a kousek něčeho jako husí soté. Moc mastné a dobré. Pak v zatáčce s exkluzívním výhledem na Pyreneje objevuji Salon de thé u Nathalie. Je to i obchod s místními bioprodukty a zjevně střed společenského života celého městečka. Dávám si espreso, k tomu místní fíky a sušenky. Naprosto báječné. A krásné razítko. Ani se mi nechce dál.

Zajdu ještě do místního kostela. Místo klasických obrazů křížové cesty tu mají moderní bílé alabastrové reliéfy. Samotný kostel se starorůžovými stěnami a bílými gotickými žebry působí velmi příjemně, skoro domácky. Moc hezky se v něm sedí.

Naháčci v lesíku

Cesta z D’Arthez-de-Béarn kupodivu nevede rovnou z kopce dolů, ale po hezkém táhlém hřebeni. Napravo má někdo sbírku sukulentů. Aloe, juky, opuncie, dokonce pětimetrové agáve mu tady kvetly.

Po dvou kilometrech udělá vpravo v bok do lesa. A tam u bývalé chatky kvete plno fialových naháčků, takto tedy ocůnů. V mechem porostlé chatce by se asi dalo i přespat, nejen schovat před deštěm.

Za chvíli už scházím do údolí k řece Le Gave de Pau a městečka Maslacq.

Chambre d’hôtes Chez L – Les portes de Maslacq

Tuhle gíté najdete hned za místním zámečkem. Je zajímavé, že se tady objevují na fasádách stejné vzory vyskládané z oblázků jako na hranicích se Švýcarskem v kraji Les Aubres.

Když přijdu, tak nikde nikdo. Paní Beatrix, která ji vede, šla s dříve příchozími pro zásoby. Sundám si u zahradního stolečku boty a popíjím připravenou vodu s domácí šťávou. Přezouvárna a antištěnicová baťohárna tu je v přilehlé stodůlce. Když všichni přicházejí akorát začíná drobně pršet.

Tak vyřídíme administraci a dopouštím se prvního faux paux, když odmítám společnou večeři. Chci zlikvidovat zásoby z Arthez-de-Béarn, pak je ale strčím do lednice a dám si prima dýňovou polévku a salát. Nakonec rychlý dezert -kousky koláče v čokoládě.

Škoda, že po neemu chutná všechno nahořkle, ale chci předejít zánětu v levé haksničce. Chodit se s holí dá, jen nesmím zastavovat, pak pálí.

Nakonec vytvoříme malebnou skupinku u krbu a povídáme si. Paní Beatrix domluvila kamarádku, co mluví anglicky, takže si takřka všichni rozumíme. Jsme tu zase světová sbírka -John z Waymingu, mlčenlivý Korejci a Mód z Francie. Pokojíky tu má domácké a pohodlné postele. Odpočinek zasloužený, dneska to mám za 39 kilometrů.