Archa pro poutníky. Svatojakubská pouť je mezi Gaillac a Vaylats plná překvapení

Dnes jsem právě druhý měsíc na svatojakubské pouti do Santiaga de Compostela. Kousek mezi Gaillac a Vaylats mimo dolmenů, menhirů a cazelles skrýval jedno ohromné překvapení. Obrácenou loď – archu -celou pokrytou hřebenatkami. Podle mapy.cz zbývá do Santiaga už jen 1200 kilometrů a tak Sv, Jakubů s jejich znaky přibývá. Začínám přemýšlet, které Camino by bylo nejlépe ve Španělsku projít.

63 den pouti 15.10.2024  Gaillac – Vaylats

Z gíté vycházím hned za rozbřesku. nastartovaly mě míchaná vajíčka jako doma a pořádný hrnek čaje. Když je dobře zásobená kuchyňka, je to paráda. Míjím kostel, místní tvrz a už vidím ochutnávku na dnešní den. Malinká cazelle, v ní ještě menší Svatá rodina i s Ježíškem – příprava na Vánoce?

Holá vápencová cesta je za chviličku z obou stran obklopená metrovými vápencovými zídkami. Některé novější, jiné s vrstvou mechu jakoby je peřinkou přikryl.

Žádné velké kopec, jen takové brdečky, aby se člověk mohl těšit co za chviličku uvidí. A všude suchá tráva, i doubky jsou oschlé, jen jalovčí a borovice přidávají do palety barev trochu zelené. Nedokážu si představit ten malér, když někdo upustí zapálenou sirku.

Mas de Bories

Tlačí se poezie

O pár kiláčků dál u vesnice první veřejná prádelna schovaná pod vápencovou skálou. S pumpou a upozorněním, že voda není kontrolovaná. Žádný zákaz, jen drobné upozornění. Srandisti. Začínám z toho pociťovat prudký tlak v břišní oblast, ale kostel ani záchody v dohledu! Tak tedy:

Najdi si klidné místo

vyhrabej hrobeček

polož do něj bobeček

vše uschovej tak

ať zůstane krásně čisto.

Uf, poetický přetlak odšuměl.

Nenechávat za sebou nic, co by mohlo druhým vadit, je na cestě nutnost, nejen slušnost. U cesty před další vesnicí je cedule:

Touto cestou projde ročně víc než 10.000 poutníků! Buďte ohleduplní a respektuje soukromí místních obyvatel

Víc než deset tisíce lidí jen touhle jednou trasou! Neskutečné! A já ji shodou okolností mám sám pro sebe.

Fascinují mě staré pumpy s kolem co občas míjím u cesty. Zjevně delší dobu nepoužívané, ze studen už tahá vodu elektrika. Ale věřím že po zapojení hadic funkční.

Starší domy ve vsích tu mají vymazlené. Všude kytky, břečťan na fasádě hezky zastřižený a ty detaily! Jako kdybych procházel katalogem nejhezčích vesnických usedlostí. Krásně vyspravené zdi ze světlého vápence, červené střechy, no, jako ze žurnálu.

Host do domu, hůl do ruky

A zase se cesta kroutí mezi zídkami. Sem tam je v vestavěný menší přístřešek pro pastýře, tedy cabane. Na rozdíl od cazelles, které jsou kruhové a stojí většinou samostatně. V jedné byla dokonce studna.

Archa pro poutníky

Před městečkem Limogne-en-Quercy je volně přístupné něco, co hned tak neuvidíte. Zvenčí vypadá jako velká obrácená loď pokrytá lasturami hřebenatky, jako bájná archa.

Zevnitř útulek, kde můžete posedět! Zdarma. Dokonce i pár poutnických publikacích tu je. I za dnešního slunečného dne je tu příjemně a mohu je děkovat autorům tohohle uměleckého předmětu? S láskou vybudovaného místu pro meditaci a modlitbu?

Když jsme se o ní později bavil s dalšími poutníky, zanechala tahle archa hluboký dojem na všechny. Nedokážu si tak úplně představit něco podobného u nás. Za první noc by pravděpodobně někdo půlku lastur oloupal, na zbytek nastříkal sprejem několik kosočtverců a zapálil. I když kdo ví, rád bych se ve spoluobčanech mladého věku pletl.

Limogne-en-Quercy a zasr….né francouzské chování v hospodě

Jsem docela rád že vidím větší městečko, protože potřebuji takovou specialitu jako náplň do propisky. A taky bych si dal nějaký obídek. Na třetí pokus mám úspěch. Majitel papírnictví/vetešnictví rozepsal jednu novou za euro, protože přesně moji náplň nemá. Musel chudák přehrabat celou krabici, než našel jednu píšící.

Kousíček od krámku je hezký kostel, ale zavřený. Což byl trochu zvednutý prst, jak jsem si později uvědomil.

Usazuje se u stolku na zahrádce hospůdky v centru, vytáhnu deníček a že si dopíšu zážitky, než přijde obsluha. Je nás venku pár, paní s pejskem, pán co si čte knížku u kafíčka, párek výletníků. Na černé tabuli specialita dne – husí játra. No tak si dělám slinu, že bych oslavil dva měsíce na cestě něčím vydatným, byť docela drahým.

Pigl poletuje od stolku ke stolku, ale ten můj pořád vynechává. Tak na něj zamávám, jakože bych si něco dal. Nic, otočí se zády a laškuje s paní a pejskem. Ukážu šrajtofli, jakože mám čím platit. Nic, baví se s pánem co si čte knížku. Ostatní se mojí snahou začínají bavit, ale jak cítím hlad, cítím taky netrpělivost a lehkou zuřivost.

Fakt jako v mém oblíbeném filmu Dobrý ročník předvádí zasr…né francouzské chování.

Zaskočím si tedy naproti do řeznictví pro skleničku jatýrek v husím sádle a půlku čerstvého chleba, za nadšeného hlaholu návštěvníků hospůdku ukážu číšníkovi, že je jednička a mizím v dál.

Nad městem je u dolmenu Joncas

v zíďce zasazená vyhřátá kamenná lavička. Jako jídelní stůl by byl dost nepohodlný. Tak se futruju aby se jatýrka náhoodoou nezkazila. To je pošušňáníčko, ňam ňam ňam. Přímo cítím , jak tečou rovnou do krve a vynechávají žaludek a všechny další orgány. To se to pošlape.

Z nějakého důvodu mi na googlu pípla žádost o recenzi z té hospody – asi měli free wifi a mobil se na ni chytil. Měli kliku, že už jsem byl po jídle. Takhle dostali aspoň jednu hvězdu a jen krátký komentář.

V podstatě se borec obětoval a choval se jako vůl, abych si o to víc vážil pohostinnosti vůči poutníkům a nebral ji jako samozřejmost

Varaire

Jo tak tohle je městečko podle mého gusta. Krásná nádrž s veřejnou prádelnou, že by se v ní dalo plavat. Místní umělkyně s nádhernými rybami zapíchanými na zahrádce a obrazem co zve dál.

Malá kavárnička s espresem co je tak silné, že samo leze z hrnku! K němu jako dárek kousek vanilkového dortu s piškotem! Nádherný malý kostelík s razítkem a druhé dostávám na radnici! Bomba, nádhera, fakt si užívám a ťapu dál.

Našel jsme si ke spaní zase klášter, jen se mi krátí čas. Poutníky ubytovávají do šesti, pak zazvoní zvonec a konec, hledej si sokolíku něco v lese.

Klášter je trochu stranou od svatojakubské cesty, takže dva kiláčky navíc. Ale ženou mě husí játra a kafe a tak za deset šest šťastně vpadám do brány.

Couvent de Vaylats

V refektáři sestřička jen lehce zdvihne jedno obočí a už se směje, že jsem se objevil jako duch. Vyřídíme papíry-tentokrát všechno klepe a kopíruje rovnou do počítače včetně platby kartou. Přidělí mi šedovlasou dobrovolnici v nejlepším věku, která krásnou čistou školní angličtinou sype instrukce. Hlavně být v půl sedmé na večeři!

Ve dveřích pokojů a chodeb je fantastická sbírka zámků a klik. Co dveře to originál. Jenom přijít na to jak která funguje mi zabere deset minut.

Ono se to nezdá, ale ve chvíli kdy fakt potřebujete rychle třeba na toaletu je takový hlavolam na cestě kontraproduktivní.

Na pokoji jsme se dvěma Španěly a jeden mluví anglicky. Hned s nimi probírám které camino ve Španělsku by touhle dobou bylo nejlepší. José mi na Whatsupu ukazuje dnešní video od kamaráda, co právě jde Camino Francés. Zima 3 stupně, vítr jako blázen a leje. A že koncem měsíce zavřou hranice kvůli sněhu. Prostě hory.

Chechtá se, že většina Evropanů si myslí, že Španělsko je jen horko a sucho. Ale Pyreneje jou pořádné kopce a je potřeba mít zimní výbavu.

Camino Nord po severním pobřeží Španělska, tam maximálně prší a je tepleji. Stejně se mi líbilo od začátku, ale je o pár stovek kilometrů delší.

Je prostě paráda, jak otázky na svatojakubské pouti fungují. Ráno jsem ji položil a večer už mám zasvěceného člověka, který mi srozumitelně vysvětlí odpověď. Ještě někde splašit pořádnou pláštěnku.

Jen tak tak stihnu sprchu a jdeme do jídelny. U večeře je nás asi patnáct ze všech koutů světa. Dobrovolníci už nesou mísy se zeleninovou polévkou. Dávám si dvakrát. A pak famózní dušená šunka s těstovinami a hořčicovou omáčkou. Ostatní se chechtají kam že to dávám, ale jídlo je neskutečně lahodné. Ještě že sedím vedle vegetariána. Když jdu do kuchyně pochválit kuchařky, tak je pozvu k ostatním a všichni jim zatleskáme.

Na závěr ještě přinesly ovocný mix a sýry, perfektní k lehké konverzaci.

Přisedá si k nám ředitelka dívčí školy, kterou sestřičky v klášteře provozují. Mluví francouzsky, anglicky a španělsky, plynule přechází z jazyka do jazyka. Báječná dáma, velmi šik, jak se na ředitelku sluší. Ze začátku byla ještě dost přísně školní, ale pak ji fousatý Francouz tak rozesměje, že málem spadne ze židle a už je v pohodě.

Opravdu se dobře bavím – chvilkami jako bych i rozuměl o čem je řeč. Jak si během hovoru předávají i gesta a výrazy obličeje. V devět nás expedují do ložnic. Pomáhám odnášet špinavé nádobí do kuchyně, ale hned mě rozchechtané kuchařky vyhánějí.

Cournu se ještě chvilku po nočním parku u kláštera. Jak stojí mimo obec, je krásně hvězdné nebe a úplné ticho. Samotný klášter má v rozích kulaté věžičky se špičatými střechami a vychází co špička jedna hvězdička. V části s ložnicemi poutníků světlo obkresluje zavřené okenice. Úžasný den.

Ušel jsem sice jen 32 kilometrů, ale jeden hezčí jak druhý.